Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Mladý lékař Julian se setkává se svým přítelem z dětství Pablem, který se právě vrátil z Afriky s novopečenou manželkou Elenou. Julian se do ní zamiluje a pokouší se ji svést, ona ho však odmítá. Do Juliana se ve stejné době zamiluje sestřička z kliniky Ana, on je zklamán z neustálého odmítání Eleny, nutí tedy Anu, aby se oblékala a vypadala stejně, jako Elena. (*Elfík*)

(více)

Recenze (26)

PollyJean 

všechny recenze uživatele

další pamlsek servírovaný režisérem, tentokrát poťouchle věnován Bunuelovi. V prvé řadě José Luis López Vázquez i dvojí Geraldine hrají naprosto skvěle. A dál: ty překrásné drobnosti jako hrdinova podezřelá záliba v dívkách z luxusních časopisů a v dámské kosmetice. Ten jeho vycizelovaný byt plný starožitností (ehm, s výjimkou veslařského trenažeru před zrcadlem) v kontrastu s polozřícenými lázněmi a místnostmi plnými vzpomínek odsouzenými k zániku, místem jeho dětství, ze kterého zachránil pouze malou část, kterou vybavil naopak velmi moderně. A konečně ta záhadná vzpomínka na jednu dívku, která v něm utkvěla tak hluboko, že její znesvěcení tvrdě pomstí ... A pak Anna, nenápadná hrdinka, která z dokonalé submisivity na začátku filmu roste modelována jeho představami tak, až si přestáváme být jisti, zda ho už náhodou nepřerostla? Troxorova úvaha o vymezování se španělské kinematografie vůči francouzské stojí za zvážení. ()

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Skvělá studie fetišistické posedlosti, jež se brání výstřelkům šedesátých let a sází spíše na sílu tradice (jež je však v jistém ohlledu kritizována), hlubokou psychologii a neextrémní formu. Vznikl tak snímek s nadčasovou platností a působivostí, jež je v prvním plánu dosti uvolněný, ale v podloží vzbuzuje silné znepokojení a smutek. I v tom je právě to něco bunuelovského, jež je v tomto snímku dedikovanému tomuto velkému tvůrci ne zrovna nejpřímočařejší cestou dosaženo - i v tom tkví jeho hodnota. ()

Reklama

smrt.ka 

všechny recenze uživatele

On ten film je skutečně velmi dobře natočený. A přirovnání k Bunuelovi je, myslím, naprosto na svém místě. Ale mám osobně s tímhle filmem trochu problém a to, že příběh je velmi předvídatelný, což se Saura ani nesnáží nějak zkomplikovávat (těžko říct, zda tomu tak bylo vždycky, nebo je to dílem času a "poučenějších diváků"). Každopádně oceňuji humor, kterého je ve filmu spousta, ač by film jistě fungoval i bez něj, a důraz na estetičnost, což tak nějak asi spojuje téma a formu v ten hezky jednolitý celek. ()

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

Carlos Saura Luisi Buňuelovi. Film, kterým uvádí do svého díla Geraldinu Chaplin a to hned programaticky: V dalších filmech jen naznačovaná dvojakost její postavy (srov. zvl. barvu vlasů ve "Stresu ve třech") je zde explikována na dvou protichůdných postavách, ponenáhlu se sbližujícíh v procesu vzájemné likvidace prostřednictvím ústřední mužské postavy, v jejímž nitru dlí ještě třetí Geraldina jako předobraz obou reálných. Nelze zjistit, zda onou záhadnou bubenicí byla Elena nebo Ana či nějaká jiná dívka, jen se mihnuvší a zanechavší hlubokou plodnou stopu jako "pravzpomínka". Nelze ani zjistit, zda tato dívka skutečně existovala nebo zda jde o falešnou vzpomínku, zhmotnělou z Juliánova nevědomí. Nezáleží na tom. Obraz bubenice je fascinující. Už proto není možné postavu Juliána vyčerpat definicí "manipulativní úchyl", byť jako takový je předveden mistrně a López Vázqez při jeho ztvárnění skutečně exceluje. Důležitější než psychologie jednotlivých postav (z nichž Juliánova je zde samozřejmě klíčová) je komplikovaný proces, který se mezi nimi odehrává. Ostatně pokud jde o zubařovu úchylnost, důraz je spíš na jeho normálnosti, spořádanosti, jakož i na tom, jak má všechny komponenty života pěkně srovnány - viz např. přechod z ordinace jedinými dveřmi do soukromí bytu, zde vedle sebe kulečník, domácí oltář, hambaté časopisy i veslařský trenažér - vše má své místo. Nic z mnou napsaného ale nemá popírat relevantnost komentářů kobejnova a Sandiegova. (Ostatně myslím, že i zastánci společensko-politické alegorie v exegesi Saurových filmů by si zde mohli právem přijít na své, museli by se však spustit hlouběji než obvykle.) O vysvětlení jistých typických specifik španělské filmové tvorby se pokouší troxor. Komentář PollyJean je mimo jiné cenný připomenutím některých výrazných motivů, s nimiž se setkáváme i v dalších Saurových snímcích. ()

Jansen 

všechny recenze uživatele

Hravá a neskutečně lehkonohá hříčka s Geraldine Chaplin v hlavní roli (respektive v hlavních rolích). Herecké obsazení většinou nevnímám jako klíčový element filmu, ale v tomto případě musím přiznat, že bez Geraldine by Peppermint Frappé bylo poloviční. Dekadentně hravé ladění filmu potlačuje morální přesah idey projekce a poté i „transplantace“ jak fyzických tak osobnostních vlastností z jedné ženy na druhou. Film tak působí osvobozujícím a nesvázaným dojmem. Na rozdíl od Doupěte zde také chybí sociální kritika a prostor je plně věnován oné zvrácené hře, kterou si lze pod Saurovým vedením výborně užít.[LFŠ 2012] ()

Galerie (9)

Související novinky

Zemřel režisér Carlos Saura

Zemřel režisér Carlos Saura

10.02.2023

Ve věku jednadevadesáti let zemřel jeden z nejvýznamnějších španělských filmových tvůrců historie, režisér a scenárista Carlos Saura. Sám přitom měl hned zítra obdržet na španělských národních cenách… (více)

Reklama

Reklama