Audience

,,To jsou paradoxy, co?" Divadelní tvorba Václava Havla a obecně kousky v žánru absurdního dramatu nemusí být lehko ztrávitelné. Zdejší reakce, ve kterých lze vidět buď nadšení nebo absolutní odmítání, a skoro nic mezi tím, to jenom potvrzují. Sám jsem se coby divák cítil spočátku na vážkách, jak na tenhle "materiál" reagovat. To, co za společnosti skleničky a několika kartonových krabic s láhvemi piva předvádí "Lanďák", působí na velmi těnké hranici mezi skutečným herectvím a autentickým opilstvím na jevišti. Skupina diváků konzumující současný komerční humor bez hranic ohledně alkoholu si lehko přijde na své, náročnější diváci jsou na tom trochu hůř a nuceni hledat hlubší smysl. Dialogy mezi Vaňkem a sládkem v opuštěném koutku hospody na pozadí totality vnímám jako geniální. Také mne v této hořké komedii zaujalo, jak se popři přibývajících vypitých skleničkách pozoruhodně měnil vztah mezi Vankěm a sládkem a uvažování o životě. Takže za mě ANO. Ve spojení se závěrečnou besedou přiloženou k záznamu, kde se Landovský zmiňuje o tom, že sebrání vlasti z vyšší moci může být pro člověka horší jako vražda, velice silná reflexe nejtemnější stránky normalizace v ČSSR. Za mne rozhodně nejzajímavější počin Činoherního klubu (když pominu recitály Skoumala a Vodňanského, zachyceny v dobách premiéry pouze na deskách). Jako dvouprogram spolu s Mlýny z dílny Divadla Sklep dobrý exkurz do kultovních adaptací her výrazného českého dramatika. (25.09.2018)

Když se řekne Pavel Landovský, někomu se vybaví mladý Boháček, někomu major Terazky, já ho však mám nejvíc spojeného s postavou sládka z Audience. To je totiž jeho neuvěřitelný herecký koncert, ve kterém se mu podaří odbourávat nejen obecenstvo v divadle, ale i skvělého partnera na jevišti Josefa Abraháma. A i když si posléze Václav Havel postěžoval, že se Landovský příliš nedržel textu, absurdní Havlův humor je v podání Lanďáka dokonalý! (12.10.2014)

Autobiografická vzpomínka na krušnou dobu, kdy vědecké kapacity a kulturní osobnosti byly nuceny pracovat jako topiči, kopáči, či valeči sudů v pivovaře. Někdy i pouhý monolog tupého sládka může o absurditě doby vypovědět více, než stohy učebnic. Ale kdo by čekal příběh s košatým rozvrstveným dějem, ten ať se obrátí jinam. Audience je spíše situační jednohubka. Malá, ale chutná :o) (03.10.2005)

Když toto ztvárnění viděl VH, rozčílil se, že mu z toho Lanďák udělal úplně něco jiného.A to byl prosím střízlivý, protože jen deb.il může uvěřit tomu, že těch piv vypil tolik.V těch půllitrech byla samozřejmě obrácená sklenička, takže dohromady vypil ta piva asi tři.On byl totiž jako herec opravdu klasa, jinak by se těžko uchytil jak v Činoherním studiu, tak ve Vídeňském Burgtheatru.Je velká škoda, že Václav Havel je uznávaným spisovatelem a dramatikem od New Yorku po Tokio, jen češi jeho hry vůbec nechápou, protože jejich mentalitě je bližší humor Švejka a Cimrmanů, těm s IQ pod 90 Kameňáku a Babovřesk. (05.10.2016)

Musím se přiznat, že jsem to viděl ve špatné kvalitě. Pavlu Landovskému jsem díky špatnému zvuku nerozuměl úplně všechno, a tak jsem určitě strádal. Nicméně tato nenáročná jednoaktovka umí pobavit... pan sládek byl prostě skvělý. Ale asi jsem už moc mladý na to, abych pochopil jedinečnost tohoto díla.... (30.09.2008)