Kúčú teien

Žena která chce uniknout z patologického vztahu s matkou a hledá smysl života v každodennosti života nižší střední třídy a je pro to, aby se jí tento svět nerozpadl, ochotná obětovat vlastní hrdost. Kvůli tomu ale rodinné vztahy nabývají patologických rysů... Mnohovrsevnatost filmu spočívá v tom, že žádná postava není prosta patologičnosti a naopak nikdo v rodině není sám o sobě odsouzeníhodný - nehledě na svoje chování (otec podvádějící manželku svoji rodinu miluje atd.). Film je možná na první pohled specificky japonský - jejich kultura ženám velí "následovat svého muže" a některé mladé dívky slýchají od maminky, že musí umět odpouštět. Chování matky rodiny v Kuchu teien ale není motivováno "udržením si tváře", ale hlubokým lidským citem v celé své komplexnosti. (18.06.2012)

"Nikdy neskrýváme pravdu; žádné téma není tabu. Snažíme spolu vzájemně vše sdílet. To je naše rodinné krédo." Visící zahrada je příběh jedné poněkud neobvyklé rodiny, vyznávající výše popsané pravidlo, které v praxi vypadá tak, že se baví u snídaně rodiče s dětmi o tom, kde je splodili. Otec je typický salaryman, svéhlavá 16letá dcera, vzpurný 14letý syn. Hlavním hrdinou filmu je však matka, skrze níž film pomalu (někdy až příliš) vypraví syrový příběh odcizení a vykořenění v dnešním Japonsku. (04.04.2007)

Velmi zvlášní snímek, resp. jinými slovy, tohle není zrovna normální rodinka :-) Trochu psycho, trochu perverzní, občas ujetě zábavné, ale především poutavý a netradičně podaný náhled do jedné rodiny, kde přetvářka a předstírání je na denním pořádku. V čele stojí matka dvou dětí jež se snaží všemi silami udržet rodinku šťastnou ač její vztah k vlastní matce a vzpomínky na dětství se za zrovna ideální považovat nedají. Houpající se kamera a hudba už jen zvýrazňuje neobvykle podaný příběh jež vážně stojí za zhlédnutí. 82% (29.09.2018)

Jedním slovem FANTASTICKÉ!!!!. Miluju tenhle film. Skvělé drama s prvky humoru(alespoň pro mě ten černý humor a cynismus byl naprosto skvělý), ale také perfektně uchopené scény, které by jako působily hororově. Dokonalá režie, kamera, herecké výkony a celý příběh...takhle bych mohl pokračovat ještě dál. Nezapomenu na úchvatnou scénu u rodinného stolu, fantastické. Rozhodně jeden z nejlepších filmů. Tohle je přesně to, proč Japonské filmy tak miluju. Kéž by šlo dat 110%. Miluju takové filmy. Toyoda-san je prostě mistr. (20.05.2010)

Opravdu zajímavý film, a to jak svou formou, tak netradičním uchopením pravděpodobně nevyčerpatelného tématu rodinných vazeb. Tentokráte Toyoda zkoumá vliv orientační rodiny na tu referenční a urputnou snahu překonat odcizení, která ústí až do absurdna. Moje první setkání s tímto režisérem dopadlo dobře, těším se na další. (07.12.2009)