Kouřové signály

Tenhle film jsem viděl ještě v minulém tisíciletí, nejspíš v Aeru na Žižkově, a až dodnes, kdy jsem si dal repete, jsem si ho docela dobře pamatoval. Některé filmy se holt člověku vryjí do paměti, ačkoliv Victor a Thomas, mladí kluci z rezervace, se příliš nepodobají těm pomalovaným ječícím divochům na koních, s luky, šípy a tomahawky, které jsem v dětství tak bezmezně obdivoval. Popravdě mě ale druhá projekce už neoslovila tolik jako ta první, dávám přednost trochu vážnější notě, a odlehčená a úsměvná forma filmu na mě byla místy až příliš komediální a cukrkandlová, stejně jako dialogy a hlášky Victora a Thomase byly často až příliš vyumělkované. Ale za úplně největší průser považuju tu děsivou paruku, kterou tvůrci narazili na hlavu jakoby ostříhanému Victorovi, tenhle neestetický detail mi závěr filmu docela otrávil. Na druhou stranu se pak filmu i přes svou zkratkovitost, grotesknost a nadsázku podařilo výborně vykreslit realitu života v takové indiánské rezervaci, i pocity Indiánů mimo ni, je holt znát, že ho psali i režírovali domorodci. (08.11.2022)

Indiáni a vše co k nim patří - alkoholismus, mlácení žen, zapalování domů a karavanů, neúcta k bělochům, vyprávění nesmyslných historek a rádoby válečnická povaha. Victor Joseph a Thomas Builds-the-Fire žijí v indiánské rezervaci v Plummeru, stát Idaho. Thomas je brýlatý podivín, který vypráví smyšlené příběhy a všichni se mu smějí, zatímco Victor je naštvaný a nepříjemný mladý muž, který hraje basketball. Ti dva se znají díky Victorovému otci Arnoldovi, obřím tlusťochovi, po kterém jedou hezké ženské. Film začíná tragédií, při které hoří dům, patřící Thomasově rodině. Při požáru se Arnoldovi povedlo zachránit Thomase jako kojence, zatímco jeho rodiče v domě uhořeli. To bylo v roce 1976 a děj se odehrává ve dvou liniích - v roce 1982 a 1997. Thomas považuje Arnolda za hrdinu, zatímco Victor na něj má jiný názor. Arnold je totiž ožrala, násilník a opustil svého vlastního syna, a hlavně mlátil jeho matku. Thomas a Victor jsou tedy sousedé a známí a jejich přátelství je celkem zvláštní - baví se spolu, ale moc si nerozumějí. Jednoho dne přijde zpráva, že Arnold zemřel ve Phoenixu v Arizoně, kde žil v karavanu poté, co opustil Victora a jeho matku Arlene. Victor má vyzvednout jeho popel, a Thomas mu nabídne, že zaplatí výdaje za cestu. Cestu absolvují dálkovým autobusem a stihnou při tom urazit pěknou bělošku a nechat se vystrašit dvěma burany. Oba hoši hledají svou identitu a i když jsou oba indiáni, tak jsou mezi nimi velké rozdíly. Victor je více stoický a má výraz válečníka, a Thomas je zase tradiční a romantický, protože už dvěstěkrát viděl Tanec s vlky. Jejich dichotomie je patrná v celém filmu a vede k tomu, že Victor je podrážděný z Thomase a Thomas je naopak fascinován Victorem. Kamarádi dorazí do Phoenixu a zde musí čelit svým rozporuplným pocitům ohledně otce a vlastní identity. Otec měl mladou a hezkou přítelkyni (nechápu, vždyť to byl vyžraný ožrala) Suzy Song, která jej brala jako otcovskou postavu. Ale hlavní je skandální odhalení, že Arnold odpálil ohňostroj, který způsobil požár, jenž zapálil Thomasův dům. No a nakonec si všichni tak nějak vzájemně začnou rozumět a pochopí toho druhého. Občas jsem se zasmál, občas jsem se nudil a občas jsem se nestačil divit, jaká jsou ti indiáni paka.  (09.06.2023)

Trvalo mi osmnáct let, než jsem se k tomuto "jinému" filmu dostal. Přece jen jsem o něm tenkrát četl v nemocnici, což je místo, na které člověk raději zapomíná a tak jsem poněkud zapomněl i na Kouřové signály. Čas na Thomase, Victora a především jejich příběh o cestě, při které se mimo jiné znovu obnoví jejich přátelství přišel nyní... Právě příběhem je to vlastně jednoduchý film, který ale nepostrádá vícero vtipných, ale i dramaticky silnějších scén. Jeho největší zajímavostí ale samozřejmě zůstává nahlédnutí do života dnešních indiánů a právě to mě původně zaujalo nejvíce. Herecky je to film uvěřitelný, navíc především hlavní herci hrají velice dobře. Chris Eyre natočil tématem a obsazením zajímavou road movie, která rozhodně nezklame, naopak pobaví a třeba i rozesměje jednou z několika povedených hlášek. 75% (12.09.2016)

Takto nejako si predstavujem road movie, ktorý má fakt silu a pekné posolstvo. Nečakajte akciu, či nejaký úžasný vtip, proste jednoduchý príbeh, ktorý krásne plynie, zakončí sa to, ako sa má. Po 15 rokoch, čo som videl tento film, som si kúpil zbierku poviedok Shermana Alexieho, podľa ktorých to bolo natočené. Príbeh Victora a Thomasa trmácajúcich sa USA kvôli pozostatkom Victorovho otca je len jedným z mnoho príbehov, ktoré sa tam rozprávajú, veľa vecí je tam ináč, isté detaily zachované (Lester Selfapart, náhradníčka na Olympiáde), ale môžem povedať, že Alexieho poviedky na mne zachovali rovnako ak nie viac nezmazateľný dojem ako film. Oplatí sa pozrieť si príbeh, kde Indiáni popisujú súčasnú situáciu Indiánov, už len kvôli tomu spôsobu podania to stojí za to. A tá pesnička o zuboch Johna Wayna. To som už šiel do kolien. Mne tento film neskutočne sadol. (14.03.2015)

Cesta dvou mladých indiánů pro popel zesnulého otce jednoho a hrdiny druhého z nich. Road-movie na trase Idaho – Arizona se silným příběhem o lidských slabostech, vině, trestu, výčitkách, odpuštění. Neokoukaní herci, zajímavé lokace. Po celou dobu jsem se ale nemohl zbavit dojmu, že jsou všichni obyvatelé rezervace znázorněni jako naprostí retardi, někteří do téhle polohy vyloženě přehrávali. Vím, že to má být hořká komedie a že ji točil indián, nicméně tenhle jednostranný pohled mi nesedl. (01.02.2016)