Metallica: Some kind of monster

V druhé polovině osmdesátých let duněla první tři alba Metallicy takřka denně v mých uších, avšak později se zvuk kapely s mými potřebami poněkud rozešel. Ani jinak docela slušné album St. Anger ze mne již fanatického fanouška kapely neučinilo. Sledovat problémy jeho vzniku bylo vcelku zajímavé, ale trio milionářů mne tak nějak nepřesvědčilo o tom, že "upřímnost před kamerou" není trochu přehrávaná. Abych jen nehaněl, tak každý záblesk živého hraní má své kouzlo, Larsův otec je parádně upřímný týpek a hledání nového basáka mělo tu správnou šťávu. (27.12.2011)

Zvláštní skládačka. Dokument to je, velmi neortodoxní a zvláštní, ale funguje tak jak má. Popisuje hlavně Metallicu snad v nejsložitější situaci v jaké kdy byla a nedělá jí to dobře. A my to zde vidíme z první ruky. To ani nemluvím o tom, že je zde zachycená kapela, kdy se chce skoro pozabíjet, taky natáčejí album a James jde nečekaně i do alkoholové léčebny. Je to trochu zvláštní, protože se zde řeší i trochu jiné problémy, než by to bylo u normálních lidí. Jelikož toto jsou milionáři, problémy mají stejné, ale jejich průběhy vypadají nepřirozeně jinak. Zároveň i způsob vyjadřování zúčastněných je sice přímý, ale i přesto odlišný a zvláštní. Skoro až v tom špatném slova smyslu. Jde bez pochyb o skvělé zaznamenání. Krom toho já mám album St. Anger velmi rád, ale spousta lidí tu změnu stylu nepochopí. To jsem asi taky čekal. Že se zde vlastně vysvětlí proč Metallica přestala hrát heavy metal a tak trochu vsadila na experimentální punk. To ve výsledku chybělo filmu nejvíce. I tak si myslím, že je to kvalitní podívaná nejen pro fanoušky této legendy. (07.06.2018)

Bylo zajímavé sledovat tyto potetované alfa samce, jak dvě hodiny nedovedou najít společnou řeč. Každý si tam jede monolog o svých pocitech, a ty ostatní snad ani nevnímá/nechápe – já jsem měl teda také často problémy pochopit význam některých filozofických výstupů. Neprojevuje se pouze kytarista, který nás v průběhu dokumentu ubezpečí, že je se svou pozicí v kapele velmi spokojen... hudbu nehodnotím, protože mé primitivní zvukové receptory mají v tomto žánru problém rozlišit dvě různé skladby. (31.12.2019)

Nevím, zda Some kind of monster dávali v některých velkých multikinech, ale já na tom byl v malém komorním komořanském kinu a právě tahle atmosféra ve mě umocnila tenhle "dokument". Kdo chce znát pozadí vzniku hudby Metallicy, měl by se na to podívat. Otevřenější kapela už sotva kdy bude. A nezaměňovat s nějakými přiblblými reality-show. To je jen komedie pro diváky. (29.10.2012)

Tá hustota medzi Larsom a Jamesom by sa dala krájať. Naozaj reálny pohľad do života skupiny, ani nie tak osobného s pohľadu rodín, ale ich vzájomných vzťahov a producanti mali teda bohové "šťastie", že odxytili členov Metaliicy v takom citovom rozpoložení v akom boli, pretože na nich prišla kríza, odišiel basák, ktorý v skupine strávil 15rokov, nemajú nápady atď. Zdá sa, že kapela sa rozpadá, preto si najímajú psychoša, hustá atmoška s ním, hádky a všetko okolo toho, no ako kliniec do rakvy zabil James keď odišiel na protialkoholické liečenie. Skupina v beznádejoch, James nechce dať o sebe nič vedieť, ostatní nevedia čo majú robiť, tvoriť nemôžu, pretože si dali sľub, že budú tvoriť spoločne. James sa vráti asi po roku a začnú rokovať čo ďalej. Tak spravia konkurz na nového basáka a ani nemuseli dlho váhať a vzali Trujilla, bývalého basáka od Ozzyho. Toto sa ale oplatilo, pretože od neho dostali všetko čo chceli, navyše do kapely priviedol entuziazmus a a scelil prázdne diery vo vzťahoch jej členov. Aj keď ostaným sa možno zdá, že táto matlová legenda tvorí už len sračky, čo sa začalo albumom Load, musíme si uvedomiť, že nemajú do prdele už 20rokov, chápete? Takže go, Metallica, go!!! Metallica4ever! 95%. (08.05.2006)