3-iron

Tento film mě hluboce zasáhl, a myslím si, že ve mně zůstane už navždy, jako vzpomínka na něco, co patří k tomu nejlepšímu co se kdy komu podařilo natočit. Velmi netradiční romantický film, je tak krásný, že ještě den poté cítím teplo na srdci. Kim-Ki-Duk je asi největším režisérem současnosti a myslím, že patří mezi největší filmaře všech dob. Film je sporý na dialogy, ale u hlavních protagonistů to, že nemluví, působí úplně přirozeně. Člověk je tak nějak chápe. Tenhle film opravdu vřele doporučuji všem, kdo mají alespoň trochu na filmy vkus a věřím, že krásný závěr filmu s nimi zamává. Dal bych i 6 hvězdiček, kdyby to šlo. Ode dneška patří 3-iron mezi mé osobní filmové modly. (25.01.2007)

DivX/// Obsazení 7/10 Děj 8/10 Hudba 5/10 Efekty 8/10/// +film silný, jiný, obrazově nádherný -hudba, místy plytký, zdlouhavý, tichý/// Tento film mě oslovil již dříve, dokonce jsem zvažoval návštěvu kina. Nakonec jsem jej zhlédl až dnes. Je to film, který ve mně něco zanechal. Dost mě oslovil příběh, líbila se mi první polovina. A překvapivě film u mě nepohřbila ta druhá. Dokonce mě film nutí k zamyšlení a přemítání, to už jsem taky dlouho nepocítil. Hlavní představitelé i ostatní herci se mi líbili. Násilí ve filmu mě též zaujalo. Jen škoda, že nebyla výraznější hudba, která díky tomu sice dává prostor obrazu, ale ten není vše./// Celkem 73%/// (28.01.2007)

Velmi zvláštní, působivý snímek z kinematografie, které jsem se dlouhý čas vyhýbala a která mě vůbec nelákala. 3-iron měl být prvním snímkem, který mé zábrany prolomil. Chvílemi působí jakoby nadpozemsky, jako sen. Je to film, který může být možná pro nějaké osoby nezáživným, a nebudou o něm mluvit kladně. Kdybyste se jich zeptali proč, možná by odpověděli, "že to bylo nudné a že se tam vůbec nemluvilo." Ale jsou někdy dialogy opravdu ve filmu tak důležité? A ve vztazích? Někdy jsou slova zbytečná a nepodstatná, mnohem důležitější může být mlčení, ticho a pohledy, které dokáží říci vše to, co slova nikdy nesvedou. Mlčení může být dialog pronášený srdcem. Je to chvíle, kdy nechceme mluvit, protože slova by mohla vše pokazit. To, co zde není vyjádřeno slovy, je vyjádřeno v celkové hloubce a jakémsi kouzlu tohoto filmu. A ne každý tomu bude schopen porozumět. (11.09.2009)

Určitě to není špatný film, ale osobně se mi od Kim Ki-duka víc líbily jiné kousky. Nesedlo mi to úmorně pomalé tempo a především pak celková nepravděpodobnost děje, která mi ke konci vadila víc a víc. Ačkoli to má jen hodinu a půl, subjektivně mi to přišlo mnohem delší, jak jsem se u toho nudil. Název filmu mi mimochodem přijde dost debilní. (11.05.2019)

Vyzbrojen znalostí metaforičnosti Jara, léta..., hledal jsem i tady od počátku za všemi těmi opakujícími se rituály a zvláštnostmi určitý hlubší smysl. Všechno to drhnutí svršků na valše, žehlení promočeného katalogu, odpalování golfového míčku dokolečka dokola a podobné, pro západního diváka nepříliš obvyklé výjevy přece musely mít nějaký význam. Závěrečná, dovysvětlující věta mi pak alespoň pomohla odhalit ono všudypřítomné fotografování jakožto techniku, kterou zaznamenáváme realitu, abychom snad poté nepochybovali o tom, že to byl jenom sen. A do toho všeho se tu pomaličku rozvíjí mlčenlivá love story dvou spřízněných duší, které si z města udělaly jeden velký hotel s přidanou dávkou dobrodružství. Poetika filmu rozhodně nechybí; naplno vnitřně rozzářit mě však dokázala až finální, plakátová scéna, která patří mezi klenoty moderní kinematografie. My všichni jsme asi někdy v mladické nerozvážnosti vzali do ruky nějakou tu trojku železo a mysleli, že s ní dobydeme svět, abychom pak zjistili, že moudřejší možná bude se jen tak lehce naklonit přes rameno a tiše a nepozorovaně si vzít to, po čem nejvíc toužíme. (06.07.2009)