Berlín: Symfonie velkoměsta

Je to hodně o kolejích a prvním U-Bahnu, starých vozech, Sprévě, strojích, lidech, novinách, neonech, buřtech a pak i o sportech, které odpoledne všichni hrají, nějak tam chyběl fotbal, se mi zdá. Symfonie: no samozřejmě i a hlavně o hudbě, která mně trochu občas přišla jako z ňákýho Indiana Jonese. (17.12.2009)

Když se v roce 1887 narodil malý Walter, nikdo netušil, kolik filmařů jednoho dne inspiruje. Takže zdravíme Vertova. Ruttmann fascinován pohybem snímá jeden den města v pohybu, jeden běžný den Berlína. Kdyby si náhodou chtěl obraz na chvíli odpočinout a připozastavit se, přispěchá Ruttmann a rozpohybuje alespoň kameru. (18.10.2019)

Berlín v roce 1927 je určitě moje vysněné město. Co na tom, že všechny tyhle filmy, ať už Muž s kinoaparátem nebo Bezúčelná procházka jsou jen střihové cvičení na téma každodennosti ve velkém městě. Speciálně tady ve 4. a 5. aktu dochází na jedinečnou symbiózu tepu moderní doby, kdy úzce spolupracuje módní i kulturní průmysl a v každém svém rysu zrcadlí technokratický kvalt a spěch. (16.05.2012)

Film začíná přijíždějícím vlakem k okraji Berlína s množstvím továren. Je to opojení industrií střídané s lyrickými momenty spícího města a různými pouličními situacemi (pán jde na pouliční procházku se psem). Na to, jak byl film experimentální byl i dosti výdělečný. Je srovnatelný s Vertovovým Muž s fotoaparátem, který vznikl až o dva roky později a který ovlivnil další filmové školy. Ruttmann snímá město abstraktně animačním způsobem. Na tyto dva filmy se dodnes odkazuje a měly velký dopad. Je zde hodně slavná sekvence z továrny na žárovky (vidíme parní stroje, mohutné písty...). (30.11.2017)

Zvídavá dokumentární exkurze do ulic a vůbec života Berlína v průběhu jednoho dne mě bavila. Tahle pětiaktovka je i docela dynamická (na čemž má lví podíl kvalitní střih) a během té zhruba hodiny zabrousí do opravdu různých míst města, ukáže obyvatele všemožných zaměstnání, chutí (obědová sekvence), volnočasových preferencí (od hraní hokeje přes divadlo až po klasickou hospodu), temperamentu (rváči, buřič či flirtující dvojice) a vůbec toho o tehdejším městě, životě i lidech nemálo napoví. A také je zde cítit zjevná fascinace stroji a technikou (která však neomrzí). Vytknout dokumentu lze tak snad jen jednu věc, a to přílišnou idealizaci, protože krom (doslova) pár náznaků (žebrající žena a tulák o berlích sbírající cigaretu ze země) nenabízí odvrácenou tvář tohoto města, na tu by se jistě nekoukalo tak pěkně. Nicméně solidní 4* si film podle mě zaslouží. (01.06.2015)