V pasti

Mladá, nezletilá Hayley sa cez sociálnu stránku zoznámi s fotografom menom Jeff. Nakoľko ju neuveriteľne láka spoznať tohto šarmantného muža, príma pozvanie do jeho apartmánu. Ako je ale možné, že nemá obavy zo svojho hostiteľa? Zmiešané pocity. Miestami naozaj dostatočne sarkastické a nepríjemné. No bohužiaľ, zároveň, pomerne pritiahnuté za vlasy. Ozaj mi to neprišlo veľmi reálne. Aj keď musím uznať, že herecké výkony oboch hlavných aktérov ( najmä E. Page ), skutočne výborné. Som rád, že som tento film videl, no sánka mi nepadla. (25.02.2014)

Jeden dom, dve postavy a hodina a pol totálneho psych(olog)ického teroru. Dá sa to, pár filmov to dokazuje a 'Hard Candy' sa k ním hrdo pridáva. Myšlienka je ako lusk, scenárista sa s ňou vyhral do najposlednejšieho detailu, možno len tá réžia občas prispala. Striedanie strán komu držať palce sa deje až nevídane zvrátene, čo je na prvý pohľad inak môže byť naozaj tak ako to bolo pôvodne. Tak komu držať stranu. Neškodnej mačke, či zlomyseľnej myši. Výber je ťažký a až do konca premyslene zákerný a zimomravý. Podľa celého priebehu ale finále mohlo byť dramaticky drastickejšie. 80%. (14.03.2008)

Místy mírně neuvěřitelné, přesto působivé drama, kterému by slušela o dvacet minut kratší stopáž a tu a tam i odpověď na "jisté nejisté" skutečnosti!! Začalo to na chatu, on a ona, potkali se v kavárně, přesunuli k němu domů, ale on by nejradši na všechno zapomněl. V první řadě bezesporu šokuje herectví mladičké Ellen Page (kterou si s dlouhými vlasy pamatujeme ze třetího pokračování série X-Men), i když v závěru (asi ona délka filmu) mi už mírně lezla krkem.. stejně jako nová fakta, nové otázky. Již zřejmé ale v první polovině snímku bylo, o co jí celou tu dobu hraní si na kočku a myš jde (tedy bez finále na střeše). Než se k onomu vyvrcholení (chcete-li katarzi) dostaneme, přistupujeme na efektní podívanou, rozehranou ústředním duem, za přítomnosti nepříjemných ruchů a těkavé ruční kamery!! Dvě chybičky (ve kterých se ale netřeba vrtat) - ta první: je mladá holka tak drastických skutečností a geniálně ďábelských propočtů vůbec schopná; ta druhá: když jde o fotografův (kterej disponuje atletickou postavou) důležitej orgán, že by se z provazů přece jenom nedostal, když to za pár minut přece jenom jde!?! Ale co, svůj účel to splnilo. Resumé: trocha nejasností v brilantním podání - vlastní představivost a interpretaci si vezměte sebou!! (11.11.2006)

Jestli je tohle dobrý film, který se někomu může líbit, pak se stydím za to, že jsem člověk. Většinu času se mi zvedal žaludek, tolik nenávisti k 'hlavní hrdince' jsem ještě nikdy necítil, nevěděl jsem, jestli bych jí radši vydlabával zuby skalpelem nebo jestli bych radši, aby ten film skončil teď hned. V půlce jsem nakoukl sem a viděl jsem, že je to podle všech prima, tedy jsem to dokoukal a Ne. Poselství filmu, nenáviďme, suďme, vražděme, když si myslíme, že jsme v právu, můžeme kohokoli mučit. Celé vyznění bych přirovnal k fašistické propagandě, k ničemu lepšímu. Co se týče toho zpracování, když se náhle kamera zběsile roztřásla, aby umocnila dojem 'hu! tohle prohledávání domu je dramatičtější než to před ním' a přitom se nic nedělo - už tehdy se mi zvedal žaludek i ze zpracování. A zvedal se mi i z obsahu i z vyznění. Všechny kopie filmu doporučuju spálit, protože něco tak strašně nenávistného nepatří do světa. a ps: když tu vidím lidi jako lesumir, kteří mě za tenhle názor označují za jednoduchou povahu a cpou mi, že jsem něco nepochopil... Tak po tomhle filmu bych měl chuť na něj poslat malou Hayley a uvidíme, jak moc jí dá pět hvězdiček (08.02.2009)

Výchovný apel se vztyčeným ukazovákem ohledně schůzek s neznámými lidmi z chatu je ještě skousnutelný. Ale od chvíle, kdy začne hra na samozvaného žalobce, soudce i kata, která má být jakousi satisfakcí za všechny zneužívané děti, stane se film nechutným konstruktem. Logika si dává pauzu a režisér spoléhá pouze na kameramana se zálibou ve filtrech a rozostřování. Není to však nic proti slečně jménem Ellen Page. Ta totiž ve svých (tehdejších) osmnácti letech rozhodně nevypadá na čtrnáct, ale svou protivností trumfuje i ty nejprotivnější spratky ze všech koutů kinematografie. Jedinou funkční scénou je tak až samotný závěr na střeše (emoce, logika, věrohodnost), což je ale na stominutový film zatraceně málo. (06.09.2007)