Sépie a velryba

Celkem průměrný příběh o rozvádějících se rodičích dvou teen synů, kteří se horko-těžko vypořádávají se svými vlastními problémy a ještě navíc stojí před rozhodnutím u kterého z rodičů budou vlastně žít a jejich prozření, že rodiče nejsou tak ideální, než jaké byli jejich iluzorní představy. Chybělo tam trochu větší prokreslení hlavních postav. Takhle to budilo dojem, že každý z nich bojoval hlavně sám za sebe a otevřený, rádoby zajímavý konec mě tentokrát také nijak zvlášť nenadchnul. Plusovým pozitivem byi rozhodně Pink Floydový soundtrack. Nad trojku dnes ale rozhodně nejdu. (24.11.2012)

Je to civilní, osobní, otevřené a vlastně milé. Jenom jsou všechny čtyři hlavní postavy narušená individua hledající sebe sama v komplikovaném rodinném zmatku, který je obklopuje. Za mě to byli ale sympaťáci a celou dobu mě zajímalo, jak to s nimi dopadne. Celé je to především o silném a uvěřitelném scénáři a několika výborně vypointovaných vtipech. Je to o lidských vztazích, tenisu, masturbaci, velrybách, dětství a taky o tom, že i když jste vaši milovanou píseň nenapsali, ale promlouvá k vašemu srdci opravdu hluboce, tak to o ní vlastně můžete tvrdit. Pohlazení po duši pro ty divnější z nás. (28.08.2016)

Na tomhle mě nejvíc zaujalo, jak hrůzně to vypadá, když osobnost dětí je silně ovlivněna egem a patáliemi vlastních rodičů. Sépie s velrybou to ukazují opravdu brilantně a možná proto se na tento film dobře dívá; ani v nejmenším rozhodně nenudí. Je vidět, že to není jen blbá a laciná povídačka. Ovšem pokud se zrovna nenacházíte v rozvodovém řízení nebo na pokraji zhroucení partnerského vztahu (nebo těsně po něm), moc vás to nedojme. Mě to nedojalo, a to se tam zrovna nacházím. Takže v tom bych spatřoval to hlavní mínus. Všechno je to takové narychlo. Matka se nasere u tenisu a druhej den už bydlí každý zvlášť. Padlo to tam tak rychle, že jsem ani nestačil pochopit, že o nic jiného už tam v podstatě nepůjde. Takže prostě přes tři nepůjdu, čímž bych však nechtěl říct, že by se mi to nelíbilo. (27.07.2007)

Výtečný film s velmi zajímavou náladou, která vás pošle do osmdesátých let (oblečení, interiery). Baumach napsal dobrý scénář s autobiografickými prvky, vypůjčil si kameramana od svého dobrého přítele Wese Andersona (který mimochodem snímek produkoval) a obsadil zajímavým hereckým týmem, které postrádá slabší místo. Nejvíce ovšem překvapí Jeff Daniels, který si poslední dobou vybírá role a jen a jen překvapuje. Jeden z nejlepších snímků 2005. (Pozn.: Nominace v kategorii komedie/muzikál je minimálně omyl) (28.05.2006)

Ani v najmenšom nezdieľam nadšenie svojich hodnotiacich kolegov. Už úvodná scéna rodinného tenisového zápasu (obrazová metafora toho, kto bude s kým a proti komu hrať v priebehu filmu) mi pripadala lacná a schematická - a tento pocit ma málokedy opustil celých ďalších 80 minút. Z dialógov celý čas šuští papier, údajná realistickosť a civilnosť postáv mi skôr zaváňala topornosťou a ďalšia VEĽKÁ metafora s krádežou pesničky Pink Floyd (akože neschopnosť postáv žiť svoj život autenticky) je už vyslovene z rodu trápnych. Najtrápnejšou je ale postava Bernarda, ktorého "literátsky" jazyk by aj v paródii na pseudointelektuálov pôsobil prepísknuto. Veru, miestami som až neveriacky krútil hlavou. Ten film je totiž natočený rovnako nepodarene, ako nepodarene žijú svoje životy jeho protagonisti. (04.08.2006)