Bab el-Hadid
Cairo Station
Režie:
Júsuf ŠahínKamera:
Alevise OrfanelliHudba:
Fouad El-ZahryHrají:
Farid Shawqi, Hind Rustum, Júsuf Šahín, Abdel Aziz Khalil, Abdel Ghani Nagdi, Loufti El Hakim, Abdel Hamid Bodaoha, F. El Demerdache, Said El Araby (více)Obsahy(1)
Film Bab el Hadid, jedno z nejvýznamnějších děl egyptské kinematografie, natočil v roce 1958 režisér Jussúf Šahín a ve stejném roce se film promítal i na filmovém festivalu v Berlíně. Děj filmu se odehrává na hlavním nádraží v Káhiře, kde se chromý prodavač novin Qinawi (hraje ho sám režisér Šahín) zamiluje do krásné prodavačky limonád Hanumy. Ta však již plánuje svatbu s jiným mužem, odborovým předákem dělníků z nádraží, a o Qinawiho nemá zájem. Ten se však se svým osudem nehodlá jen tak smířit. (ČSFD)
(více)Recenze (27)
Káhira, hlavní nádraží, to je italský neorealismus na egyptský způsob. Júsuf Šahín stvořil jedinečnou mozaiku káhirského života obyčejných lidí, vroucí kotel vášní, potřeb, živobytí a intimity. Odhalil také vnitřní rozervanost vzájemného působení arabské a západní kultury, tělesnost stojí proti cudnosti, a utlačovaná sexualita se ve vlastním zmatení vzbouří. Poválečná doba je časem zásadní transformace společenského soužití, odlišné kultury ještě hledají vzájemné vztahy, současně také dochází k sociálním, ekonomickým i životním změnám. Júsuf Šahín zachytil život v jeho poetické velikosti, je opojen vším pulsujícím tepotem tužeb a přání, je ovlivněn světem větším a vnějším, přesto je na něm zároveň i nezávislý. A mezi řečí: egyptská kinematografie je svým objemem třetí největší, hned za Hollywoodem a Bollywoodem. Júsuf Šahín stvořil báseň, život, krásu, lásku i nejintimnější bolest jedince. Hrdinou egyptské neorealistické básně káhirského neobyčejného života je Kenawy (sám, vynikající, režisér Júsuf Šahín), prosťáček z jižního venkova, chromý prodavač novin, outsider společnosti, vysmívaný, utěšovaný a intimně nenaplněný. Život pronikavě voní a frivolně dráždí a nestoudně pokouší. Hlavní ženskou postavou je Hanuma (pozoruhodná Hind Rustum), bezstarostně bezprostřední až lehkomyslně drzá prodavačka limonád. Život je nejkrásnější v úplném prožitku okamžiků. Výraznou postavou je Abu Siri (příjemný Farid Shawqi), mladý a zdravě sebevědomý nosič, Hanumin snoubenec, muž, plný energie a aktivně vítající změny pracovních podmínek. Z dalších rolí: laskavější trafikant, shovívavý Kenawyho zaměstnavatel i jeho nejbližší blízký Madbouly (Hassan el Baroudi), k pracovním novotám zuřivý předák nosičů za starých pořádků Abu Gaber (Abdel Aziz Khalil), či nešťastnice, odměřenější prodavačka limonád Hallawatim (Naima Wasfy). Film Káhira, hlavní nádraží, to je egyptská báseň v neorealistickém verši o prchavé a nesmrtelné kráse života i s tou nejniternější lidskou bolestí. Působivý snímek, poetický, politický, intimní! Júsuf Šahín byl vnímavým pozorovatelem světa a lidí. ()
Môj vôbec prvý egyptský film. A dopadol asi podľa očakávania - rozporuplne. Záver sa síce nesie v takom svojskom noirovskom duchu, ale väčšina filme je klasická dráma o polochromom predavčovi novín, ktorý má až prehnane rád ženy. Polochromom preto, pretože pri behu dokáže behať, ako keby chrómy vôbec nebol. Mal som tiež problém s postavami a ich chovaním - pre Európana je ťažké odlíšiť, kedy sa postavy iba rozprávajú, kedy sa hádajú a kedy už po sebe štekajú ako besné psy. Často je to totiž nejednoznečné. ()
Nádraží je místem mnoha nekalých činností. Tak tomu bylo, je a bude. V tomto snímku dnes uznávaného režiséra Jusúfa Šahína se podíváme do jednoho z Egyptských nádraží a zaměříme se na postavu potulného prodavače novin a jeho platonickou lásku. Popravdě jsem očekával nudný noir film se spoustou klišé a přehrávajících neherců. Herecký výkon hlavní postavy Hinda Rustuma byl ikonický nezaměnitelný stejně tak, jako úžasná kamera Alevise Orfanelliho. Vyhrát si takhle se scénografií, obrazem, ale i příběhem ve v té době zemi bez svobodného projevu umělců muselo mít neskutečnou odvahu a i přes v 50.letech silnou kritiku děl Jusúfa Šahína se tento snímek úspěšně zrestauroval a byl nad mé očekávání. /MFFKV2019/ ()
kviff54 Definitivni dukaz, ze egyptska kinematografie jde mimo me. I tech slabych 73 minut nebylo jednoduche vydrzet. Teatralni porvavani misto dialogu me opravdu nebavilo, hezka kamera nezakryla podivne vyskladany pribeh a nesympatickym postavam jsem nefandil opravdu v nicem. Mozna to je prelomovy film, ale me nema co dat. ()
Nádherne nasnímaný mikrosvet hlavnej vlakovej stanice v Káhire, s pulzujúcim životom. Celkový dojem kazia časté uvrieskané scény a najmä nepríjemné, teatrálne prehrávanie niektorých postáv, menovite Hanumy (Hind Rustum). Tej žene som proste neveril ani pohyb. Naproti tomu postava pribrzdeného Qinawiho v podaní samotného režiséra Júsufa Šahína je zahraná perfektne. Páči sa mi atmosféra filmu a to ako sa z nevinne vyzerajúceho, odľahčeného príbehu postupne vyvinie ťažká psychologická dráma s tragickými prvkami. Musel som si ale zvyknúť na trochu naivné spracovanie. ()
Jedno z klíčových děl realistické vlny egyptského filmu formálně inspirované italským neorealismem a hollywoodským noirem. Několik týdnů po premiéře byl snímek zakázán egyptskou cenzurou a uvolněn až v roce 1978. ()
Viděno na MFFKV 2019. Na tehdejší dobu docela zajímavý snímek, který je dnes považován ze umělecké dílo. No já se na to touhle optikou dívat nedokážu. Musel bych totiž zapomenout na další stovky filmů, které přišly potom, a dokázaly změnit kinematografii, a že jich bylo... Tohle zapomínání, ignorování času, já prostě nedokážu zapojit. ()