Režie:
Vittorio De SicaKamera:
Pasqualino De SantisHudba:
Manuel De SicaHrají:
Marcello Mastroianni, Faye Dunaway, Mirella Pamphili, Esmeralda Ruspoli, Caroline Mortimer, Yvonne GilbertObsahy(1)
Jejich vzplanutí bylo osudové – protože bylo poslední... Čerstvě rozvedená Julia přijíždí z USA do Benátek. Na letišti se seznámí s atraktivním automobilovým závodníkem Valeriem. Jeho dvoření nejprve odmítá, o pár dní později jej ale sama pozve na návštěvu a odstartuje vášnivý vztah. Valerio Juliinu proměnu nechápe, až do chvíle, kdy se dozví o její nemoci… Film z pozdního tvůrčího období Vittoria De Sicy se podobně jako Slunečnice či Cesta řadí mezi melancholická melodramata. Jímavému příběhu slouží za kulisy nádherné scenérie severní Itálie, za zmínku stojí i ústřední píseň v podání Elly Fitzgeraldové a opulentní výprava a kostýmy ve stylu sladkých 60.let. (Česká televize)
(více)Recenze (28)
Mainstreamový námět, jemuž dali hodně Antonioni a Fellini (prvý v zobrazení prázdnoty buržoazního světa, druhý v nepoťouchlé ironii) ve zpracování (své neorealistické období Sika už dávno opustil) a tím jejich poetiku přiblížili tvůrci méně vyhraněnému publiku (a dokázali jím ovšem, jak je tato poetika nosná). Film pak kromě ústřední herecké dvojice (Mastroianni tu prostě je výborný) stojí na úchvatné práci Santisovy kamery a určitém pastišově všežerském zpracovávání modních hudebních žánrů 60. let. ()
V tomto poněkud nepříznačném Sicově filmu není jediného záběru, který by nesvědčil buď o lásce nebo o odcházení, zpravidla však každý jím uchovaný pohled vypovídá o obojím. Julia přichází do letního panství jako do světa iluzí: iluzivní fresky na zdech divadelního sálu jí pootevírají jinou skutečnost, chladná plocha televizní obrazovky mrazí svou lživou mystifikací reality a kruté šalbě svobody toulavého psiska odpovídá představa osudové lásky vysněná v tomto chladném – a definitivním – bezčasí. Můžeme věřit, že ta jemná, upravená dívka skutečně vytočila neznámé telefonní číslo a bezejmenný ctitel neodolal výzvě přimknout se, nepravděpodobně krásnému milostnému vzplanutí se všemi přeryvy, které jej spoluutvářejí, stejně jako trpce vědět, že nic z něho není a sen o něm jen utrácí poslední nenávratné minuty. Ti amo. ()
Velice klidné melodrama, čistě natočené, jednoduché. Muž a žena. Ona ho nejdříve nechce, ale poté mu dá pár dnů, během nichž se do sebe zamilují, ale ona se chvílemi chová dost zvláštně, což naznačuje velmi smutný závěr. Trochu mi to připomíná ty nové Korejské a Japonské romance (…ing, Crying Out Love In the Center of the World atd). Zdařilá kamera přináší pěkné obrázky z hor a na krásnou tvářičku Faye Dunaway je radost pohledět. Dobré a smutné ()
85% - Amanti je především fascinujícím hereckým dvojkoncertem Dunawayové a Mastroianniho. Jejich přesvědčivost je zkrátka dokonalá. Dějově se jedná o smutnou, ale zároveň romantickou záležitost. Hlavní téma jak lze strávit čekání na nevyhnutelné je velmi citlivě prokládáno nádherami přírody a nostalgická hudba nás udržuje po celý film ve zvláštním pohodlném napětí. Pokud bych měl něco vytknout, tak snad jen to, že otevřený konec filmu mi přišel trochu alibistický. Nicméně, pointa v autě žádnému divákovi neujde, a i já se s ní nakonec spokojil. Místo pro lásku je nádherný, svižný a lehce srozumitelný film, který potvrzuje vysokou úroveň svých tvůrců. Carpe Diem, dokud žijem ;o) ()
Mastroiannimu ani Sicovi nelze dát odpad, což mne značně limituje v rozletu. Takže mohu jedině bezmocně nadávat na ztrátu času ziskanou tímto snímkem. Je vůbec možné, že se tito dva velikáni podepsali pod touto kulturní vylomeninou plnou otřesného kýče a pseudoromantické melancholie? Tak debilní stokrát omletej scénář s banálními dialogy snad nemá ve svém repertoáru ani současná česká filmová komedie. No aspoň že se dobře bavil uslintanej bernardýn od sousedů, když po každém "miluji tě" hlasitě zaštěkal. Můj ty smutku....To se zas nevyspím, pokud si sousedi dají opáčko. :-( ()
Galerie (7)
Photo © Metro-Goldwyn-Mayer
Reklama