Tygr a sníh

Benigni se vrátil ke žánru a stylu vyprávění, se kterým mu to vyšlo v Život je krásný. Musím říct, že tentokrát mi Benigni celý film kazil, jeho kreace se mi vůbec nelíbily a do takového typu snímku se podle mě nehodí. Ale co se týče zbytku filmu, tak je celkem vydařený. Konec je krásně poetický a trochu otevřený. Nakonec jsem se vyrovnal i s pár nedostatky ve scénáři a celý film si užil. (28.01.2007)

Roberto Benigni jako Ital tak otravně užvaněný, že setrvávat v jeho blízkosti je na mašli. Jako hlavní hrdina romantického melodramatu fakt kuriózní postava. Ale není to ani zdaleka tak strašlivé jako jeho Pinocchio. Možná by bylo lepší, kdyby místo podivně ambiciózních ptákovin začal opět točit normálně praštěné komedie. Jinak všem dojde, že Život je krásný byl jen šťastnou souhrou náhod (50%). (21.07.2010)

„Štyri hodiny je more času, to sa ešte stihneme niekde zastaviť na kávu.“ Z toho, čo taliansky svojráz Benigni (SYN RUŽOVÉHO PANTERA, MONŠTRUM, ASTERIX A OBELIX) predviedol v minulosti, keď ako plešivejúci PINOCHCIO v pyžamku behal po lúke a naháňal motýle, mám dodnes zlý pocit. Niečo, ako keď vidíte masového vraha priamo pri práci. Napriek tomu som si pozrel TIGRA A SNEH a musím povedať, že chápem, o čo Benignimu išlo. Prvú polhodinu vôbec netušíte, o čo ide. Ak ste čítali obsah, budete mať pocit, že pozeráte omylom iný film. No následne sa dej prekvapivo zamotá, prostredie sa drsne zmení a Benigni zasa pracuje štýlom, ako v ŽIVOT JE KRÁSNY: prostredie a udalosti (odchod Jeana Rena) sú príliš šialené na to, aby ich človek mohol prežiť bez humoru (asi, toto som vážne nezažil). Bohužiaľ, snímka nefunguje, pretože som z nej mal pocit drastického zostrihania; akoby Benigni nakrútil aspoň tri „celistvé“ hodiny, no niekto mal zasa pocit, že je to zbytočne dlhé a orezal to. Nielenže sa veci „len tak čudne dejú“ (hrdina sa chce dostať do Bagdadu, ide na letisko, tam mu povedia, že do vojnovej zóny nelietajú, strih, hrdina vykladá lieky v mene Červeného kríža niekde pri Bagdade), ale ku koncu mi to (na prvé pozretie) definitívne prestalo dávať zmysel... neviem... vôbec som to nepochopil... (19.10.2010)

Předem bych upozornil potenciální diváky, že škatulka "komedie" je zde velice zavádějící. Roberto Benigni si zde hraje to svoje uspěchané, zbrklé a dobromyslné trdlo, ale chová se spíše tragicky než aby vyvolával salvy smíchu. Obzvláště originální mi příjde zasazení příběhu do válečné vřavy Iráku, což je v dnešní době přinejmenším odvážné. A i když je snímek spíše neutrální, stejně mi z některých situací bylo úzko. Určitě má Benigni na svém kontě lepší kousky, ale jako pěkná, poeticky laděná jednohubka je Tygr a sníh dokonalé. (27.06.2008)

Můj oblíbený film, který je prostě nádherný a úžasný. Roberto Benigni je tak roztomile praštěný, že si ho nejde nezamilovat - skoro takový italský Woody Allen. A Nicoletta Braschi je něco neuvěřitelného (nota bene s přihlédnutím k jejímu věku v době natáčení). Tenhle film je tak báječně romantický, nápaditý a vtipný, že jsem ho i podruhé sledoval se zatajeným dechem, utíraje u některých scén slzy smíchu a dojetí. V jedné z nich zazní třeba jedno z nejhezčích milostných vyznání, jaké jsem kdy ve filmu slyšel: "Jestli umře, mohou skončit celé tohle divadlo na světě... Mohou vše odvézt pryč, vyšroubovat hvězdy, svinout oblohu a položit ji na nákladní auto, mohou zhasnout Slunce, tak moc miluji - víte, proč ji tak moc miluji? Protože ji miluji, když na ni září slunce. Mohou si všechno vzít pryč, tyhle koberce, sloupy, domy, písek, vítr, žáby, zralé vodní melouny, sedm večerů, květen, červen, červenec, ovčí srst, včely, moře... ". Každý, kdo byl někdy taky takhle zamilovaný, musí bez nejmenšího zaváhání napsat: udělal bych úplně to samé, co Attilio. (15.03.2014)