Metallica: Some kind of monster

Plný počet, pánové mi nedali na výběr. Perfektní dokument, odhalující okolnosti vzniku alba "St.Anger". Hetfield se léčil ze závislosti na alkoholu, skupina album natáčela neskutečně dlouho, vyhazov Newsteda....Čím dokument zaujal byla přítomnost emocí-Ulrich naplno řekne Hetfieldovi, že se chová jako čurák (!!!), občas jsou vidět slzy...Ale jako nejsilnější moment beru sezení Ulricha a Mustainea z Megadeth. Od zrzounka Dave bych nečekal, že se málem rozbrečí z fasktu, že se svou kohortou hrál vždy druhé housle. Nic proti Megadeth-jejich alba jsou parádní. Doporučuji skouknout. (26.03.2012)

Zvláštní skládačka. Dokument to je, velmi neortodoxní a zvláštní, ale funguje tak jak má. Popisuje hlavně Metallicu snad v nejsložitější situaci v jaké kdy byla a nedělá jí to dobře. A my to zde vidíme z první ruky. To ani nemluvím o tom, že je zde zachycená kapela, kdy se chce skoro pozabíjet, taky natáčejí album a James jde nečekaně i do alkoholové léčebny. Je to trochu zvláštní, protože se zde řeší i trochu jiné problémy, než by to bylo u normálních lidí. Jelikož toto jsou milionáři, problémy mají stejné, ale jejich průběhy vypadají nepřirozeně jinak. Zároveň i způsob vyjadřování zúčastněných je sice přímý, ale i přesto odlišný a zvláštní. Skoro až v tom špatném slova smyslu. Jde bez pochyb o skvělé zaznamenání. Krom toho já mám album St. Anger velmi rád, ale spousta lidí tu změnu stylu nepochopí. To jsem asi taky čekal. Že se zde vlastně vysvětlí proč Metallica přestala hrát heavy metal a tak trochu vsadila na experimentální punk. To ve výsledku chybělo filmu nejvíce. I tak si myslím, že je to kvalitní podívaná nejen pro fanoušky této legendy. (07.06.2018)

[3,5*]     "Maybe we should talk about next week." "Well, all next week is therapy."     Dokumentárny portrét slávnej metalovej skupiny v čase ich silnej krízy. Najväčšou devízou tohto oceňovaného, psychologicky ladeného diela je tá jeho úprimnosť a hlavne to, ako z neho cítiť skutočnosť. Spočiatku mi to ale vôbec tak nepripadalo a cítil som v tom skôr tých "Osbournovcov" s nádychom tupej reality show (pôvodný zámer tvorcov), čo absolútne nepatrí do mojej oblasti záujmu. Vyostrením krízy v skupine a odchodom Jamesa Hetfielda na liečenie sa to však zlomí a dostáva to úplne iný náboj. A keď sa ešte na scéne objaví môj obľúbenec Dave Mustaine a vyjasňuje si s Larsom Ulrichom dávne krivdy, už viem, že sa mi dokument bude veľmi páčiť. Odhaľuje pomerne veľa zo súkromia členov kapely (predstaví napr. ich zlaté deti, či podivného Larsovho otca, čo pôsobí ako nejaký guru), aj to, akí sú to ľudia (taký Lars v tom obraze nevychádza veľmi lichotivo). Akurát mi tam vadil ten slizký psychoterapeut, pôsobiaci ako nejaký kazateľ. Film trochu trpí zvyčajným neduhom hudobných dokumentov a síce tým, že tej hudby je v ňom veľmi málo a aj tá čo tam je, je len útržkovitá. Domnievam sa, že dokument osloví predovšetkým priaznivcov kapely, ktorí ho budú velebiť (tiež som tým do istej miery postihnutý) a tým ostatným zrejme až tak veľa nepovie. Existuje inak aj druhá epizóda z roku 2014 (27 minút, na IMDb ako "Metallica: This Monster Lives"), ktorá ale za veľa nestojí - ide len o ničnehovoriaci, divoký zostrih tých istých scén, doplnený o pár nových postrehov z aktuálnej doby.     "You went into another voice there, dude." "Which one of me are you talking to?" (08.07.2023)

V druhé polovině osmdesátých let duněla první tři alba Metallicy takřka denně v mých uších, avšak později se zvuk kapely s mými potřebami poněkud rozešel. Ani jinak docela slušné album St. Anger ze mne již fanatického fanouška kapely neučinilo. Sledovat problémy jeho vzniku bylo vcelku zajímavé, ale trio milionářů mne tak nějak nepřesvědčilo o tom, že "upřímnost před kamerou" není trochu přehrávaná. Abych jen nehaněl, tak každý záblesk živého hraní má své kouzlo, Larsův otec je parádně upřímný týpek a hledání nového basáka mělo tu správnou šťávu. (27.12.2011)

Tá hustota medzi Larsom a Jamesom by sa dala krájať. Naozaj reálny pohľad do života skupiny, ani nie tak osobného s pohľadu rodín, ale ich vzájomných vzťahov a producanti mali teda bohové "šťastie", že odxytili členov Metaliicy v takom citovom rozpoložení v akom boli, pretože na nich prišla kríza, odišiel basák, ktorý v skupine strávil 15rokov, nemajú nápady atď. Zdá sa, že kapela sa rozpadá, preto si najímajú psychoša, hustá atmoška s ním, hádky a všetko okolo toho, no ako kliniec do rakvy zabil James keď odišiel na protialkoholické liečenie. Skupina v beznádejoch, James nechce dať o sebe nič vedieť, ostatní nevedia čo majú robiť, tvoriť nemôžu, pretože si dali sľub, že budú tvoriť spoločne. James sa vráti asi po roku a začnú rokovať čo ďalej. Tak spravia konkurz na nového basáka a ani nemuseli dlho váhať a vzali Trujilla, bývalého basáka od Ozzyho. Toto sa ale oplatilo, pretože od neho dostali všetko čo chceli, navyše do kapely priviedol entuziazmus a a scelil prázdne diery vo vzťahoch jej členov. Aj keď ostaným sa možno zdá, že táto matlová legenda tvorí už len sračky, čo sa začalo albumom Load, musíme si uvedomiť, že nemajú do prdele už 20rokov, chápete? Takže go, Metallica, go!!! Metallica4ever! 95%. (08.05.2006)