Wichool

Sněhové vločky neslyšně dopadající na dvě do sebe zahleděné tváře - takhle si představuji dokonale kýčovitý romantický výjev. Dubnový sníh, jestli mohu takto volně překládat, k podobnému okamžiku pozvolna směřuje, ale při vší své decentnosti nakonec těsně před bodem zlomu, těsně před radikální změnou způsobu jízdy, raději (a dle očekávání) dojede do finále na melancholický neutrál. Šťastni ti lidé, kteří se dokáží „přeladit“ do správného modu: malinko přecitlivělí, ochotni naslouchat nevyřčeným slovům, ochotni pozorovat a chápat životy dvou zcela cizích lidí. V ideálním případě by vás do tohoto rozpoložení měl dostat samotný film. Sledoval jsem jej ovšem s odstupem tak chladným, že by mě kdekdo mohl považovat za bezcitnou hyenu. Třeba lidé, kteří k Oechulu sedli, ten je dokonale pohltil a poté, zcela vyždímané, vyplivnul a oni mu se slzou v oku dali nejvyšší hodnocení. Když si u podobného filmu jednou začnete klást otázky „proč by mě mělo zajímat duševní rozpoložení nějakého vrchního osvětlovače?“, není cesty zpět. Citový zážitek (notně podpořený strhujícími hereckými výkony) je opravdu to jediné, co vám může Oechul nabídnout. Nikterak originální příběh hodně čerpá ze Stvořených pro lásku. Ti kolem mne rovněž propluli, aniž by zanechali, řekněme, dočasné šrámy na duši, jejich formální stránka mi však nadlouho utkvěla v paměti. Každopádně, jestli se cítíte na něco pomalejšího, komorního a téměř bezeslovného a máte slabost pro jihokorejské filmy (je cool ji mít), připravte si krabici papírových kapesníků. 60% Zajímavé komentáře: kitano, Martyr (20.12.2007)

Film, ktorý vo mňe dozrieva aj pár dní po pozretí, každou snehovou vločkou na mojom okne upomína na nevysloviteľnú bolesť, zarmútok ako i krehkosť a jemnosť vzťahu vzniknutého v tých najhorších životných chvíľach si za svoju neutíchajúcu melancholickú rezonanciu v mojom vnútri plné hodnotenie nakoniec zaslúži. (18.12.2005)

Tenhle film se snaží vyjádřit většinu emocí mlčením. Někdy se mi zdálo, že záběry jsou zbytečně zdlouhavé a že pár slov navíc by neuškodilo. Jak je ale člověku po tom, co ho v životě potkají hned dvě velké rány za sebou. Jen pomyšlení nad tím, že se něco takového může stát, je nepopsatelné. Do chování hlavních hrdinů jsem se ale moc vžít nedokázala. A to ani přesto, že hrdinku hrála úžasná Ye-jin Son. 3,5* (04.02.2012)

Je to dosť dobrá romantická dráma. Má výborný príbeh o dvojici rozdielnych ľuďoch, mužovi a žene, ktorí sa v nemocnici stretávajú kvôli ťažkej nehode svojich životných partnerov, ktorí tvorili tajný pár a tak svojich najbližších podvádzali, čo si ich podvádzaní partneri uvedomia až takto nepríjemne a cez tento negatívny stav si k sebe postupne nachádzajú cestu. So spracovaním som nadmieru spokojný, film svojou nezvyklou zápletkou zaujme už od úvodu, čo sa mu s ľahkosťou darí aj cez pomalé tempo, ktoré sprevádza hlavne prvú fázu filmu, ale to samozrejme nie je žiadna kritika, pomáha to dotvoriť celkový nepríjemný pocit z toho, čo hlavné postavy musia preživať, ale viac sa mi aj tak páči nasledujúca časť, kedy sa takéto postavy pomaly zbližujú a vytvárajú prakticky až plnohodnotný vzťah. A chválim aj celú záverečnú fázu, ktorá síce nedopadne tak, ako by som si ako divák prial, ale do celkového kontextu to presne sedí. Nejakých výraznejších scén, ktoré by skutočne dokázali zapôsobiť tu moc nie je, prakticky si ani na žiadnu nespomínam, ale tu to aj celkom sedí, keďže film je zaujímavý hlavne ako celok svojou postupnou gradáciou a oceňujem aj celkovú atmosféru filmu, je taká realistická, tvrdá a väčšinu času aj dosť pesimistická. Herecké obsadenie je výborné, perfektná Son Ye-Jin, Bae Yong-Joon síce nemá potrebnú charizmu, ale tu mi sadol a jeho výkon pôsobí výrazne a okrem nich tu už žiadna plnohodnotná postava nie je, celé to stojí len na nich. Páči sa mi aj réžia a technická stránka, režisér Hur Jin-Ho už s týmto realistickým štýlom má svoje výrazné skúsenosti a tak s tým ani teraz nemal problém. Kvôli svojmu tvrdému pojatiu síce April snow neradím medzi špičku žánru, ale som viac než spokojný, film bez výraznejšej slabiny zaujme po celý čas. 78% (18.07.2012)

Dvaja mladí ľudia s bolesťou v duši, ktorá je tu prestieraná na úplne inom tanieri než nám predkladá Hollywood. Paradoxom zostáva, že tak, ako je April Snow poznačený nádherne plynúcou atmosférou, komornými hercami, nežným prístupom k látke, na druhej strane sa môže zdať až prehnane rozvláčny, nudný a pomalý. Napriek tomu, ako spomína Adrian, tento film sa aj po troch dňoch pomaly ukladá v mojej pamäti a každým dňom nachádzam jeho väčšiu dôležitosť. Citová odysea muža a ženy, tragédia, ktorú neodveje ani čas, spomienky, bolestný pohľad úžasnej Ye-jin Son sa do mňa zabodával s neuveriteľnou intenzitou, jemná klavírna melódia je pastvou pre dušu. Južná Kórea má snáď najväčší talent na úprimne romantický výklad príbehu a ja som vôbec nebola schopná protestovať. (26.07.2010)