Welkeom tu Dongmakgol

Když jsem poprvé viděl plakát, řikal jsem si, že půjde o nějakou romantiku, kdy si holka vybírá mezi Jihokorejským a Severokorejským vojákem. Avšak Po shlédnutí tohoto filmu jsem byl velmi mile překvapen. Jak vše dokonale hrálo, ať už se jednalo o příběh, efekty, barvy (barevnost okolí se mi moc líbila a nějak to zlehčovalo ten žánr válečný) či další věci, vše mělo svůj řád, který tento film vyzdvihl k nejlepším shlédnutým filmům, které jsem měl tu čest vidět. Příběh o normálních vojácích, kteří se stanou hrdiny, alespoň ve svých srdcích, o přátelství, které se může vyvinout v jakékoliv době a za jakýchkoliv okolností a hlavně nevědomost, proč vlastně lidé válčí s lidmi a dokonce i s vlastním národem a jak to vlastně vůbec začalo. Ani si nedokážu vybavit nějaký film, s kterým bych to mohl srovnat. Krásný film s krásným, ale smutným koncem. 95% (27.01.2010)

Původně jsem chtěl napsat, že je Welcome to Dongmakgol tím nejgeniálnějším filmem, jaký jsem kdy viděl, ale pak jsem si uvědomil, že genialita není to přesné slovo, které tento pozoruhodný snímek vystihuje. Spíše bych jej měl označit za nejkrásnější film, který jsem spatřil. Začátek byl jednoduchý, ani jsem nečekal, že by se mi kdy mohl líbit, ale jakmile jsme se dostali k podstatě věci, tedy setkání hlavních hrdinů ve vesničce Dongmakgol (i když spíše ta by se dala označit za hlavního hrdinu), byl jsem odzbrojen lidskostí tohoto snímku, který jasně ukazuje nesmyslnost válečných konfliktů a dává lidem naději. (12.04.2006)

Dlouhou dobu se film nese v poeticko-satirckým tonu, abych jako divák dostal do sebe tu atmosféru, hlavní postavy a vlastně celou vesničku a život v ních, pak ale přijde ostrá konfrontace s realitou a naprosto neopodstanělým nasílím a surovostí, abych se smutkem na duši sledoval záverečné finále. Celý film považuji za námětovou i scénaristickou perlu. (17.05.2016)

Zasazením (Korejská válka) a především tématem (satyra na nesmyslnost války) dosti podobné M*A*S*H*i. Komičnost, absurdum ale i smrt jsou těmi prvky, kterými režisér Korejskou válku hanobí z pohledů všech válčících stran. Do jisté míry je Dongmakgol dílo poetické pohrávající si s množstvím krásně barevných a zpomalených scén. V paměti utkví minimálně vtipně-animované zpracování lovu kance a závěrečné bombardování protileteckého hnízda. K hudbě: opravdu úžasná, ale jako už bych ji někde slyšel - a to v Mononoke! - ejhle, hudbu složil stejný skladatel: Joe Hisaishi 8/10 (24.07.2010)

Hodnocení za nádherné momenty a poselství, které v sobě film nese. To je ale dosaženo skrze poněkud zákeřný a natahovaný scénář, který postavy a veškerou poetiku s důslednou předvídatelností spíše ničí. K tomu tentokrát bohužel nepřispívá ani Joe Hisashi, který si tu nejen recykluje své Ghibliovky, ale upsal se Korejcům i s tím jejich Pachelbelem a to mu tentokrát neodpustím. Velmi schizofrenní zážitek. (02.12.2006)