Exil

medzi cely film a jeho koniec by som vopchala este dobru hodinu,take dobre to bolo. (21.06.2008)

Škoda. Zachovat spád první poloviny filmu, bude z toho výborné road movie. Ale při sledování jsem měl pocit, že film nikdy neskončí. Dlouhý záběr na extatický tanec byl super, bohužel po deseti minutách už mě brali mrákoty. Zajímavé prostředí a herci, ale jinak nuda. (27.02.2010)

Svět mladých lidí, vykořeněných ze svých domovů i kulturních vazeb, něco, co si většina z nás jen těžko dovede představit. Tony Gatlif nám představuje formou neokázalého roadmovie jednu takovou dvojici, její jen zčásti uvědomělé hledání místa (a to jak geograficky tak duchovně), kam patří. Jejich putování je natočené s dokumentární přirozeností, skládá se ze zdánlivě banálních příhod a kolizí a přece mě dokázalo beze zbytku vtáhnout do jejich světa a udržet v zaujatém pozorování až do neuvěřitelného finále. Hudba je výraznou složkou filmu po celou dobu, ale při závěrečném transovním rituálu přebírá taktovku úplně a dochází ke katarzi jako řemen. Ta scéna je natočená s takovou autenticitou, že ve mně vyvolávala otázky do jaké míry to všechno bylo naaranžované. A při představě, že takové rituály jsou v praxi mnohem, mnóóóhem delší, dostávám závrať. Krásný zážitek, pro fanoušky world music nezbytnost. 90% (03.11.2010)

Mě se ten film líbíl... Statísíce Alžířanů hledají lepší život ve Francii, ale naši dva hrdinové putují právě opačným směrem. Originální road movie plná výtvarně dokonalých obrazů a především skvělé hudby... nemůžu si pomoct, dávám čtyři hvězdy. (17.09.2013)

Tvůrci rozjeli film ve vysokém kvalitním tempu. Ve vysokých otáčkách předvedené roadmovie, slibovalo dobrý vkusný zážitek, okořeněný jižním sluncem a rebelským duchem. Neobvyklé názory mladých lidí a silný podtext hledání sama sebe je téma, které ač hodněkrát viděné, stále obsahuje silné emoční zážitky. Tohle vše se s přibývajícími minutami avšak ze snímku vytrácí a zprůhledňuje. Filmu ubývá načrtnutý náboj a mizí v hudebních taktech doprovodné muziky. Herecké výkony hlavní dvojice nedokáží prohlubovat počáteční atmosféru a všechno tohle dohromady způsobovalo, že mě začínalo být lhostejné kam jak fyzicky tak i duchovně obě postavy dojdou. Snímek ocení diváci, kteří dokáží absorbovat roadmovie jako styl a nejde jim až tak o hlubší smysl či nějaké poselství. Ačkoliv se tvůrci tváří, že nám zmíněné poselství filmem předesílají. (08.01.2010)

Roadmovie o hledání kořenů, svého já a místa na Zemi. Úžasná hudba!! (06.02.2007)

Road movie zpátky ke kořenům, která je místy zajímavá, ale převážně je přespříliš roztahaná, a má velice nepasující zakončení... 55% (28.01.2010)

Filmová cesta milenců na jih za kořeny vlastního rodu i identity, za poznáním... Zano i Naima jsou vnuky alžírských přistěhovalců, dávno pofrancouštěni, neznají jazyk svých prarodičů a žijí moderním životem, rodné náboženství se jich otevřeně nedotýká. Zvláště Naima je tou více vykořeněnou, jakoby nezná smysl svého života, přelétavost a neukotvenost ji přináší problémy. Oproti na jich cestujíci dvojici poudí na bohatý sever mladí arabští imigranti, snažící se uchytit, vydělat peníze na cestu do Paříže, žít v Evropě.. Všichni poutníci si podle svých sil pomáhají, mimo jedno sexuální dobrodružství chybí i vážnější konflikty. Po peripetiích cestování je procházka francouzskou čtvrtí v Alžíru strhující i provokativní, evropské oblečení Naimi vyvolává odsudky. Důležitou složkou filmu je hudební obsah, zní world music, autentické španělské flamenco , arabské, tuniské a alžírské rytmy. Čím blíže k jihu se poutníci dotávají, tím více zní živá hudba, její působení nabírá na důležitosti a naléhavosti. Závěrečná mnohaminutová hudební iniciace připomíná dervišské rituály, tanečníci v transu jsou očištěni a smířeni se sebou, Naima zústává oblečená do evropských šatů ..je stále Evropankou, ale už zná svůj původ. Zajímavé jsou filmy Tomyho Gatlifa, přímočaře realistické a sociální, filmy o životě a svébytnosti menšin , především té romské, o přirozenosti outsiderů dnešního světa….. (07.01.2010)

Tento film mám rada a pri druhom pozeraní mi ponúkol možnosť sústrediť sa viac nato čo je v tomto filme tak pútavé. Prostredie, hudba a postavy. (26.05.2008)

Cely film je na pomedzi nudy a celkom prijemnej nudy. Ustredna dvojica je celkom sympaticka a hlavne v zmyselnych scenach film bavi. Taktiez kamera, reziser sa vyhral s roznymi zabermi, taktiez makro zabery na telo hlavnej hrdinky stoji za to. Dojem kazi, a kazi ho teda poriadne zaver filmu. Kazdy asi zival nudou, ja som vsak trpel. Po celom dni na nohach clovek pride do kina sa pobavit a pozera 15 minut blby alzirsky tanec, ktory ani nie je zabavny ani nic. Reziser tym chcel asi nieco povedat, alebo to mal byt vrchol filmu?? Preto len 5/10 (07.04.2011)

No, ačkoli road movies nejsou mým šálkem čaje, možná protože mám ráda Španělsko, kde se velký kus filmu odehrává, celkem se mi to líbilo. A kupodivu to byl první film, kde mi byl Romain Duris sympatický. Ovšem můj dojem z filmu hodně zkazila závěrečná scéna rituálního tance s monotónní hudbou (respektive její délka). Cca v půlce jsem to musela přepnout na jiný program, jinak bych asi zešílela. (14.02.2010)

Natáhlé, rádoby umělecké, beroucí se smrtelně vážně a zároveň emočně odcizené, nudné a bez pointy. Ale pokud ti na stěně visí Che Guevara, posloucháš world music a si "umělec" pak si smotni brko a přidej minimálně 4 hvězdy. (11.01.2021)