Obsahy(1)
Příběh čtyř mužů, kteří byli v době nacistické okupace zatčeni při náhodné razii v hotelu malého města a odvedeni do školní třídy. Ve strachu, že budou bez milosti postiženi, se snaží připravit na výslech. Strach působí i na jejich charaktery, a tak je nakonec inzultován člověk, který je z nich nejspravedlivější, ale nejměkčí... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (55)
Hra Podezření nejprve vypadá jako trochu násilně napsaná, víc chtění než umění, jen se nějak dostat k pointě. Od začátku vám totiž bude jasné, že v závěru čeká jedna ze dvou možných point a jen jste zvědavi, která. Garantuji vám, že než závěr přijde, tak na jakoukoli pointu zapomenete. Ta úplně finální tečka to podle mě trochu zazdila (bez ní bych uvažoval o pěti hvězdičkách), ale ta se dá snadno odmyslet. (Ale jak píše PollyJean - to nepatřičně působící finále navíc ještě udržuje ve hře tématicky důležité alternativy.) Čtyři smutní hrdinové Matějovského Podezření jsou vlastně v podobné situaci jako postavy jeho o rok starší hry Pasiáns. A dirigentem nedobrovolné společnosti je opět Rudolf Hrušínský. Skutečné reálie života pod vražednou okupační moci ovšem dodávají Podezření patřičné grády - nikoli fantaskní modelová situace, nýbrž nedávno žitá historická realita. Nevzpomínám si, že bych někdy viděl jiný film oehrávající se za nacistické okupace, který by situaci aktuální či hrozící perzekuce pojímal čistě jako situační studii. Ale čím více se zde odhlíží od okupantů, čím více zde tato mocenská zvůle plní jen modelovou funkci, tím lépe slouží také naopak k tomu, aby divák předloženou studii opravdu procítil jako něco, co se ho týká zcela bezprostředně. Specielně český divák. Ostatně ve fázi, kdy děj nejvíce graduje, vtahuje diváka nenápadně do hry, předkládaje mu jistou alternativu výkladu celé situace, aniž by se cokoli výslovně naznačovalo. ()
Je to o lidech. O těch obyčejných, kteří se ocitnou pod tlakem a pak se teprve ukáže, co jsou vlastně zač. Takže samozřejmě nečekejte nic dobrého - tedy kromě strhujících hereckých výkonů a skvěle mrazivého scénáře. Po několika minutách jsem byl přesvědčený, že na takový film dnes nemám náladu a pustím si ho jindy - jenže potomě mě do sebe přímo vtáhl a nedal mi na vybranou. Jakmile začal Rudolf Hrušínský předvádět Vlastimilu Brodskému názorně křížový výslech, nemohl jsem se nedodívat do konce. ()
Vynikající komorní drama; navíc s herci, kterých si nesmírně vážím a kteří jsou pro mně osobně zástupci zlaté éry české kinematografie. Rudolf Hrušínský se svými "fízlovskými móresy" dokáže uhranout téměr jako ve SPALOVAČI MRTVOL. Vlastimil Brodský - coby onen nejspravedlivější a nejměkčí - je dojemný... a přesto si u něj nejste jisti, co si o něm myslet. Nemohu opomenout ani Františka Husáka plus Pavla Landovského. Shrnuto a podtrženo: Smekám klobouk - na tak malém prostoru udělat takové drama. ()
Myslím, že tehdejším divákům bylo jasné, že se zde nejedná jen o německou okupaci, ale i o tu čerstvou sovětskou. Jinak je tato studie strachu, který dělá z obětí velmi aktivní pomahače okupanta, skvělá, včetně absurdního konce. Samozřejmě je o to působivější, že nikdo neví, jak by se v podobné situaci zachoval. ()
Film neuvěřitelných dramatických kvalit. Nesnadná doba, nesnadé životy, postoje i nesnadná kréda - to vše tu vystupuje -ovšem, aniž by bylo přímo vyřčeno. Geniální stínohra, hostina jinotajů. Hodokvas náznaků a nevyřčeného. Já osobně musím pochválit pana "rozpakáře" Brodského. Ale démonika pana Hrušínského je též zcela uchvacující! ()
Galerie (5)
Zajímavosti (2)
- Přestože inscenace zmizela na dlouhá léta do trezoru, podařilo se ji Jiřímu Hubačovi přepsat do podoby rozhlasové hry a v roce 1978 pod názvem „Situace“ byla odvysílána. (sator)
- Ač se snímek odehrává v protektorátu, byl záminkou proti scenáristovi Jiřímu Hubačovi a jeho protisocialistickým postojům, byl vyloučen z KSČ a jeho tvůrčí skupina v Československé televizi, které byl šéfem, byla rozprášena a jen stěží si udržel místo řadového dramaturga. (sator)
Reklama