Samotář Jim

Nějak nevím, co si z toho mám vybrat, jak Samotáře Jima uchopit. Má to být romantika (příběh se sestřičkou)? Má to být krimi/akce (příběh s povedeným strýčkem)? Má to být drama (příběh Jimovy rodiny)? Celý film je takový nezáživný, utahaný, jako by se nemohl rozhodnout, kterou dějovou linii sledovat, kam se dále ubírat. Nuda, otrava... 50% (08.08.2010)

Snímku rozhodne nemožno uprieť veľkú dávku melanchólie a všeobecnej depresie, čo so sebou prinieslo pomerne solídnu atmosféru. Len škoda, že jednotlivé postavy boli slabo rozvinuté a ich konanie v dramatických situáciách toho veľa neprezradilo. Preto ma to po emotívnej stránke nejak výraznejšie nezasiahlo. No na slabší nadpriemer to stačí. 70/100 (29.09.2017)

Tento film má čas, nikam sa neponáhľa. Má čas na všetko. Rozobratý príbeh by sa dal natočiť strhujúcejšou formou, ale tento má proste len pomaličky plynie a s postupným pribúdaním minút, pribúdala aj spokojnosť (zo začiatku som tipoval tak šesťdesiat percent). Affleck svojho patetického loosra zahral s prehľadom a elegantne, niekedy mi podobné typy postáv začnú liezť na nervy, tento výkon stačil na to, aby mi som si postavu Jima dokonca aj trošku obľúbil. Takže ak sa náhodou Buscemiho tvár pred obrazovkou niekomu zunuje, určite má tento pán budúcnosť aj za kamerou. A vlastne som od neho ako herca nezávislých filmov a navyše aj po predtým zhliadnutej 'Animal Factory' film iného štýlu ani nečakal. 80%. (11.06.2008)

Populární herec Steve Buscemi se ve své režijní tvorbě cíleně zaměřuje na životní outsidery, o kterých prohlašuje, že k nim měl před svým hereckým úspěchem nebezpečně blízko. Tentokrát se nepohybuje mezi hospodami a hospodskými flamendry jako ve své prvotině Můj nejmilejší bar, ale popisuje životní pocity mladého muže, který se v 27 letech bezcílně protlouká životem a živí se venčením psů. To není právě dobrá základna pro zdravé sebevědomí, navíc s vědomím, že rodiče už ve svých 20 letech založili úspěšnou firmu a celý život bez škobrtnutí dokázali pracovat na svém americkém snu. Jimův bratr je na tom stejně a po rozpadlém manželství i ztrátě zaměstnání musí vzít zavděk prací v podniku svých rodičů za minimální mzdu. Továrna díky asijské konkurenci má totiž už časy prosperity dávno za sebou. Jeho jediným záchytným bodem je trénink žákovského basketbalového týmu totálních looserů, kteří už 14 zápasů nedali jeden jediný koš. Tohle je východisko nenápadného nezávislého filmu, který úmyslně rezignuje na snahu nějak šokovat a lacině bavit. Zaměřuje se ale celkem zdařile na citovou drobnokresbu svých hrdinů a může se opřít o spolehlivé herecké výkony. Samozřejmě s výjimkou Liv Tyler, která nikdy nebyla, není a nebude charakterní herečkou, je to prostě modelka, která využívá svou sympatickou tvář půvabné holky od vedle a naštěstí nekazí a scénárista spolu s režisérem po ní nechtějí žádné herecké zázraky. Celkový dojem: 75 %. (14.10.2011)

Tak tohle se mi pořádně zalíbilo až napodruhý. To jsem teprve ocenila tu melancholickou odevzdanost Jima a naprostou dekadentní humornost scén (nejen) z tréninku basketu, do něhož se promítá ta beznaděj a zbytečnost Jimova života ("Tak a teď si dělejte, co chcete, já nevím, co říct.") Jeho "povzbudivá" řeč před zápasem je taky dobrá. Celkově ta postava nemá bejt sympatická - naprosto monotónní, nešťastnej chlap, co v zájmu nejlehčí cesty občas řekne svejm milovanejm pravdu, která bolí, jen proto, že se mu prostě nechce hledat vhodnější slova a takhle to má se vším - chová se jako sobec, protože to vyžaduje nejmíň úsilí, někoho milovat se mu nechce, protože vztah dá práci... Přesto mi Jim nějakým způsobem sympatickej byl, asi za to může Casey, kterej mi poprvý v jeho kariéře tak přišel a ta role mu sedla. A ačkoli doteď nevím, jestli vlastně hrát umí (i když v Zabití Jesseho... byl samozřejmě skvělej), zajímavej typ to každopádně je a vůbec - sem stejně tyhle domněnky nepatřej, protože se mi v roli flegmouše Jima moc líbil. Takže, Já se jdu napít vody. (09.07.2010)