Nevinnost

pro me jeden z nej filmu, ktere me nejvice ovlivnily. Film jsem videla na MFF v KV, kde ho uvadela samotna reziserka. Jak zde jiz bylo receno, film ma tajemnou az mysteriozni atmosferu a divaka nenecha v klidu, neustale premyslite o co v tom filmu jde. No a pak vam vsechno zacne docvakavat. Ze az tak mysteriozni pro nas to neni - spis pro ty male holky, ktere v tom filmu jsou. O cem je to divadlo, co nacvicuji? Co znamena podana rukavice a jednotlive pokroky devcat smerem k uvedomovani si sebe sama a sve zenskosti?...az pak internatni skolu (detstvi) opusti a zacinaji vnimat i o muzske okoli a jdou si svoji vlastni cestou. A zaver filmu:"Pani ucitelko, co se mnou bude, kam me to vedete"...ucitelka:"Nevim, ale jedno vim jiste...brzy na nas zapomenes"... V tomhle momentu si skutecne uvedomite, ze na detstvi zapominate bud uplne a nebo tim, ze se na neho divate s odstupem casu, jako dospeli. Ale tenkrat, jako deti, ten svet byl mnohem barvitejsi a adrenalinovejsi. (19.12.2007)

Nebudu lhat. Prvni pulhodinka by se idealne hodila jako promo video urceneho pro nemeckou pedofilni klientelu. Kdo ovsem prekousne tento pro 'normalniho' cloveka na pokraji mravni unosnosnosti balancujici zacatek, musi byt postupne zakonite vtazen do uchvatneho mystery sveta tajemne baletni skoly za velkou zdi. Cim vice se film blizil konci, tim napjateji jsem ocekaval, co ze to po absolvovani drilu mlade absolventky ceka. Asi nebudu jediny koho konec prekvapil... deformace zpusobena dnesnim trendem krve a utrpeni nakonec nepotvrdila ocekavani znasilneni, prodani do sexualniho otroctvi ci nuceneho vyseku. konec vice nez netypicky, presto neohrozil patou * ;) (02.03.2009)

Lucile Hadzihalilovic si s divákem od začátku hraje. Několikrát jsem si řekl "teď to přijde" a ono se nic nestalo. Nakonec jsem pochopil, že je to opravdu "jen" o nevinnosti, která se v průběhu poznávání vytrácí. Když dospějeme a svou nevinnost ztratíme, automaticky předpokládáme to špatné. Proto je třeba tenhle snímek sledovat bez dospěláckých předsudků a vrátit se do dětských let, kdy byl svět ještě plný tajemství. (12.06.2011)

Jalová, primitivní, dokola se opakující symbolika (zvířata v kleci, motýli na špendlíku, housenka, had svlékající kůži, motýlí tanec, motýli to dělají...), nesmyslně dlouhé statické záběry (děvčátka se mrcasí u tyče, některé se při tom šťourají v nose, jedna po druhé odcvičí svoji sestavu, pak znovu jedna po druhé odcvičí trochu jinou sestavu - vše v jediném záběru, holt velké umění...). Mysteriózní atmosféra? Jistě, a jak vynalézavě - živé dítě v rakvi, kulhající úča v ponurém baráku, tajné chodby... A teď jsem tě dostala, stereotypně uvažující diváku! Trefný komentář: PartyzanFilm. (16.04.2017)

Už dlouho mi žádný film nedal tak zabrat jako tento osobitý přepis Wedekinda Lucile Hadzihalilovic. Sice v tomto případě platí cca takové pravidlo, jakože kdo přežil první půl hodinu má vyhráno, protože až po té mezi ty holčičky přichází i několik dospělých postav hraných skutečnými herečkami, ale moje čtení komplikovala především předchozí znalost jiného přepisu stejné předlohy The Fine Art of Love: Mine Ha-Ha. A pakliže bych měla volit verzi filmově přijatelnější, tak by to byla ta druhá, protože dospívání je mi přeci jenom bližší než dětství. Nicméně oceňuji dva tak diametrálně odlišné přístupy k jedné látce. (08.01.2014)