Šepot srdce

Na tomto filme sa mi najviac páčila úžasná atmosféra jednej zo štvrtí Tokya, ktorá príbeh dokonale dopĺňala. Svet ako stvorený na dospievanie, zážitky a hlavne krásny príbeh, ktorý je obsiahnutý v tomto filme. V prípade Whisper of the Heart nemali fantáziu iba jeho tvorcovia, ale i samotná hlavná hrdinka, vďaka čomu môžeme lepšie preniknúť do jej mysle. Dej možno nie je tak originálny, ako sme pri filmoch od Štúdia Ghibli zvyknutý, no napriek tomu je tento veľmi pekne vykreslený. Prívržencom tohto žánru zhliadnutie určite odporúčam. (16.07.2010)

Nevím, jak vy, ale já si Mijazakiho nestahuji kvůli pindům jedenáctiletých japonských pind! Hodina utrpení stačila a já se bohužel nedozvěděl, jestli ta šesťačka z BÉČKA dostala číslo od toho sedmáka z ÁČKA! Pokud jste tenhle počin dokončili, tak mi prosím napište, jestli toho chalána dostala na v.limpouch@seznam.cz, díky přátelé! odpad! (15.07.2014)

Na rovinu můj nejoblíbenější film od studia Ghibli. Nejsou tu žádné divoké dramatické oblouky ani fantastický svět, pouze silné emoce vystavěné na souhře sympatických postav, příjemného předměstského prostředí a zcela uvěřitelného příběhu o zásadních problémech dospívání. Civilní, nesmírně milé, zkrátka super. Království koček se zdaleka nechytá. :-) (19.04.2021)

„Konničiwa! Wataši wa Cukišima Šizuku desu. Je mi 14 let a moc ráda čtu. Nedávno jsem zjistila, že většinu z knížek, které mám z knihovny, si přede mnou půjčil jakýsi Seidži Amasawa. Zajímalo by mě, jaký asi je... Ha, oslí můstek: To mi připomíná, že má nejlepší kamarádka Júko Harada se zamilovala do jednoho kluka ze třídy, jenže dostala milostný dopis od jiného, takže je z toho chudák celá nešťastná. Kéž bych jí mohla nějak pomoci. Před pár dny se k nám domů nastěhovala moje starší sestra Šino. Hrůza! Pořád chce, abych s něčím pomáhala a učila se. To mamka a taťka mě takto nedřou. Mám je ráda. Byli by rádi, kdybych šla po střední škole na univerzitu, jenže ja vůbec netuším, co bych chtěla dělat. Možná by mě bavilo psát, ale ještě jsem to moc nezkoušela, protože si myslím, že nemám talent. Připadám si trochu jako Kiki z mého oblíbeného filmu. Včera mě ségra vyštvala ven, abych donesla taťkovi do práce oběd, ovšem skoro bych jí za to měla poděkovat. Ve vlaku si ke mně totiž sedl tlustý kocour, který zjevně cestoval sám! Bylo to kouzelné. Musela jsem zjistit, kam míří, takže jsem vystoupila s ním a sledovala ho. Několikrát se mi na chvíli ztratil, ale vždy jsem jej opět zahlédla, až mě dovedl... Kam? To vám pošeptá srdce. Sajonara!“ 8+/10 (16.03.2007)

Na pohled nenápadný snímek je v podstatě mým nejoblíbenějším od Ghibli hlavně díky odzbrojující hyperrealistické Kondoově režii. Film nese poselství, že se člověk může brát vážně i ve věku těsně po skončení dětství, kdy je úplně na začátku a starším přijde naivní a směšný. Tím, že expicitně vyjadřuje podporu něčemu, co většinou bývá vysmíváno, je skuteče "pěkný" v etickém slova smyslu. Že poselství funguje je trochu zázrak a stojí to právě na vynikající režii, které se daří zobrazovat věci co v reálu trapně mohou působit tak, že se člověk trapně necítí a ukázovat, že v jádru takové vlastně nejsou. Jak zmiňuje JFL, rozhodně nejde o nějaký banální generický dětský film, ale má netriviální hlubší sdělení za které by se nemusel stydět ani mezi artovými filmy. Mimo lidský rozměr úmrtí Yoshifumiho Kondoa šlo zároveň o ztrátu velmi talentovaného tvůrce. (28.03.2020)