Jsem kyborg, ale to nevadí

Na Parka hodně slabé, poprvé mě tento režisérský génius zklamal. Vybral si prostě špatné téma, které navíc projede celým filmem a vyzní jaksi do ztracena, nečeká nás žádný překvapivý nebo šokující konec. Parkovy trademarky černého humoru se zde neobjevují v takové míře jako v jiných filmech, ani hudba není tak výrazná jako jindy. Zato kamera je klasicky stále skvělá. Doufám, že se Park svým upířím kouskem vrátí zpět do témat, která mu jdou nejlépe a budu moci dát opět plný počet. (24.09.2009)

Tento film mě okouzlil, a to nejenom díky Lim Su-jeong, která je jako kyborg naprosto skvělá. Již úvodní neotřele zpracované titulky dávají tušit, že nás čeká originální jízda, a to přesto, že se jedná o mnohokrát zpracované a viděné prostředí psychiatrické léčebny. Jenže po korejsku a po parkovsku to znamená nápaditou vizuální stránku a kameru a vůbec různé nápady a vychytávky, jimiž se to jen hemží při prolínání dvou světů. Tedy toho takzvaně normálního, který vidí všichni, a toho, který má každý pro sebe sám. Ale možná se někdy stane, že i tenhle svět nám někdo pomůže sdílet... (28.07.2008)

Po Vengeance trilogy Park prichadza s filmom z uplne ineho zanroveho sudka (i ked jedna akcna "masaker-sekvencia" svojou spektakularnostou si v nicom nezada aj s Peckinpahovymi vybuchmi filmoveho nasilia), ktorym dokazuje, ze vie tocit aj ine, ako vazne filmy a zaroven sa v nich rovnako dobre, ak nie este krajsie vynima jeho specificky rezijny rukopis rozpravania hlavne obrazom ako i zaluba v ciernom humore. Vizualna stranka si (od perfektnych dekoracii, cez kameru - uhly i nasnimanie az po FX sekvencie) podobne ako u predchadzajucich reziserovych filmov zasluhuje absolutorium a dokonale plni svoju funkciu podavat naoko vazny pribeh (mentalna choroba ako prekazka v medziludskej komunikacii - podobne prvky uz obsahoval aj Sympathy for Mr. Vengeance) odlahcenym sposobom, vyborne balansujuci na hrane zabavnej usmevnosti od prepadu do trapnosti. Dovody "preco" a "ako" sa ustredna pacientka dostala do sanatoria a co je vlastne skutocnou podstatou jej poruchy su sekundarne. Cyborg tema (fuzia cloveka s mechanickymi prvkami), vlastna hlavne japonskemu cyberpunku sa v Parkovych rukach prioritne meni na sled vizualne hravych "ako-keby" live-manga sekvencii, pri ktorych som tajil dych az nezdravo velakrat ;-) [Berlinale 2007] (20.02.2007)

V podstatě velký souhlas s uživatelem Gimp. Vizuálně skvělé. Emocionálně působí jen scéna s operací a následné první sousto hlavní hrdinky. Takže nakonec zklamání - možná i proto, že jsem tak trochu nepochopil konec filmu;-). Chan-wook Park byl v mém top seznamu režisérů po volné trilogii o pomstě hodně vysoko. Teď si nejsem jist, kam ho mám zařadit a budu napjatě čekat na jeho další film. (29.07.2007)

Bože, ten film je hrozně divný.... Dlouho se mi nestalo, že bych tak váhala při hodnocení. Nakonec se přikláním k lepšímu, ale při dalším sledování by mohlo jít ještě výše, nebo naopak klesnout. Film o dívce, co si myslí, že je cyborg, má své poetické, krásné a originální momenty, stejně jako nezměrné množství tak zvaných WTF okamžiků. Navíc se v tom velmi těžko hledá, co tím vlastně chtěl básník říct. A propos, ta dívka v hlavní roli vážně vypadá jako cyborg, kde ji sakra sehnali:-) (02.12.2007)