Proudy lásku odnesou

Ale jistě, s obrazem se čaruje, je to barevné, poučené na cizích vzorech, trochu hipícky protiválečné, ale je to až moc opulentní, trochu až moc přeplácané, občas to nedrží úplně dohromady s hudbou. Skromnější a jen černobílý Náhrdelník melancholie je mnohem soudržnější a působivější. Čtyři hvězdy, ale jen tak tak. (23.08.2015)

70% Asi byla chyba pouštět si Proudy okamžitě po Náhrdelníku, přes barevný materiál mi přišla tato série videoklipů o dost slabší. Že by proto, že chyběla Ester Krumbachová? Hned první skladba Proudy lásku odnesou mě neskutečně iritovala - nebýt toho, že následuje Magdaléna, asi bych nad celým projektem zlomil hůl, za ni je čtvrtá hvězdička, protože tato píseň se mi od paní Kubišové líbí ze všeho nejvíc (i když i zde obraz dost pokulhává). Ring-O-Ding mi rovněž není nijak neznámá a nápad se zahradou plnou napíchaných osobností mě docela zaujal, stejně jako Martin zjev v poslední písni Hey Jude. Jedna drobnost - všiml jsem si toho už v Náhrdelníku, kde jsem to víceméně přešel jako úlitbě černobílému materiálu, ale tady se to objevilo zase - proč tak výrazné oční stíny? O malinko širší a vypadá jako mýval... (03.06.2009)

K problému z předchozího recitálu, tedy k onomu neotvírání úst, se tady přidal další - bezradné "čarování" rukama, které působí hrozně nacvičeně a strojeně. To Marta Kubišová přece dělat nemusela, její největší síla vždycky byla, je a bude ve dvou věcech - v hlasu a v tom dokonale hlubokém pohledu. Kdyby jen zpívala a dívala se přitom do kamery tak jako v Hey, Jude, neměl bych snad žádnou výhradu. Za vrchol tohoto medailonu považuji nápaditý klip Ring-O-Ding. (29.07.2014)

Druhý - a na dvacet let poslední - recitálový stupeň nedovršené kariéry velké české zpěvačky ze středních Čech je cenný tehdy ještě zdaleka ne samozřejmým užitým barevným filmovým materiálem. Jan Němec věnoval medailonu beze sporu veškerý svůj režisérský i scénaristický um a určitě odvedl výkon, který snese srovnání s jeho špičkovými hranými filmy. Vedle barevného čarování (Kubišová na opravdu barvitém zahradním pozadí ve fascinujícím rozpuku svého probouzejícího se zralého ženství) upoutají symbolická leporela v klipu písně RING-O-DING (také, pokud vím, ZVONKOVÍ LIDÉ); vystřídají se na nich duchovní a veřejní protagonisté konce šedesátých let v širokém záběru od Roberta Kennedyho přes Martina Luthera Kinga až po Castrova druha Ernesta Che Guevaru; neméně působivá je i antimilitaristická MAMA. Recital PROUDY LÁSKU ODNESOU se tak v Němcově pojetí proměnil ve svého druhu hraný osobitý autorský film a v jednu z nejsvébytnějších a nejhlubších výpovědí o roce, ale i obsahovém smyslu Pražského jara. Naznačený příslib zůstal - bohužel - zlovůlí StB SNB jako nositelky normalizace nenaplněn. Ke škodě nejen Kubišové, ale celé české kultury. Hledáme-li někde pojmenovatelné nevratné škody komunistického režimu, v tomto případě jsme jistě konfrontováni s jednou z těch nejcitelnějších. (09.07.2008)

Na svou dobu neuvěřitelný počin, který má čím nadchnout i dnes. Hlavně apokalyptický klip Mama, mistrovsky zvládnut v jediném záběru bez střihu nemá podle mě obdoby (především ve své době). Navíc je zde Kubišová naprosto "cool", stejně jako v Magdaléně se stejně zajímavými obrazy. Klipy jsou navíc barevné a rozhodně nevypadají lacině. Téhle zpěvačky je věčná škoda, kdoví kam se až mohla po tomto materiálu dostat! (21.04.2011)