Les vampires
Les vampires
Obsahy(2)
Vampýři nesajou krev. Vampýři kradou a zabíjí. Novinář Phillipe Guerande vede boj proti strašlivé bandě, která se ke svým cílům nestydí použít jakýchkoli prostředků a která je vedena Irmou Vep, tajemnou nymfou v černém. Tento snímek je považován za jeden z prvních seriálů vůbec. (Véča)
Recenze (28)
Epizódy: 1. The severed head (34'): 3 2. The deadly ring (15'): 3 3. The red cryptogram (41'): 3,5 4. The spectre (33'): 4 5. The corpe's escape (38'): 4 6. The eyes that mesmerize (59'): 2,5 7. Satanas (44'): 3,5 8. The lord ofnthunder (52'): 4 9. The poison man (50'): 2,5 10. The bloody wedding (55'): 2 Na dobu vzniku celkom zručne a zaujímavo vyrozprávaný krimi príbeh a aj technicky je to veľmi slušne nakrútené (výborná kamera, zaujímavé kompozície, triky s písmenami). Hoci je scenár trochu naivný, v rámci doby je ale ešte veľmi znesiteľný a dokonca často až príťažlivým spôsobom rafinovaný. Neplatí to ale pre záverečné dve časti, ktoré sú podľa mňa nezvládnuté a často sa až topia v stupídnosti. Škoda, že kvalita jednotlivých epizód po scenáristickej stránke takto výrazne kolíše. Najzaujímavejšou postavou je určite charizmatická Irma Vep (Musidora), podstatne menej zaujímavé sú potom hlavné postavy, bezkrvný novinár Guérand (Édouard Mathé) a jeho teatrálne prehrávajúci pomocník Mazamette (Marcel Lévesque). "Les vampires" sú považovaní za historicky prvý seriál, a stoja aj pri zrode kriminálneho thrilleru. Videl som krásne reštaurovanú verziu z roku 2012, s hudbou od The Mont Alto Motion Picture Orchestra, ktorá sa k filmu hodí a príjemne sa počúva aj po mnohonásobnom opakovaní. ()
Praotec všech seriálů. Opravdu mě bavilo sledovat jednotlivé kapitolky, ale přesto ke konci jsem měl pocit, že je děj až zbytečně natahován a přestává dávat smysl. Díky francouzskému nadhledu jde ovšem i po skoro sto letech o zábavné dílko. ()
Jako desetidílný němý seriál funguje překvapivě dobře. I přesto se stanete svědky mnohých nešvarů, které se tehdy moc neřešily, ale z dnešního pohledu trhají divákovy žíly na kusy. Několikaminutové řešení šifry, či zcela zbytečně dlouhé scény padoucha unikajícího po střešních hřebenech, než opět v nekonečném záběru sleze z třetího patra až na pevnou zem. Stopáž by pak zajisté nenabírala tak absurdních hodnot. Naštěstí němé drama oživují vstupy Mazametteho (Marcel Lévesque), které dodávají příběhu komediální nadhled. Poslední tři díly už pak jen recyklují ty předchozí a stávají se tak mírně natahovanou nudou. Není to film pro každého, ale stojí za to jej vidět. Už jen pro tu auru tehdejšího nadšení z filmového průkopnictví. ()
1. díl ()
Musidora jako Irma Vep zaujme, ale celý seriál už dnes připadá jako rozvleklý a bez napětí. ()
Irma Vep byla správný záporák a rozhodně by si zasloužila o jedny tajné dveře navíc, aby nakonec utekla jako Fantomas. Je zajímavé, jak člověk zrovna v téhle sérii upřímně fandí záporákům, i když kladné postavy nejsou špatné. A když vytáhnou v bytě na Montmartru z okna kanón, tak si už člověk říká, a proč ne? ()
Jakkoliv jsou Upíři jedním z pionýrů toho, čemu se dnes říká seriál, fungují i na současné poměry překvapivě dobře, zvlášť vezmeme-li v úvahu, že jsou plodem období, kdy ještě nedošlo k implementaci „moderních“ Griffithovských postupů do standardní filmové řeči. Navíc obsahují velmi pěknou kombinaci thrillerového napětí i akce (jakkoliv dobově naivní) a příležitostné komiky (zamýšlené). Jako „comic relief“ slouží především postava Mazametta (skvělý Marcel Lévesque) s jeho neustálým bořením čtvrté zdi a pokukováním do kamery ve vypjatých situacích. Mazamette je zároveň tak trochu zosobněním principu Deus ex machina, jeho pravidelné náhodné objevování se na místě zločinu a zachraňování situace je vskutku rozkošně absurdní. Dalším plus je uhrančivá Musidora v roli Irmy Vep, jakési archaické femme fatale němého filmu (její postava inspirovala hned ke dvěma počinům Oliviera Assayase). Jedním dechem je však třeba dodat, že se rozhodně nejedná o film/seriál, který byste chtěli zhlédnout na jeden zátah. Ideální je si jeho deset částí rozvrhnout třeba na dva týdny, protože i když mají jednotlivé díly v průměru příjemné tři čtvrtě hodiny, snažit se zvládnout víc než dva za den je pro běžného smrtelníka zbytečné. Schopnost pohltit se pak liší díl od dílu od naprosté po průměrnou. ()
Jedna z prvních lekcí o nespolehlivosti a nedůvěryhodnosti filmu je jedna z těch nejpravdivějších. ()