Jsem s tebou

Bollywood definitivně potřebuje lepší dramaturgy a někoho, kdo tamní režiséry konečně naučí rytmizovat akční scény (které svým kompletně zpomaleným a co možná nejvíc přehledným podáním stojí v naprostém protipólu dnešního hollywoodskému standartu). Zbylé trademarky indické mainstreamové kinematografie už příjmám jako klady a dovedu se u těch šílených žánrových směsek skvěle bavit. Jo, byl to nářez. A ty titulky!___P.S: Přímé citace a odkazy na hollywoodské (Rambo, Matrix, Terminátor) i bollywoodské (Sholay) trháky jsou roztomilé a vtipné; je vidět, že Indové film vážně milují__P.P.S: Přestrojení záporáci infiltrující mezi řady kladných hrdinů vážně sux, to už by těm klukům indickým taky někdo mohl říct. (02.01.2009)

Indický mainstream, který je dostatečně zábavný na to, abyste v klidu přežili i ty tři hodiny, má skvělé postavy, spoustu akce, místy i dramatické moment, scény, které jsou nádherně přitažené za vlasy, do toho hudební čísla, která jsou mnohdy sama o sobě filmem, a to všechno vás dovede strhnout. Není to výjimečné, ale je to zábavné. (14.05.2017)

Pravé bollywoodské blbnutí. Tříhodinová akční bžunda se nezastaví před ničím. Pro nezkušeného diváka dávka vpravdě smrtící. O zábavu ochuzeni nebudete ani jednu minutku. Buď budete svědky do nevýdané stylizace upravených akčních záběrů, nebo odskočíte do k neuvěření neúnavných hudebních rytmů. Skládání pateticky naparáděné akce vedle infantilní komiky jest pro neznalého Evropana věc nevýdaná. Odpustky za přehrávání i nejzapadlejší postavy rádi vypíšete, s akceptováním tradičně muzikálové formy to bude složitější. Bez nekonečně dlouhých tanečků by film neměl ani dvě hodiny a je skutečně na subjektivním prožitku každého, do jaké míry si melodí právě s podobnou muzikou. Tahle cesta stárnoucího důstojníka do školních lavic zkrátka zůstává příliš u vlastních hranic a těžko je překročí. Pár fandů bude slintat, ostatní nevěřícně žasnout. Jedno je jisté - Indové se nemají za co stydět. Každého nenadchnou, ale formálně jsou zdatní a obsahově zcela vlastní. To jim vlastně můžeme závidět... (03.10.2009)

Děsná slátanina, která baví zejména idiotským a amatérsky přitroublým pochlebování poetice soft erotických klipů silikonových umělkyň z MTV. Akční scény jsou brilantní, zdá se, že veškeré chybějící vedení využili tvůrci k zadrátování herců. Nejsem nijak zběhlý v bollywoodském zvěřinci, každopádně Main Hoon Na je svým způsobem zábavný (překotnost, křeč), svým způsobem rozčilující (amerikanizace řeči i obrazu). (04.01.2010)

Barvité prostředí vysoké školy jest prvotním elementem, proč tato tříhodinová indická žánrová směska svižně odsýpá a baví. Sympatičtí hrdinové, komediální figurky převážně se rekrutující z profesorského sboru, spousta tance, zpěvu, lehkosti a vtipu... Prostředí, v němž profesorka chemie jako kdyby si odskočila do školy z obálky indického Maximu, v němž se uhýbá před slinami prskajícího kantora zpomaleně za asistence rotující kamery ála Neo... Až jsem si přál, aby se na to hlavní terorista vykašlal a šel si také zatančit. Jenže to by film přišel o pár přestřelek, při nichž po sobě aktéři pálí výhradně zpomaleně plachtíce vzduchem a zlosyny, jež vybuchují i s celou střechou. V těchto chvílích se vystřídá komedie s dramatem, film začne trochu nudit, ale ve výsledku stejně slaví triumf. Jak vidno, Indové mají kvalitně natočené a zábavné žánrové všechochuťe v malíku. (01.05.2008)