The Dark Room of Damocles
Obsahy(1)
Nizozemí je okupováno Německem za druhé světové války. Mladý Hennie Ducker (Lex Schoorel) má obchod s doutníky ve Voorschoten a žije vcelku v klidu a pohodě. Pak se u něho ale objeví výsadkář Dorbeck (Lex Schoorel), kterého honí nacisté a on ho ukryje. Oba mladíci jsou si podobni – jako dvě kapky vody, až na barvu vlasů. Ducker začne podle pokynů cizince pracovat pro odbojové hnutí, nejprve jde o nějaké fotografie, pak sabotáž a pak začne zabíjet německé oficíry a holandské kolaboranty. Kromě toho začne mít poměr s uprchlicí Marianne (Nan Los). Když se začne blížit gestapo, podaří se mu pomoci Dorbeckovi, aby zmizel. Po osvobození mu ale začnou problémy. Žádný hrdina odboje, zdá se, že ti, které zabil, spíše odboji pomáhali, žádný Dorbeck, aby mu dosvědčil, proč vše dělal. Ten totiž zmizel, dokonale, až příliš dokonale... zahladil za sebou všechny stopy, zlikvidoval svědky, s nikým dalším se nesetkal a postupně se ztrácejí důkazy, které by mohly jeho existenci prokázat. S Duckerem to vypadá velmi špatně a je otázkou, jestli se mu podaří prokázat pravdu. Nebo to nebyla pravda? Byl Dorbeck výsadkář nebo to byl provokatér a německý agent? A existoval vůbec? Film byl přijat na festival v Cannes. (Peabody)
(více)Recenze (13)
Tak jsem na to zpočátku jen nevěřícně zírala a říkala si, že jestli takhle nějak fungoval za války nizozemský odboj... no tak potěš... Jenže pak mi začalo postupně docházet, že tu absurdní a čím dál krutější hru nehraje režisér jen se svým hrdinou, ale že stejně tak podvratně manipuluje i s divákem. A to mě začalo hodně bavit. Když přistoupím plně na jeho hru, tak i tu poslední scénu musím brát s rezervou... ()
Velmi zajímavá záležitost už jen z hlediska lokace okupovaného Nizozemí. Bohužel v obsahu je vykecáno skoro vše, snad krom toho co měli herci ráno k snídani. Jedná se o klasický film se záměnami hlavních postav, kdy nad konáním obou hrdinů divák občas překvapeně nadzvedne obočí. U Duckera bych to snad pro jeho mládí a snahu se také zapojit do odboje snad i chápal, ale u Dorbecka je to trochu jiné. A moc nerozumím tomu, proč odbojář nešel vypátrat. Členové SOE byli cvičeni na pár místech v Anglii a jejich shozy a výsadky dělaly tuším jen dvě specializované perutě na tuto činnost vybavené Lysandery a Halifaxy. Mimochodem jeden takový vysazoval naše výsadky nad protektorátem v roce 1942. Je tedy divné, že po válce, kdy už se vědělo kdo přežil, že by o něm nikdo nevěděl. Na stranu byl i chaos a jestli se Dorbeck chvilku nehlásil velení a užíval si poválečných radovánek ve stylu závěrečných minut každého filmu s agentem 007, pak se nedivím, že měl Ducker velké trable. Dávám za 4 vyvolaná okénka filmu z fotoaparátu Leica. * * * * ()
Reziser Fons Rademakers natocil posobivy fryler odohravajuci sa na pozadi Druhej svetovej. Hm, ono dnes uz WWII je preinformatizovana, fakt inforamcii o nej je prilis vela, ak to takto pojde dalej tato preinformatizovanost a ak nam budu historici dalej davat take rozsiahle a vycerpavajuce info, tak sa nepochybne dozvieme i Stalinov oblubeny obchod so zachodovymi stetkami, urcite sa potom dozvieme ci Ajzenhover prikazal vojakom pred bitkou cistit a vytirat hajzly v smere pohybu hodinovych ruciciek alebo proti smeru pohybu hodinovych ruciciek. a deskriptivnu analyzu rannej stolice kazdeho japonskeho generala, ba dokonca i samotneho Hideki Todzo-a. K Jo a hovorite ze aj nieco k filmu by som mal napisat : super filmecek, vynimocne kvalitna tema znamena i kvalitny film : 74 % ()
Začátek u mě vlažný, postupně mě však příběh mladého Duckera vtáhnul a až do finále nepustil... Vyzrazovat něco z děje opravdu nechci, takže jen napíšu, že se jedná o pozoruhodný kousek, který je zasazen do Nizozemí za 2. světové války a náhodné (?) setkání dvou mladíků roztočí kolo osudu.. U mě filmová spokojenost a krásné čtyři hvězdy, Lex Schoorel je zajímavý typ herce.. ()
Luisa a Lotka v kulisách nacisty okupovaného Nizozemí. ;-)) ___ Ne vždy to musí být v příbězích o dvojnících tak, že se dvojník hlavního hrdiny rozhodne vloupat se mu do soukromí a ukrást identitu (jako cizinec-vetřelec); někdy - to když hlavní hrdina zatouží žít podobný život jako jeho "dvojče", když si ho vezme za svůj vzor - divák sleduje, kterak hlavní hrdina ztrácí sám sebe (tj. vše, na čem mu záleží, v krajním případě i holý život) čistě svým zapříčiněním, stává se původcem (v souběhu s řetězem nešťastných náhod) vlastního pádu, aniž by zpětně dokázal identifikovat rozhodující okamžik, v němž vše prohrál. Je to právě toto schéma, jež mi přijde aplikovatelné na tento film. Co se týče mých diváckých dojmů, rozhodoval jsem se mezi 3 a 4*, těžko jsem se totiž do filmu dostával, tu čtvrtou hvězdičku jsem "vytáhl" až díky poválečnému dění (spoiler zadržení Duckera a jeho až takřka kafkovské snaze přesvědčit věznitele, že tajuplný Dorbeck skutečně existuje spoiler), zhruba poslední půlhodina je za mě skutečně výborná. Navzdory ní však nejlepším filmem o (po)válečném Nizozemsku (o podobách odboje, kolaboraci a poválečném účtování) v mých očích stále zůstává Černá kniha. Díky za tip Willymu Kufaltovi! 70 % ()
Zajímavosti (4)
- Film navštívilo přibližně 470 000 diváků. (classic)
- Willem Frederik Hermans si původně napsal scénář sám podle vlastního románu. Podle Fonse Rademakerse by Hermans trval na „adekvátním“ zfilmování svého románu – což by vedlo k osmnáctihodinovému filmu. Rademakers proto dokončil scénář volně podle knihy sám. Příjmení hlavní postavy Hermansova románu, Osewoudt, bylo ve filmu změněno na Ducker (Lex Schoorel). Kromě mnoha dalších rozdílů je nejvýraznějším rozdílem mezi knihou a filmem přidaná závěrečná scéna, která se odehrává na atolu a zanechává diváka v ještě větším zmatku. (classic)
- Pivní magnát Freddy Heineken, který si ve filmu zahrál malou epizodní roli, investoval do filmu pod podmínkou, že jeho tehdejší přítelkyně Nan Los dostane roli. Film se stal jeho majetkem. V roce 1969 se Heineken rozhodl, že film již nebude „z osobních důvodů“ promítat. Krátce předtím se Heinekenův vztah s Nan Los rozpadl. Po smrti Freddyho Heinekena v roce 2002 byl film znovu uveden. (classic)
Reklama