3-iron

Kdo by to řekl, že za strpěním něčeho v zájmu té nejsilnější lásky se neskrývají srdceryvné monology, dlouhá léta odloučení, či ruce od krve, ale... Viz plakát filmu... Ona nejsilnější láska je zde totiž také tou nejčistší, nejmilejší, nejmírumilovnější a nejkrásnější. 3-iron je jeden z nejpoetičtějších filmů, které jsem kdy viděl, jeho atmosféra je tak zvláštní, scény ve vězení tak fascinující a na to navazující závěr, tak nádherný, že si říkám, jak trefné by bylo, kdyby tento film měl jen samá pětihvězdičková hodnocení a žádný komentář. 9/10 (09.05.2009)

Ostal som mimo. Zrazu tuším, prečo nachádzam veci dávno stratené, prečo budík, ktorý dlho nezvonil odrazu začne drnčať ako splašený, kto vypral prádlo, ktoré sa mi už dávno zdalo nenapraviteľne zašpinené....a kto ujedá z tanierov nespokojným stravníkom. Tuším, neviem s istotou a práve táto jemná tajomnosť bez slov ale s veľkým srdcom je základom formálne aj štýlovo čistého filmu. Jedna z ústredných myšlienok ma zasiahla pre jej neuveriteľnú zhodu s mojím nazeraním na svet okolo: recyklácia a rešpekt k zdanlivo opusteným a k odpadu pripraveným veciam, oživovanie smutných ľudí, jemné nevyslovené (a autorom neprezradené) prekvapenia, citlivosť k prírode okolo, tvrdá príučka všetkým, čo vybočujú z prirodzeného poriadku vecí. Vybrúsený diamant kinematografie!!! (26.01.2005)

Velmi zvláštní, působivý snímek z kinematografie, které jsem se dlouhý čas vyhýbala a která mě vůbec nelákala. 3-iron měl být prvním snímkem, který mé zábrany prolomil. Chvílemi působí jakoby nadpozemsky, jako sen. Je to film, který může být možná pro nějaké osoby nezáživným, a nebudou o něm mluvit kladně. Kdybyste se jich zeptali proč, možná by odpověděli, "že to bylo nudné a že se tam vůbec nemluvilo." Ale jsou někdy dialogy opravdu ve filmu tak důležité? A ve vztazích? Někdy jsou slova zbytečná a nepodstatná, mnohem důležitější může být mlčení, ticho a pohledy, které dokáží říci vše to, co slova nikdy nesvedou. Mlčení může být dialog pronášený srdcem. Je to chvíle, kdy nechceme mluvit, protože slova by mohla vše pokazit. To, co zde není vyjádřeno slovy, je vyjádřeno v celkové hloubce a jakémsi kouzlu tohoto filmu. A ne každý tomu bude schopen porozumět. (11.09.2009)

Svůj den s Kim Ki-dukem jsem zakončil právě s 3-Iron. A nelitoval jsem. Celkovou jemnou melancholickou atmosférou mi připomněl Ostrov nebo Jaro, léto Téměř nemluvný, ale tady jsou slova zbytečná, o vše se postarají pohyblivé obrázky doplněné nádhernou hudbou a zážitek jimi vytvořený je prostě úchvatný a nezapomenutelný. Pro mě zatím asi „nejlepší“ Kimův film. (14.04.2005)

Tak. Konečně jsem narazil na film jihokorejské nové vlny, který mě bezezbytku nadchl. A to možná právě proto, že není v zásadě nijak zásadně jihokorejský - nebýt asijských herců a interiérů domů, mohl by se příběh odehrát v kterékoli zemi. Ticho, které pohladí, mír, myšlenka, poselství... 3 Iron na mě působil dojmem vynikajícího díla Evropy šedesátých let, hodného formátu maestra Antonianiho. A víc... 90% (12.12.2007)