Režie:
Jan NěmecKamera:
Jiří MaxaHrají:
Zuzana Stivínová, Jan Budař, Tobiáš Jirous, Marek Bouda, Marie Čermínová (a.z.), Jindřich Štyrský (a.z.), Jindřich Heisler (a.z.)VOD (1)
Obsahy(1)
Jan Němec ve svém uměleckém eseji s podtitulem „Střepiny snů, ticho a tma“, natočeném podle původního námětu Terezy Brdečkové, sklání poklonu Marii Čermínové neboli Toyen (1902–1980), jedné z největších osobností českého i světového surrealismu. V barvité, poetické koláži se do popředí dostává její vztah s básníkem Jindřichem Heislerem (1914–1953), se kterým se oba kvůli svému židovskému původu museli v průběhu nacistické okupace v Praze skrývat před gestapem a nuceným transportem do koncentračního tábora. Jejich osudy poznamenal jak nacismus, tak komunismus a po válce spolu odešli do Paříže, kde nalezli nový domov… Režisér si nekladl za cíl encyklopedicky zpracovat život obou aktérů a odmítl následovat cestu klasického filmového portrétu. Historická fakta převedl do podoby svébytné audiovizuální básně s vlastním světem – světem nadreálna, surrealismu. Svůj formální experiment postavil na svobodném řetězení uměleckých asociací, v němž vedle svých záběrů využíval mimo jiné i dobové, archivní filmové materiály, deníkové zápisy i samotné malby a fotografie Toyen. Výrazné autorské dílo Jana Němce obdrželo nominaci na Českého lva v kategorii nejlepší výtvarný počin. (Česká televize)
(více)Recenze (40)
Léta jsem čekal, dočkal se a nic... ()
Toyen mam rada, ale tohle byla umorna hodinova podivana. Neprisla jsem tomu na chut ani na zacatku, ani na konci. Nanestesti nic nerikajici... ()
To že vám nikdo nerozumí neznamená, že jste umělec a natočení nelogického filmu není Surrealismus. Tudíž běžte se bodnout střípky snů a ucha kvetla. Výtvarný zločin. ()
Vážení přátelé...tohle je opravdu film, který je těžké hodnotit. Buď se vám bude líbit hodně, nebo vůbec. Mezi tím asi není nic. Já bohužel patřím k těm druhým. Filmy Jana Němce ze šedesátých miluju ale těm novým jaksi nemůžu přijít na chuť... Těšil jsem se, že konečně někdo natočí film o nejzáhadnější malířce surrealismu, ale tenhle výsledek mě opravdu zklamal...Němec sice točí neustále experimentální filmy, stejně jako dřív, ale ty dnešní jsou experimentální jaksi jinak, jaksi divně. Prostě se mi to nelíbí, nemůžu si pomoct... ()
Něco málo přes hodinku a přitom mě to totálně uondalo. Že je to ale film, který o velké umělkyni natočil jiný velký umělec, resp. skupina podobně smýšlejících a navzájem si rozumějících umělců, o tom nemůže být sporu. Ve Vlku z Královských Vinohrad Jiří Menzel Janu Němcovi po jeho návratu z amerického exilu řekne, že se za těch 15 let vůbec nezměnil. Začínám si o něm myslet, že se nezměnil nikdy. Že byl celý život klukem, který si dělal věci podle sebe. Není v tom žádný kalkul. Buď se nám jeho tvorba líbí, nebo máme smůlu. Rozhodně to není a nikdy nebude mainstream. Bude to ale kult. Možná už je- nevím. Že se jím ale tvorba Jana Němce pro určitou skupinu lidí stane, na to bych si klidně vsadil. ()
Surrealismus jak vyšitej...Ale část s "ucha kvetla" mě fakt nebavila. ()
Dobré...a závěr s obrazy mě o hodnocení přesvědčil definitivně. ()
Filmy s omezenou narativní složkou jako tento mají výhodu v tom, že divák nemusí soustředěně dávat pozor, aby nevypadl z příběhu a tím pádem z celého filmu. Sledovat Němcovu Toyen je jako poslech Mozarta nebo Smetany, jednotlivé sekvence seřazené dle intuitivního či asociačního klíče umožňují příjemci podobně klouzat po vlastních myšlenkách a představách a on se pak kdykoliv může vrátit do díla a opět se na něj soustředit. Filmy obecně působí iracionální silou. My si poté tento zážitek snažíme pojmenovat, zařadit, ohvězdičkovat... Pak se objeví sem tam od času filmy jako Toyen nebo jiné, které nemůžeme racionálně uchopit, přiřadit k předchozím zkušenostem a s filmem svádíme zápas, dokud se nepoddá. Poté čekáme na další film, který se bude vzpírat našemu raciu a tak pořád dokola. ()
myslím,že je na mieste otázka"čo je to film ?" ()
Avantgardní fajnovost pro náročné diváky... jednu hvězdu přidávám za výtvarný počin, režie je velice experimentální a to já vždycky rád ocením... ()
Nejlepší český film roku 2005! Němec moc dobře ví co chce sdělit a jak. Na rozdíl od většiny českých režisérů se nepoddává střednímu proudu, je invenční a ohromně novátorský. Na podobné experimenty si nikdo z toliko opěvovaných Hřebejků a Svěráků netroufne. Škoda, že dnešní masové publikum bere film jen jako zboží – popcorn za kilo, lupen sto pade, vypnout závity a dvě hoďky řachandy. ()
Toto mi hlava nebere. Nicneříkající experiment o Toyen. Nepochopeno (jestli se pochopit vůbec dá ..) ()
Velmi zajímavé. Na jednu stranu obdivuji schopnosti a cit Jana Němce pro podbné projekty, ale zase příliš nadšený jsem z toho nebyl. V některých okamžicích se mi v kině zřejmě podařilo dostat se do takového stavu, že jsem se jen volně vznášel v obrazech s všelijakými zvuky na pozadí. Ale přiznám se, že větší část filmu jsem se trochu nudil. Záleží to i na náladě, třeba jsem jen nebyl naladěn na tu správnou surrealistickou frekvenci :-) Podle mě by prospělo zkrácení zhruba o 20 minut. Avšak celkově velmi zajímavý kousek, který alespoň jednou v životě určitě stojí za to vidět. ()
Nejzvláštnější film, který jsem kdy viděl. To samozřejmě neznamená, že je špatný, jenom nevím, co si o něm mám přesně myslet. Prezentace se mi líbila, herecké výkony byly slušné a film určitě vyniká svojí surreálností. Děj, pokud tam vůbec nějaký je, jem ale vůbec nepochopil. Myslím, že to je film, který si člověk musí pustit víckrát, aby ho aspoň částečně pochopil, protože z jednoho shlédnutí jsem si toho moc neodnesl. 5/10 ()
Nádherný film, který si svých pět * zasluhuje více, než kterýkoli jiný. jan Němec je dobrý režisér a znovu nám to dokazuje. ()
Souhlas s Beer Ceps. ()
Nezdá se mi, že surrealismus Toyen evokuje těkání kamery po dlažebních kostkách a ulicemi Paříže a Stockholmu. ()