Vražedná terapie

Nenápadné, ale svojím spôsobom veľmi vydarené psycho. Slabšie momenty striedajú tie lepšie, ale z komplexného hľadiska som bol nadmieru dobre uspokojený. Záverom to naviac ešte poriadne graduje, takže po stránke napätia je to tiež v poriadku. Suma sumárum - výborný Andersonov predkrm pred neuveriteľne kvalitným Mechanikom. (20.04.2008)

Ty prostory byly úžasný a pro horor jak dělaný. Výborný byl i námět, ale to zpracování jsem příliš nepochopil. Strašně laciný až telenovelovský look mi fakt vadil. Přestože atmosféra je díky tomu prostředí i příběhu výborná, tak kamera a hudba je úplně mimo. Těsně po dokončení jsem ještě uvažovat o 4 hvězdičkách, ale jak se mi to uleželo v hlavě, tak mi to laciné zpracování vadí čím dál víc. (04.05.2012)

„Kde žiješ, Simon?“ – „V slabých a zranených.“ Fuj, to zas bolo. Konečne po dlhom čase poriadny dospelý horor s atmosférou. Pritom ale minimálne prvú hodinu nič hororové neuvidíte. Vlastne ani potom resp. nejedná sa o druh hororu, v ktorom by vystupovali... neviem to napísať bez prezrádzania. Americký režisér a scenárista Brad Anderson (Mechanik, Transibírsky expres) nakrútil príjemne pomalý - až nepríjemne atmosférický - komorný horor o partii robotníkov, ktorí rekonštruujú starú budovu (výborný je predovšetkým Škót Peter Mullan ako šéf partie, ale potešil ma i David Caruso, ktorý ma ešte nikdy predtým v ničom nepotešil). Jedinečné prostredie gigantického komplexu bývalého blázinca robí svoje, je to dokonalé prostredie pre horor. Rozprestiera sa do desivej výšky a hĺbky a nachádza sa na obrovskom, verejnosti uzavretom pozemku. Len chlapi, hektáre mrazivo tichého, v rôznom štádiu devastácie sa nachádzajúceho komplexu - a tajomstvo. Tajomstvo nesmie v dobrom horore chýbať. Koniec mi pripadal aj po viacerých pozretiach v niektorých momentoch jemne nezrozumiteľný, ale i tak som bol príjemne prekvapený a určite dávam 4*. (28.05.2011)

Bohužel jsem během filmu nenašel nic, co by ho tahalo z průměru. Digitální kamera je inovace a ne úplně plus, ale každopádně jde o snímek, kde mi nevadila tolik. Normálně jsem její velký odpůrce. Mám rád tyhle "komorní" snímky, co se počtu postav a "rozmanitosti" prostředí týká. A právě proto, byla očekávání vysoká. Spíš než celovečerní snímek mi vše přišlo, jak malý televizní pokus. Rozhodně ne špatný, jen ničím vyjímečný. Prostředí bývalé psychiatrické léčebny vždycky bylo a bude vděčným tématem. Trošku příměsu hororu to má, ale rozhodně neočekávejte lekačky a mé oblíbené zakrývání očí před zlou scénou. Nejdřívě mě trošku zarazilo, že film se stopáží 100minut začíná velmi dlouhými kecacími scénami, jenže ono je to na nich postavené skoro pořád. Budování napětí pomocí rozhovorů a postupné barvení charakterů? Proč ne? Jenže ono pořád "Digitální kamera? Proč ne? Psychiatrická léčebna? Proč ne? Poenta? Ale proč ne? Zkouknout snímek znovu? PROČ?" Bohužel, očekávání nenaplněna. (24.07.2009)

Já asi viděl úplně jiný film, než ostatní uživatelé. Takže - snímek Session 9 mi přišel jako naprosto dementní pokus o horor z prostředí bývalé psychiatrické léčebny, ve které se skupinka pracantů snaží zlikvidovat azbest a chce si za to nechat dobře zaplatit - na úkor šibeničnímu termínu. Ale komu tady vlastně zvoní hrana? Ne vše je takové, jak se zdá - jen herecké výkony jsou opravdu, ale opravdu příšerné - a nejhorší je snad David "Horatio" Caruso. K tomu si připočtěte amatérskou kameru, stupidní scénář i rozuzlení a máte na světě krásný azbestový odpad! (04.03.2013)