Fando a Lis

Pozoruhodný - surrealistický - fantaskní - dekadentní - metaforický - poetický - skandální ... a také hluboký - nezapomenutelný - nedoceněný. Režijní debut Alejandra Jodorowskeho, který ve své době nebyl zrovna přijat - spíš naopak, nicméně dnes (kdy je jméno Jodorowsky spojeno s jeho osobitým putováním po Svaté hoře) je vcelku vyhledáván... Určité vize, které se na mě během několika minut vrhaly, možná zapomenu... ale ten pocit ve mě zůstane. (29.04.2008)

"Hrajeme." - "Já jsem slavný pianista." - "Jestli jsi slavný pianista a já ti useknu ruku, co pak budeš dělat?" - "Budu slavným malířem." - "A když ti useknu i tu druhou, co pak budeš dělat?" - "Stanu se slavným tanečníkem." - "A když ti useknu nohy, tak co?" - "Budu slavným zpěvákem." - "A když ti useknu hlavu?" - "Až budu mrtvý, moje kůže bude výborný buben." - "A co když spálím ten buben?" - "Stanu se mrakem a budu moci mít jakýkoliv tvar." - "A když se mrak vypaří, co potom?" - "Stanu se deštěm a vyrobím válečné žně!" - "Vyhrál jsi." Celovečerní prvotina Alejandra Jodorowského se v době svého vzniku setkala s velmi rozporuplnou kritikou, v mnoha zemích byl film zakázán, jinde se nepromítal vůbec, čemuž se ale ani trochu nedivím. Experimentálně a surrealisticky laděné cvičení na téma symboliky, fantazijních (snových) představ a vizí lze jen velmi obtížně uchopit (je to vlastně nemožné). Možná, kdybych dílko sledoval v alkoholovém či jiném oparu, výsledek by se dostavil a já tuto filmovou koláž pochopil mnohem lépe. Fando a Lis jsou milenci, jejichž láska ovšem občas přerůstá v čistou nenávist, zejména Fando někdy s Lis zachází jako s kusem hadru, a to doslova (ne nadarmo se říká láska až za hrob, v tomto případě to platí dvojnásob). Jodorowsky má, jak jsem se dočetl, velmi široké obzory (co se umělecké činnosti týče). Je to dost znát, já této směsici všeho možného tiše tleskám a jdu dumat, co jsem to vlastně viděl. (25.11.2007)

[LFŠ 2008] Do Taru, do Taru. Tak blízko a přesto tak daleko. Tohle alegorické putování s Jodorowským natáčeli divadelníci o víkendech, protože jejich surrealistická, částečne improvizovaná a vždy jiná divadelní představení byla velmi náročná na přípravu. No a Jodorowského pak při premiéře na filmovém festivalu v Acapulcu málem ukamenovali. Jak překrásný je pohřeb. Těm co film nepochopili bych doporučil dokument La Constellation Jodorowsky. (10.08.2008)

Černobílé podobenství je současně alegorií, fantaskním putováním na pomezí symbolismu a surrealismu, rozhodně však nejde o fantasy. Při sledování jsem si vybavil řadu jmen - Luis Buñuel, V.Chytilová, P.Juráček, J.Němec...vůbec na českou novou vlnu jsem vzpomínal často (Sedmikrásky, Ovoce stromů rajských jíme, Případ pro začínajícího kata, Mučedníci lásky, Archa bláznů aj.). Stejně jako báseň nechává i zde Jodorowsky na divákovi, co všechno uvidí - Snídaně v trávě, stvoření člověka, Poslední večeře Páně, život a smrt, věčné hledání... Většina scén má místo hudebního doprovodu jen rozličné zvuky a ruchy, které se mnohdy až zadírají pod kůži. Experimentální film tak typický pro kinematografii 60.let (mj. tehdy oblíbené opakování záběrů či snímání pozpátku). Dnes silně artová záležitost rozhodně nesedne každému. (03.01.2015)

Hodně divný film, plný surrealistických vizí. Přiznám se, že jsem moc děj nechápal, ale určitý názor jsem si udělal. Buď je správný, a v tom případě bych tady spoileroval, nebo je špatný a spoileroval bych taky. Tedy, pokud by chtěl někdo o tomhle filmu pokecat na ICQ, ozvěte se. Hodně scén mi díky své podivnosti a atmosféře na dlouho zůstane uloženo v paměti. Nicméně, prý existuje na DVD bonus s komentářem Jodorowského, kde jsou vysvětleny všechny symboly, které se ve filmu objevují, a co přesně vedlo režiséra k tomu, jak natočit jednotlivé scény. Byl bych na to dost zvědavý. (11.06.2006)