Sedm let v Tibetu

Strašně...prvoplánově protibetské. Nejsem příznivcem komunistické Číny (ani trochu) ale scénář nám podsouvá situaci tak okatě a zjednodušeně, že jsem se občas neubránil úsměvu (např. jak se generálové projdou po znaku míru, nebo "vy máte čáru života dlouhou, narozdíl od ostatních", jednoznačné odsuzování "benešovského" jednání tibetského politika za podepsání kapitulace). Všechno ve filmu se odehrává velice předvídatelně a proto, když si mám vybrat mezi 7 lety v Tibetu a Kundunem, jednoznačně volím Scorseseho informačně bohatší a zajímavější dílo. (14.08.2006)

Film sa tvári ako životopisný film rakúskeho horolezca Heidricha Harrera, ale skutočnosť je trocha iná. Film nám ukazuje zakázané mesto a čiastočne niečo zo života 14. tibetského dalajlámu vlastným menom Džampal Ngawang Lozang Ješe Tändzin Gjamccho. Ja sa budem držať predsa len osobou Harrera. Na plátne nám ho predstavujú ako apolitického športovca, ktorý sa nešťastnou náhodou ocitol v britskom zajatí spolu s ďalšími členmi nemeckej výpravy na Nanga Parbat. V skutočnosti do zajatia Briti zobrali skupinu fanatických nacistov, príslušníkov SS, ktorých do Himalájí okrem túžby zdolať vrchol hory viedli aj rasistické dôvody. Dostali od Hitlera úlohu pátrať po germánskych koreňoch v tamojších horských národoch a potvrdiť tak teóriu o árijskej rase nadľudí. Heidrich Harrera sa do povedomia Nemecka dostal vynikajúcim športovým výsledkom keď 24. júla 1938 zliezol severnú stenu Eigeru North Face vo Švajčiarsku (Stenu smrti). Za tento úspech ho prijal osobne Hitler 27. júla 1938 v Breslau (Wroclaw) na otvorení Nemeckej gymnastickej a športovej oslave pred 150 tisíc ľuďmi. Toto športové podujatie sa konalo na štadióne Hermana Goeringa. Tu Harrera poďakoval Hitlerovi slovami „Porazili sme severnú stenu Eigeru a jeho vrchol sme dosiahli, aby sme mohli dôjsť až k nášmu führerovi,“ Ako odmenou pre neho bola účasť v 5. horolezeckej expedícii na Nanga Parbat (štyri predchádzajúce 1932,1934,1937 a 1938 boli neúspešné). Tejto expedícii sa zúčastnil už ako SS-oberscharführer (od roku 1933 bol členom nacistických oddielov SA, v roku 1938 po Rakúskom anšluse vstúpil do NSDAP a oddielov SS s číslom 73896). Všetci účastníci expedície boli vybraní na základe prísnych politických kritérií. Pod Nanga Parbat prišli v roku 1939 a po neúspechoch na severnej stene mala nájsť možnosti výstupu západnou stenou. To sa im aj podarilo (dnes je to známa Kinshofferova cesta), ale z dôvodu veľmi strmých stien a nestabilnému počasiu sa ďalšiemu výstupu vyhli. Pri návratu do Nemecka v Karáči (prístav v Pakistane, ktorý bol súčasťou britskej Indie) celý tým zatkli a internovali 3.9.1939 v zajateckom tábore Ahmednagare pri Bombaji (Veľká Británia vyhlásila Nemecku vojnu a tak všetci nepriateľskí cudzinci na britskej pôde boli vojnoví zajatci). Neskôr ich previezli do Dehradunu kde bolo ďalších niekoľko tisíc nepriateľských cudzincov. Pre prípadný útek si zvolili Tibet s konečnou métou japonskej fronty v Barme alebo Číne. Útek do Tibetu na viacej pokusov sa mu podaril a skutočne bol učiteľom 14. tibetského dalajlámu. V akej podobe archívy „Zakázaného mesta“ nezverejnia asi nikdy. Mojou snahou bolo uvoľniť a spresniť životopisné omyly rakúskeho horolezca Heidricha Harrera. (06.03.2019)

Pěkné převyprávění skutečného životního příběhu muže, který odešel zdolat himalájský vrchol, ale nakonec se stal učitelem samotného Dalajlámy. Veškerá pozornost kamery padá výhradně na složitou Pittovu postavu, vše ostatní je tak nějak vedlejší a nedůležité. Bohužel největší slabinou snímku je právě znázornění Harrerovy proměny, která se uděje vlastně během jedné nebo dvou scén. Film určitě nezanechá žádný citový nebo myšlenkový dopad, ale mně se jednodušše líbil. Krásná příroda, cizí a mírumilovná kultura čelící chtě nechtě hrozbě války a příjemná atmosféra protkaná novým a zajímavým pohledem na svět.. Nebál bych se pustit si to znovu. (04.03.2012)

Já bych neřekla, že Brad Pitt je v tomhle filmu špatný, naopak se mi zdá že jde o jeden z jeho lepších výkonů. Navíc film dost zajímavým pohledem zpracovává obsazení Tibetu Činou a je celý protkán atmosférou budhismu (jestli se to tak dá nazvat). Každopádně vyniká po vizuální stránce (skvělá kamera) a také hudební (výtečný John Williams). Ano, film neobsahuje žádné výrazné sdělení (snad jen to, že byla spáchána Číňany velká nespravedlnost která není dodnes odčiněna), ale podle mě to nevadí, protože je se na co dívat. (07.07.2005)

„HISTORIE SE OPAKUJE. I V RÁJI…“ /// Rošťáckej floutek Pitt v cestopisným vyprávění, který v sobě (překvapivě) ukrejvá i špetku humoru. Jelikož nejsu žádnej Džebcun Džampal Ngawang Lozang Ješe Tandzin Gjamccho, dozvím se toho fakt hodně. To mě baví, stejně jako Annaud, kterej se na rozdíl od Talismanu vlků ničeho a nikoho nebojí. Nejde tak jenom o příběh nácíčka Heinricha Harrera, ale celýho Tibetu. Škoda, že to není (hlavně v závěrečný třetině) stručnější. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1953 napsal Heinrich Harrer, jsem nečetl. 2.) Potřebuju slyšet, že náboženství není jen zlo. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (20.09.2015)