Režie:
Peter YatesScénář:
John MortimerKamera:
Gayne RescherHudba:
Quincy JonesHrají:
Dustin Hoffman, Mia Farrow, Michael Tolan, Tyne Daly, Olympia Dukakis, Cleavon Little, Kristoffer Tabori, Carl Parker, Hy Anzell, Alix Elias, Richard Clarke (více)Obsahy(1)
Je sobota ráno, kdesi v New Yorku. V malém mládeneckém bytě spí mladá dvojice. Seznámili se včera večer v přeplněném baru, když se spolu dali do řeči o právě uváděných filmech. Strávili spolu sice noc, ale ještě o sobě nic nevědí, dokonce ani neznají svá jména. Jako první se probudí dívka- Mary. Prohlédne si byt, snaží z něj poznat co nejvíce o jeho majiteli a mimo jiné si všimne, že mladík má, nebo měl, dívku jménem Ruth. Chlapec - John se mezitím také probudí a nenápadně pátrá po totožnosti dívky, se kterou právě spal. Také on zjistí, že dívka má nebo měla partnera, o mnoho staršího ženatého boháče Jamese. Pomalu se dávají do řeči a přestože se dívka po snídani chystá domů, nakonec zůstane, protože to, proč vlastně k Johnovi šla, byly gramodesky. Poslouchají a přitom si o sobě povídají další drobnosti, vzpomínají na své bývalé partnery, oba však zůstávají ve střehu, protože mají pocit, že by z toho setkání neradi dělali něco víc než jen pouhou náhodu.
Přesto se pozvání na snídani postupně mění v pozvání na oběd a další neurčité plány. A přestože se nakonec pohádají a rozejdou, je jisté, že dlouho bez sebe nevydrží a než se den nachýlí ke konci, opět se sejdou.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (84)
John a Mary je po formální stránce docela experimentálním kouskem. Myšleno tak, že se odchyluje od nějaké přímočaré, lineárně vyprávěné linie a zabudovává do příběhu myšlenky postav, jejich vzpomínky, ale i jejich představy. Taková kombinace je pak ale značně vachrlatá a tvůrci musejí být schopni danou formu udržet. To se myslím celkem daří, ale i tak jsem si spíše odnesl pocit, že by hereckému duu Hoffman Farrow slušela spíše minimalističtější forma, která by dala větší prostor samotnému herectví (tím, že slyšíme myšlenky postav, přicházejí herci o možnost dané rozpoložení vyjádřit samotným hereckým projevem) a jasněji by odvyprávěla jednoduchý příběh o dvou lidech. I tak ale dělá ústřední herecké duo z celého snímku příjemný zážitek. 6/10 ()
"To mě na něm nejvíc štve, že má vlastně pravdu !!" ;) Peter Yates natočil velmi lidské minimalistické intimní drama stojící na famózních výkonech dvou mladičkých vycházejících hollywoodských hvězd, Dustina Hoffmana a Mii Farrow. Tu chemii mezi nimi jim prostě musíte sežrat i s navijákem, oba jsou naprosto dokonalí v osudovém příběhu vyprávěném velmi originální formou řetězce flashbacků i fantazijních flashforwardů, v nichž především vidím menší, leč fatální, nedostatek tohoto dokonale nadčasového dílka, tedy mimo místy poněkud kostrbatých rádoby sofistikovaných dialogů, mohou se zdát poněkud matoucími a naprosto tříští poslední zbytky příběhové linearity, ačkoliv o ni zde ani tolik nejde. Naopak nejsilnější se film zdá být při odtajňování skutečných myšlenek obou protagonistů prostřednictvím "vnitřních hlasů" v kontrastu k tomu, co si říkají vzájemně nahlas v roli poznávajících se mladých lidí !! ()
Ospalé drama věnující se tématu z nejzajímavějších, a to tématu krásných a neotřelých lidských vztahů mezi bytostmi tak rozdílnými - mužem a ženou. Originální pojetí formou interakce mezi postavami jak na úrovni verbálně-neverbálních projevů, tak i formou interakce duševních myšlenek je poněkud umlčen celkovou omšelostí snímku a pomalejším plynutím děje. Pokud si však během sledování najdete cestu pod povrch celého hřejivého vztahu a budete se zabývat poodhalováním nitra obou pohlaví, zajisté se budete bavit. I když cesta tam bude těžká, jelikož se musíte odpoutat od uhrančivých výkonů dvou skvělých herců… ()
Konverzační, slušně obsazený a zahraný vtipný "romantický" film (schválně nepíšu komedie), který těží ze své obyčejnosti. Je o dvou lidech, kteří se vedle sebe ráno probudí a neví o sobě vůbec nic. Postupně o sobě začnou zjišťovat různé věci, které by za jiných okolností vyšuměly v průměrný romantický výplach, ale zde jsou vyprávěny originalním způsobem. Konverzace je proložena flashbacky a flashforwardy navíc okořeněná trefným a vtipným vnitřním monologem hlavních představitelů. Takhle z toho vzniká obyčejná, leč vtipná variace na "Poznej bližního svého". V závěru sami poznáte, že začáteční scéna v ložnici dostala díky jednodennímu vývoji postav zcela jiný, ne-li opačný rozměr. Roztomile přirozené. ()
Náhodní milenci z baru se ráno probouzejí vedle sebe jako "tabula rasa." Až při společném brunchi opatrně a zlehounka vybrušují svou vlastní tvář prostřednictvím několika klíčových střípků, vzájemného a nesmělého oťukávání. Dějová linka naplněna střihovým dialogem vchází do mysli pomocí vzpomínkových útržků, bloudí v přemýšlení o uvadlých snech a kotrmelcích svých dřívějších životů v odlehčeném partu, vnitřní konverzace mapuje možné argumenty přítomnosti, obrysy budoucnosti se vydávají do končin hodných fantazijní filozofie. Nezávazné důvěrnosti ostražitě hlídají onu pověstnou jiskru, která nevyprchala ani s ranním kuropěním. Oba, ač by se vyslovili nahlas, chtějí z lásky na jednu noc, udělat daleko více. Ani malá roztržka mezi nimi však nezabrání tomu, aby polibek na rozloučenou, byl tím posledním. Jména mladého páru jsou odtajněna jeden druhému až v těsném závěru, jak příjemná, symbolická tečka sladkého happy endu. Komorně rozkošné, obyčejně vytříbené, kaskádovitě zkoumavé, křehce čisté. Á propos hnědovlasý Dustin Hoffman ve svém ateliérovém "mezonetu" je tak gentlemansky roztomilý a kouzelně šarmantní. ()
Galerie (34)
Photo © Twentieth Century-Fox Film Corporation
Zajímavosti (1)
- Dustin Hoffman byl za svou roli nominován na Zlatý Glóbus, stejně jako Mia Farrow. (Elisebah)
Reklama