Jamamba

Vítěz kategorie hororová studiová pohádka o chudém japonském rybáři v podání Pavla Trávníčka, který svede boj se zlou čarodějnicí. U této pohádky se musím pobavit nad současnou bouří, kdy se zastánci konzervativní morálky pominou, když anglické vévody 19. století nebo mušketýry hrajou černoši. Tady československá televize udělala z českých Evropanů orientálce a nemám pocit, že by to generace dětí osmdesátých let zdegenerovalo, že by si mysleli, že v Asii žijou lidí bez šikmých očí. (06.05.2023)

Již od dětství mi v hlavě utkvěla vedle legendární Panny a netvora právě tato pohádka, ale ani zaboha jsem si nemohl vzpomenout na její název. Nedávno jsem však na internetu narazil na zajímavou diskuzi o českých (československých) „hororových“ pohádkách a tam padlo i toto jméno. Neodolal jsem a hned si jí sehnal. Sice už jsem z ní nebyl tak „odvařený“ jako kdysi, ale pořád má své kouzlo. Asi nejvíc mne na ní tehdy zaujalo její volné zpracování – na motivy japonských pohádek, bájí. Tehdy jsem z toho sice neměl moc rozum, ale jak čas plynul tak jsem si asijskou tvorbu zamiloval. Na rozdíl od dnešní tvorby však tato pohádka nepotřebovala k navození ponuré (i když to asi není nejvhodnější pojmenování) atmosféry dech beroucí lekačky – to by ani vzhledem k rozpočtu nebylo možné. Pohodlně stačila ona rýmovačka, kterou Jamamba tak ráda říkávala: „Vyju hlady, vyju hlady. Žeru krávy, psy i hady. Žeru zvěř a žeru lidi. Kdo mi padne do drápů, Toho rozsápu!“ Dále pak samozřejmě musím pochválit herecké výkony a především samotného Trávníčka. (10.12.2012)

Už to na mne sice nepůsobí tak démonicky jako zamlada, ale pořád to má něco do sebe. Bohužel děj je téměř nulový a likvidace Jamamby příliš hladká. Navíc chybí konec historky o panu Hanzeamonovi, který spolkl mouchu. Mé pátrání na internetu v tomto směru žádné výsledky nepřineslo, budete-li někdo úspěšnější, dejte mi prosím vědět:-) (04.07.2020)

Rybář Džiro přichází za svou milou Jukiko. Mládenec s děvčetem, oděném do "hedvábí" z Textilany, sotva stačí prohodit pár vět, když tu se zezadu přikrade babice, kterou bezelstný Džiro považuje za pomatenou ubožačku. Nevšiml si, že Sadako s hrůzou hupsla zpátky do studny a Kayako se překotně odplazila na půdu. Na scéně se objevila nejvyšší autorita mezi japonskými bubáky – Jamamba! Den nato Jukiko oplakává ztrátu kouzelného zvonečku. Bojí se, že bez něj štěstí odejde a trápení přijde. Džiro v duchu nevěřícně zakroutí hlavou a utěšuje se, že je aspoň hezká. A protože má Jukiko rád, ochotně se vydá zvoneček hledat. Zastaví se na trhu před ranými Hokusaiovými pokusy, načež vyrazí na dlouhou a strastiplnou pouť kolem dokola jednoho mostu... Kdo by to byl věřil, že nejlepší japonský horor natočí Češi. :-) (15.09.2012)

Srdeční záležitost, oblíbená pohádka mého dětství. Vždycky mě přitahovaly podobné, v příšerných kulisách sehrané, pseudoasijské, pseudojaponské pohádky (namátkou si vzpomínám na Donutila v legendární pohádce Rozsudky soudce Ooky). U Jamamby musím pochválit zdařilou výtvarnou stylizaci a barevnost. Z herců se mi líbil Trávníček a zejména paní Adamová. Pamatuju si, že jako malý jsem měl z této pohádky velký strach a objevivší se Jamamba mi vždycky dokázala pořádně nahnat. (19.03.2008)