Paříž, Texas

Těžko říci, co právě z tohoto filmu činí takový kult. Mě osobně se líbilo že Wenders zachytil Ameriku, tak jak může jen dychtivý cizinec, kterého i pro američana zdánlivé banality života fascinují. A tak jsou v jeho podání i nehostinné pustiny a mrtvé zapadákovy místem s duší, které lze milovat. Jeho kameraman Robby Müller dokázal působivě zachytit nekonečný pustý prostor texaského pohraničí téměř uhrančivým způsobem. Dějová lini je velmi pozvolná, ale díky roztomilému hereckému výkonu Stantona, připomínajícího dospělé dítě, které běhěm krátké doby dospěje, či díky scénáři, který tak nějak hladí po duši jsem se nenudil. A posledních 30 minut se pozvolné tempo změní tak, že jsem na čas úplně zapomněl, protože setkání Travise a Jane je tak krásné, že nemám slov. Takže pokud chcete objevit kouzlo tohoto filmu, musíte si počkat až do konce. Protože ten je tak pěkným pojednáním o pomíjivosti vztahů, že to snad nemá obdoby. (22.11.2011)

Nechci být nespravedlivá - formálně a pocitově by to bylo za pět hvězd, tu bluesovou kytaru bych vydržela poslouchat celé dny a už dlouho jsem neviděla tak nádherně intimní scénu, jako Travisovo a Janeino setkání za zrcadlem. Jenže mě prostě velká, osudová melodramata příliš neoslovují, třebaže jsou spíše artově utlumeného rázu. Promiň emm. (05.03.2015)

Paříž, Texas (jíž jsem trucovitě odkládal spoustu let) je dalším ze zlatých důkazů toho, že nejpronikavější pohled na americkou společnost přinášejí zejména neameričtí režiséři (Stroszek, American Beauty, Ice Storm). Wim Wenders je král! Naprosto přesný scénář Sama Sheparda (Nebeské dny) ožívá ve Wendersově pojetí v organickou road movie a boří tradiční narativní schémata, pro americký film tak typická, stejně jako mylnou představu amerického snu.+ osobní poznámka: Nastassja Kinski je zde ještě více okouzlující než ve filmech TESS a AMORE PER AMORE, a to už je fakt co říct! (05.04.2024)

Jeden z mála filmů, který na mě zapůsobil do hloubky mojí duše. Být ve víru emocí by byl asi ten nejvhodnější výraz pro to, co jsem mohla přes dvě hodiny sledovat, aniž bych si tu délku vůbec uvědomovala. Od prvního momentu, kdy jsem spatřila Trevise, který ztratil paměť i řeč mně bylo jasné, že půjde o mimořádný zážitek. A byla to pravda. Velmi silný, lidský a hluboký příběh o muži, který utíká před stíny minulosti, aby našel klid v duši, který před čtyřmi roky ztratil. Slova na papíru nestačí zachytit moje pocity z filmu (já vím, zní to pateticky, ale je to tak), kde slovo láska má mnoho podob, od lásky bolestné, žárlivé, odpouštějícící a nakonec té nejvyšší, obětující se ve prospěch štěstí toho druhého. Závěrečná finální část, která se odehrávala při rozhovoru u zrcadla a kde se překrývá tvář Trevise s tváří Jane mě už úplně dostala. Nádherný film s úžasnou atmosférou, perfektní kamerou s jejími skvělýmí záběry a v neposlední řadě chválím nezapomenutelný soundtrack o který se postaral Ry Cooder. Film, který z mé hlavy hned tak nevyprchá.. (23.11.2012)

Jaksi mě tento film nechytil. Ne že by neměl zajímavý děj a myšlenku, ale postrádal jsem v chování a jednání hlavního hrdiny jakousi "jiskru". Připadalo mi, že je hrdina jaksi vláčen dějem od rohu k rohu a není dostatečně rozhodný. Možná je to jen takový můj pocit. Připadá mi ten film jako by patřil mezi tzv. nízkorozpočtové, kde tvůrci nemají dostatek financí, aby mohli plně rozvinout své představy a uplatnit je ve filmu. Možná teprve ta pravá chvíle, kdy mě tento snímek nadchne jako ty ostatní teprve přijde s časem. (11.07.2007)