Phantasm

Dva útoky stříbrných koulí, jeden vodotrysk krve a hromada dětské naivity, která zabíjí všechny slibné náznaky kvalitní podívané. Coscarelli má občas dobré nápady, ale celková atmosféra mu stále uniká hlavně díky dějovému chaosu. Malý klučina je protivný spratek, o to víc pak fandíte démonickému Tallmanovi, který si zasloužil víc času. Nadhled přehlušující chatrnou logiku vytuší spíše zběhlejší divák, tudíž prozatím 3 a ½ a za nějaký čas zase nazdar. (20.02.2008)

Nezletilý vyrovnávající se se ztrátou, smrt přemožitelná jen ve snu. Sled často docela bizarních výjevů (ataky stříbrné koule, místnost s portálem), při kterých podružný děj ustupuje moci surreálna a phantasmických syntezátorů. Všechno to píchání na hřbitově, podivínský basketbalový pivot v čele pohřebního ústavu, zombie trpaslíci v kápích či bramboro-mrkvový dětský příkrm namísto krve budiž součástí tváře. Ta sice není dvakrát důvtipná, ale Coscarelli do ní vtiskl rysy, které jsou místy černé jak ten Plymouth Barracuda.. (07.07.2020)

Moc rád bych Phantasm napálil víc hvězd, protože je to prostě ten starej dobrej horor se vším, co k tomu patří, ale... nesedlo mi to, atmosféra se tomu upřít nedá, jenže podobných hororů už jsem viděl docela hafo a většina z nich byla prostě lepší. Tohle tak nějak prošumělo a za rok (mno spíš za měsíc) už ani nebudu vědět, že jsem to kdy viděl. Červená krev asi tak věrohodná jako ta žlutá, lítající koule... heh, oukej :-), ty dva cápci bez charisma, takže prostě a jasně jedna stár za tu černou káru a druhá stár za Tall Mana. (09.04.2015)

Zajímavé, jak některé filmy fungují i po letech. Kdysi pro mne hodně strašidelné, dnes jako úvod série fungující vcelku dokonale. Hudba mezi Carpenterem a italským horrorem, příjemná kamera a nehostinné, ba přímo temné prostředí hřbitova s pohřebním ústavem. Malé hnědé kreatury mi dnes připomenou StarWars i lidičky z příběhů Darrena Shana. Létající koule se teprve zdokonalí v dalších dílech, ale Dlouhán je uhrančivý od prvního okamžiku. Snovými scénami se zatím šetří, atmosféra příběhu je ale velmi dobrá - tajuplná. Stísněné pocity se dají zažít i se záběry za slunečného dne... (05.02.2012)

Skvelý príklad čarovných nostalgických hororov z prelomu 70s a 80s. Coscarelli síce nie je bohvieaký scenárista, ale režisér je vynikajúci, čo dokazuje aj napriek dosť chabému rozpočtu hrou so svetlami, strihom, koncipovaním záberov. A- to všetko bravúrne dopĺňa skvelou carpenterovskou hudbou. Škoda len toho vypečeného samoúčelného konca. (01.09.2011)