Obsahy(1)
Původní název filmu zněl Lichtspiel Opus I a jedná se o první pokus o abstraktní animovaný film. Ruttmann vycházel ze svých zkušeností z oblasti abstraktní malby a svůj film tvořil „nefilmovými" technikami, protože příliš neznal komerční animační postupy. Nanášel tedy olejové barvy na sklo a poté stíral části vlhké malby a měnil je. Každou změnu fotografoval z výšky se spodním osvitem. Jeho „pohybující se obrazy" měly premiéru v dubnu 1921 ve Frankfurtu a slavnostní premiéra se odehrála v Berlíně na konci měsíce. Na snímek navázal třemi podobnými (Opus II - IV). V každém z Opusů se abstraktní formy (geometrické tvary a vlnící se křivky) rytmicky zvětšují a zmenšují a následně se proměňují. Ruttman zamýšlel promítat své filmy s ručním kolorováním a originální hudbou. (Hwaelos)
(více)Recenze (15)
Tento německý režisér, původně malíř, pronikl do filmového světa na počátku 20. let. Zpočátku se přiklonil k tolik oblíbené avantgardě, experimentoval s abstraktním filmem. Ve svých prvních raných filmech, lakonicky pojmenovaných Opus I – IV, se pokouší o natočení obrazově hudebních symfonií, jež by se daly označit za prapředchůdce dnešních videoklipů. Jisté stereotypičnosti se ale Ruttmann neubránil. Více či méně nesourodé obrazce se v průběhu děje opakují a v různých formách vykonávají stejné pohyby. Hudba, tedy rovnocenná polovina snímku, také příliš neohromí, a to ani v závěrečné „gradaci“ (alespoň v té restaurované kopii, která se mi dostala do rukou). ()
Richterov Rhytmus 21 je oveľa priamejší a prístupnejší divákovi - a hlavne kratší. Nech je to akokoľvek prelomový experiment, zaslúži si to len jednorazový záujem filmovej teórie a dejín. Viac nič. ()
Těžké hodnotit tyto měnící se obrazce s hudebním doprovodem. Když se ale podívám na stáří snímku, tak si myslím, že minimálně ty tři si to zaslouží. ()
Tak to vyzerá, keď sa do boja medzi sebou pustia geometrické tvary. ()
Obrovský problém: verze, na kterou se zde odkazuje (umístěná na youtube) má dodatečně dodělanou hudbu. Na jednu stranu je to dobře, protože se divácký zážitek stává skutečně zážitkem a ne utrpením, na straně druhé to asi hodně neodpovídá původním projekcím. Pro masochisty odkaz na Ubuweb, kde je tento film němý: http://www.ubu.com/film/ruttmann.html ()
Představitel "absolutního filmu" Ruttmann usiloval o rozpohybování malby ("malířství v čase"). Řešil co má společného malířství, hudba a film. Film se mu zdál blíže k hudbě. Déle než deset minut bych to asi nedal. Leda s nějakou psychedelickou hudbou. ()
Malevič - Ruttmann - Cage. ()
Tenhle se mi vážně líbil, byť neumím vysvětlit proč... ()
Chladný a schematický. ()
Sice zajímavé, na rok 1921 to muselo být něco, ale je to neskutečně dlouhé... 3* ()
Mě to moc působivé nepřišlo. I když v roce 1921 to musela být bomba. Při svém hodnocení se snažím odhlížet od doby vzniku a hodnotit dílko jak působí na mě, ne jak asi pravděpodobně působilo na diváka před 85 lety. Je mi líto. Pokud by někdo chtěl vidět nějakou moderní hříčku, tak doporučuju Art of mirrors. Z té vás zamrazí. Opus I. mě dost nudil a málem mě uspal. ()
Můj komentář (a hodnocení) je stejný ke všem čtyřem opusům, čehož příčinou je to, že jsem je viděl současně a nedokážu je od sebe odlišit. Podivné, epilepticky míhající se černobílé obrazce. Vlny, světla, pulzující srdce? Nelítostný boj kvasinek a bakterií v senném nálevu? Cosi vyrůstá ze země, je to dům, hrob nebo jeskyně? Auta nebo housenky, šplhající se po stvolu? Nebo to celé jsou domy, animovaná verze příběhu Města, tématu, které Ruttmanna a expresionisty vůbec tolik fascinovalo? Nebo snad rentgeny kostí, lidské postavy, siluety duší? Každý v to asi vidí to, co v tom vidět chce - jen jedno jsem v tom (aspoň já) vidět nedokázal, totiž samoúčelnou animační hříčku. Nevím proč, ale prostě to na mne nikdy nepůsobilo jako nesmysl, který nemá děj, ale vždycky jako určité drama - přestože aktéry toho dramatu jsou černé a bílé fleky. Není to jen samoúčelná hříčka, ale působivé stínové divadlo, jehož hlavní děj a plán se odehrává v divákově fantasii. Vizuálně rozhodně zajímavé, a přestože to je spíš něco jako psychowalkman než film, mělo to na mne určitý emoční účinek a navodilo to určitou atmosféru - což je u filmu nejdůležitější, a to, jestli k tomu potřebuje děj nebo prostředí, je celkem jedno. A rozhodně mám o čem přemýšlet. Navíc, hudba od Digitonal je vážně úžasná. Všechny čtyři opusy se zmiňovanou hudbou: http://www.youtube.com/watch?v=WSG5eHExlrY ()
Nepříliš nápadité, dvě hvězdičky za na tu dobu kvalitní zpracování. Holt tyhle typy experimentů mi k srdci asi nepřirostou nikdy. ()
Některé věci hodnotit nelze, už pro jejich historický význam (spolu s Diagonální symfonií Vikinga Eggelinga stál tenhle snímek u zrodu Abstraktních filmů na počátku 20. let), hodnotím proto čistě subjektivně jako divák, z dnešního hlediska, bez nějaké historické zatíženosti ()
Tak ja neviem.Bolo to dosť zvláštne.Ale dopozerať dokonca som to nedokázal.Asi je to pre mňa už naozaj ťažká avantgarda:)) ()