Krevní pouto

S pečlivostí a beze spěchu postavená pyramida hrůzy. Varování v obsahu z Festivalu otrlého diváka opravdu sedí a Next of Kin nepotěší milovníky překotných hororů, kde se bubákuje v průměru co pět minut. První dvě třetiny filmu se až na drobné náznaky neděje nic děsivého. Sledujeme pro některé možná nudný, po mě pouze kapku fádní, příběh mladé ženy Lindy, která hledá své místo ve světě své zemřelé matky, představovaným zděděným domovem důchodců, a vrací se jí traumatické vzpomínky na dětství. Představitelka Lindy Jacki Kerin neoplývá půvabem klasické krásky, ale působí takovým tím vzrušujícím oduševnělým dojmem inteligentní ženy, podobně jako třeba slavnější Madeleine Stowe, kterou mi silně přípomínala. Její herecký projev navíc působil velmi přirozeně a nenuceně, a tak mi i ta první hororově méně výživná hodina uběhla v naprosté pohodě. Poslední třetina pak jistě nasytí svým pojetím, zejména naprosto úžasnou kamerou, i hrůzychtivého fajnšmekra a není třeba ji nijak rozvádět, nechte se překvapit. Pečlivě zvolená čtyřka. (26.07.2015)

Pomalé, ovšem působivé vykročení mezi slasher a gotický horor, jehož převážná část se odehrává v zlověstné budově sanatoria, kde vyplouvá na povrch staré rodinné tajemství. Námětem to samozřejmě není nic převratného, ale silnou stránkou tohoto ozploitation je zejména režijní uchopení Tonyho Williamse, jehož smysl pro budování atmosféry a vizuální vychytávky (pamětihodné zpomalené záběry a snové sekvence) ve spojení s kamerovým uměním Garyho Hansena a ráznou hudbou Klause Schulze zkrátka dokáže silně zapůsobit. Překvapil mě i herecký výkon hlavní hrdinky (Jacki Kerin), jíž jsem ke konci to běsnění a bezradnost naprosto věřil a dlouho jsem neviděl takhle autentickou hysterii (vzpomněl jsem si na klasický útěk Marilyn Burns v Texaském masakru motorovou pilou). Kvalitní zapadlý horor, který mohu doporučit. (06.01.2019)

Kvalitní horror ze "staré školy", který viniká především nádhernou atmosférou. Tu skládají rovným dílem prakticky všechny složky filmu, i když nejzásadnější je asi nádherná kamera. Oscilace mezi realitou a možným nadpřirozenem pak nechává diváka v příjemném napětí, které s přehledem vydrží až do skvělého finále. (15.03.2008)

Starý 80.kový horor, který je pomalý až hrůza, k tomu se odehrává v pro mne naprosto neatraktivním prostředí (penzion pro staré lidi - osobní antipatie pro toto prostředí), nic moc se v něm neděje, děj to nemá skoro žádný ... pouze pár lekaček a všudypřítomné tajemno ... Ale!! VELKÉ ALE!!! Posledních 20 min nabere film neuvěřitelné grády - atmosféra, rychle vygradovaná zápletka, svižný děj, perfektní kamera a úžasná ústřední znělka ... A perfektní finále, jakoby z úplně jiného filmu. Takže nakonec z popela jsem vyhrabal fakt pěkné 3*. Film mi hrozně připomínal nedávnoshlédnutý a méně známý francouzský La Nuit de la mort/Night of Death (1980). Podobné prostředí, podobná atmosféra, jiná zápletka, a vygradování na maximum ažv samotném finále ... Kdo viděl jedno nebodruhé a líbilo se mu, doporučuji shlédnout i první nebo druhé ...eh ... Snadbudu jednou porozumněn... :-)) (03.05.2013)

Výborný thriller, kdy sice tušíte, jak se asi věci mají, a žádné velké překvapení se nekoná, avšak hutná atmosféra vše vynahradí. Precizní práce s kamerou - smysl pro detail, neobvyklé úhly a záběry i zpomalené scény, které nenudí. Právě oko kamery a důraz na barvy (hlavně červená - oděv, krev, míč...) mi připomněly italské filmy, především D.Argenta. Voda, tekoucí naplno z umyvadla a vany, se stala rovněž oblíbeným prostředkem mysteriozních filmů a scéna se sprchovým závěsem děsí jistě minimálně od dob Psycha. Dokonalá hudba Klause Schulze je třešinkou na temném dortu. A blížící se masakr? Ten přece divák očekává. (20.09.2012)