O Mikešovi

Kocour z ústředí. Mikeš byl nástrojem bolševické moci. Dospělí ho neměli v oblibě, děti ho nenáviděly. Pod záminkou strádání a hladovění se infiltroval do vesnice Hrusice, kde po čase začal udávat místní obyvatele. Tahle černá svině (později se tohle pojmenování díky němu vžilo i u fotbalových sudích) byl vykastrovaný a to úplně. V záběrech, kdy stojí na zadních tlapkách je zřetelně vidět, že nemá chloubu. Diskutabilní byla jeho srst, která byla oproti kočičí dost atypická, ale nikdy se neobjasnilo, proč tomu tak bylo. Jeho falešné kamarádství dlouhou dobu nikdo neprokoukl a ti co prokoukli, a byl mezi nimi i jistý Franta Kuldanů, byli nemilosrdně odvezeni do komunistických lágrů. Mikeš neznal slitování, práskal jako najatý (ostatně k tomu účelu byl vybrán) a málokdo tušil, že to není jeho pravé jméno, ale jen krycí jméno. Jeho pravé jméno bylo Jakeš. V pozdějších letech se dostal do vedení ÚV KSČ už ale v lidské podobě, kterou měl na svědomí začínající a talentovaný plastický chirurg Měšták, kterého později proslavila práce na miss World Kuchařové. A proto děti pamatujte večerníčci "gone bad". Mé hodnocení: 20% (18.08.2013)

Za mého dětství byla laskavě ilustrovaná kniha Josefa Lady "Mikeš" součástí každé české domácnosti a ladovské projasněné kresby zdobily život všedních dnů. Mikeš byl vrcholem dětské tvorby Josefa Lady, miloval jsem ho a nechal se unášet vlastní představivostí do společného dobrodružství bez bázně a hany. Lada počeštil a zlidověl Kocoura v botách, postavil ho na správnou stranu dobra a zdravého rozumu. Obyčejná i ta romantičtější dobrodružství černého kocourka podněcují fantazii a z obyčejnosti vykouzlí nevšednost. Josef Kluge zůstal věrný Ladově vizi a vdechl Mikešovi život a energii. Karel Höger je svým hřejivým hlasem nejvhodnější mentor, směřující děti k vynalézavé hravosti a objasňuje, že představivost je základem k nevšedním životním poutím. Dobrosrdečným tónem kniha i filmová série kreslí v pohybech své poselství, že dobrodružství může číhat za každým rohem v každou chvíli a lze si při něm zachovat i důstojnost a čest. V tom byl největší Ladův přínos. Filmová podoba oživila mého dětského hrdinu. Mikeš je nostalgická vzpomínka, která se neomrzí. Jsem za dětství s Mikešem a podobnými výtvory vděčen. Dobrosrdečná laskavost má inspirovat více, než současné agresivita. (28.01.2018)

Milé děti, vy genetické smetí, je zase čas na pohádku! Tak se hezky usaďte, popotáhněte své připošvihlé trenky a otřete táhlé, brčálově zelené soply do promaštěných vlasů, začínáme. Bylo - nebylo. Žil jednou jeden kocourek, který dokázal hovořit lidskou řečí. Mlel sice samé krávoviny, v tom se od vás zase tak moc nelišil, nosil však fešné holiny a byl odvážný, odvážný jako pštros s rozvinutou paranoiou. Přátelé jej proto měli velice rádi. Prase, koza a vůbec celá dvorní (od slova dvorek) elita spatřila v něm kladný vzor. A tak se nám ta hovádka motala od chléva k hnoji a zpět, nic moc se nedělo, na nebi sluníčko, v noci měsíček..... Ladův styl malby mne od mala mátl. Především jeho bytostný odpor k perspektivě. Za vyzdvižení stojí hlavně pokus vyrovnat se s nebezpečím, tvořícím se v Sudetech a na sever i západ od nich, postavou Nácíčka. Přiteplený strašpytlík skutečně pomohl, jak všichni víme z hodin dějěpravy. Nafoukl našemu národu sebevědomí a s Adolfem jsme zatočili! (14.07.2013)

Naprostá a geniální Ladova malovaná klasika. Zároveň jeden z mých nejoblíbenějších večerníčků který má už stále místo v mém TOP 10 večerníčkovejch NEJ. Jako malý jsem četl povinně i knížku která se mi ale možná líbila ještě o něco víc než tyto zfilmované příběhy. Nejvíce se mi tenkrát líbil hned ten první díl :Co se kocour Mikeš v Hrusicích naučil mluvit. A pak jsem měl rád i Pepíka Ševců i toho vypaseného vepříka ten byl fakt v celém seriálu asi nejlepší a nejpovedenější. Veselé Ladovy obrázky které jsem vždycky tolik miloval a to nejen ve filmu (Kaňka do pohádky), jak jinak než skvělé vypravěčské umění Karla Högera (Pejsek a kočička, Rumcajs, Cipísek aj.), a režijní umění Josefa Klugeho mě a zajisté i vás vždycky moc potěšilo. Kluge-Höger-Lada geniální trojice.Co víc dodat za 5* a to i za tu skvělou nezapomenutelnou titulní melodii. (10.10.2006)

Slavný animovaný pohádkový seriál o mluvícím kocourovi dělají krásným především dvě věci. Ta první jsou úžasné malby Josefa Lady. Jeho kresby se mi vždycky líbily. Na jedné straně jednoduché, na druhé promyšlené, a přitom tolik malebné. Tou druhou je samozřejmě hlas Karla Högera. Pohádky to byly jednoduché. Přesně tak, aby je děti chápaly. Na některých povahách se projevovaly i klasické české vlastnosti, ale ono to češství bylo Ladovi vrozené. Stejným způsobem představoval typické Čechy a jejich vlastnosti a neřesti i v seriálu o kmotře lišce či v jiných pohádkách. Ale vždy způsobem humorným a laskavým, takže pohádky vždy (ne)byly určeny výhradně dětem, ale pobavili se i starší ročníky… K jeho dílům se vždy rád vracím, protože ten typ laskavého humoru přívětivého pro všechny věkové skupiny se dneska už nedělá. (13.03.2023)