Reklama

Reklama

„Noční motýl v lásce znamená, že je marná, že je ztracená,“ zpívala hlavní hrdinka filmu v písni, která se zařadila mezi evergreeny nejen kvůli nesmrtelné melodii Císařského valčíku Johanna Strausse (v úpravě Romana Blahníka), ale především kvůli příběhu, který jako ústřední hudební motiv provázela. Film Noční motýl (1941) natočil režisér František Čáp podle povídky "Staša" z knihy Vojtěcha Mixy "Medvědi a tanečnice" a podle scénáře, na němž spolupracoval s Václavem Krškou. Vypráví příběh nešťastné lásky, která stáhla slušnou dívku do bahna nevěstince. Na první pohled slzotvorná kalendářová historka pro nepříliš náročné paní a dívky však dostala díky citlivému scenáristickému zpracování a suverénnímu režijnímu pojetí nové dimenze. Tvůrci zdůraznili především psychologické akcenty melodramatického příběhu v přímé závislosti na historických a sociálních podmínkách, v nichž se příběh odehrával. Film sám byl pojat jako velkorysá kostýmní podívaná, k níž výtvarně bohaté období konce století dodávalo všechny předpoklady (výtvarník filmu Jan Zázvorka jich dokonale využil), a odehrával se v jakémsi geografickém vzduchoprázdnu, i když mnohé reálie (třpyt důstojnických uniforem, pompéznost dámských toalet) zřetelně upomínaly na staré Rakousko-Uhersko, což podtrhoval i ústřední hudební motiv ze Strausse. Řemeslnou dokonalost filmu zdůraznily i znamenité herecké výkony především Hany Vítové v roli „padlého anděla“, vychovatelky Marty (její pravděpodobně nejlepší výkon před kamerou) a Adiny Mandlové v menší, ale pro příběh velmi důležité roli její přítelkyně, prostitutky Kiki. Mezi představiteli mužských postav se objevila také slavná jména jako Gustav Nezval, Svatopluk Beneš, Rudolf Hrušínský a Eduard Kohout. Vznikl film, který ve své době prokázal životaschopnost a úroveň české kinematografie i v omezených protektorátních podmínkách. (Česká televize)

(více)

Recenze (105)

Rodriguez 

všechny recenze uživatele

Romantický příběh o vychovatelce Haně Vítové, která se bezhlavě zamiluje do poručíka Svatopluka Beneše. Ten ale její lásku neopětuje a ona zklamaná odchází za kamarádkou Adinou Mandlovou do Prahy. Zde se jí začíná dařit coby barové zpěvačce, ale mladý Rudolf Hrušínský je do ní zamilovaný až po uši. Když se po letech opět setkává s poručíkem Vargou, netuší, že je to definitivně naposled. 80% ()

elizabeth_ba 

všechny recenze uživatele

..."Marto, co tady děláte?"- "Co tady dělám? Štefku"... Hodně dobře natočené drama (ač sem tam upadá do melodramatu), jenž, jak to má být, i dramaticky končí, přestože některé věci byly spíše úsměvné. Nevím, zda záměrně, nebo to jen mně tak po těch letech, které od natočení uběhly, přišlo. Výborné obsazení - půvabná, prve naivní a stále nešťastná Vítová, roztomile zkažená Mandlová, vznešeně krásná a studená Glázrová, a dobře hrající Nezval, Hrušínský, Kohout i Beneš (ač žádný z nich není mým idolem z té doby, bylo se na ně radost dívat) a Marvan v jedné ze svých menších rolí, v neposlední řadě krásné kostýmy, až člověk si říká, jestli by někdy nešlo tím kolečkem, které řídí běh života o kousek pootočit, aby se ten marně nepachtil za tou a ta zase za tímhle... ;-)) ()

Reklama

ledzepfan 

všechny recenze uživatele

Průměrné 3 rudé zde vlepím spíše pro to čím by mohl (nebo chtěl/měl) film být, než pro to jaký reálně je. Vítová je protagonistka krajně nesympatická, spousta scén vyznívá křečovitě, či nechtěně směšně a i technicky to působí jaksi nesourodě/roztěkaně (což se samozřejmě dá přičíst tomu, že za protektorátu filmaři holt museli plést z hoven biče). Sympatická je tak hlavně ta snaha natočit něco co by v lepších rukou a v lepší době mohlo být temnou, psychologickou studií klesající spirály života jedné obyčejné dívky. ()

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Nádherné secesní kostýmní drama s bohatou výpravou z konce 19. století. Jeden z nejlepších a umělecky nejzdařilejších snímků toho roku ..Lví podíl na tom měly zejména nezapomenutelné herecké výkony. Ten nejlepší a svůj před kamerou doposud největší zde podala Hana Vítová (vychovatelka Marta Dekasová padající na dno své existence v pochybném baru). Škoda jen, že jí nebylo umožněno, aby sama nazpívala písně pro tento film jako "Zdá se mi"a "Noční motýl" (zde ji nahradila skutečná zpěvačka Míla Spazierová-Hezká), její výkon by tak mohl být mnohem autentičtější. Dále tu pak byl Svatopluk Beneš, Adina Mandlová (lehkovážná, bohémská prostitutka Kiki) a Rudolf Hrušinský (tragickou láskou zklamaný mladý student). Nezapomenutelná a možná do té doby i největší je lehce erotická scéna s částečně odhaleným ňadrem české herečky Hany Vítové poté, co ji milovník Sváťa Beneš, ve filmu jako proradný poručík Rudolf Kala, tak vehementně povalil na stůl a skoro znásilnil..Krásný to film ve všech směrech. ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

V produkci protektorátního roku 1941, jehož patinu navždy zakonzervovala repotáž z II. filmových žních, existují celkem tři čtyři vynikající filmy. Počítám-li takto Advokáta chudých, Nočního motýla, Paličovu dceru a Turbinu. Noční motýl je jedinečným filmem postaveným na skvělé výpravě situované do let 1905-7 a krátce před toto období, kdy se z Marty Dekasové postupně, ale neodvratně stala Štefka. Hana Vítová ve své životní roli, na kterou dále mohla navázat patrně již jen v produkcích Prag-Filmu Druhý výstřel a Wien-Filmu Přátelé. Nebylo v té době pikantnější herečky v českém filmu... Škoda, po odchodu Baarové do Itálie, mohla být Hana její nástupkyní. Druhou star je tu neuvěřitelně přehrávající Adina, která si ale bohužel vlastními replikami svou roli spíše pokazila. Takže skutečnou pozornost, vedle Vítové, na sebe strhne étericky dokonalá Marie Glázrová jako divadelní diva Helena Vargová. Duo Beneš-Nezval pak skvěle sekunduje oběma hrdinkám, Leopold Kohoutův náleží Mandlové Kiki (ačkoli se neuchyluje k expresi jako ona) a Hrušínský se pozvolna profiluje do nejmladšího milovníka. Oceníte šantán, animírky a jinou vybranou společnost? Provencal má otevřeno. ()

Galerie (7)

Zajímavosti (12)

  • Hana Vítová byla tentokrát ve zpěvu dabována Mílou Spazierovou-Hezkou, která zpívala písně „Zdá se mi“ a „Noční motýl“. Když pak sama Hana Vítová obě písničky natočila na desku, výsledek byl podle mnohých lepší, než v případě filmové nahrávky. (Teres)
  • Národní cena 1942 pro Adinu Mandlovou, režiséra Františka Čápa, kameramana Ferdinanda Pečenku a architekta Jana Zázvorku. (argenson)

Reklama

Reklama