Bakaláři - Série 12 (1983) (série)
Obsahy(1)
Sobotní dopoledne v červenci. Bylo vedro a bylo třináctého... Maminka (D. Veškrnová) neví, kde jí hlava stojí. Připravuje totiž slavnostní oběd pro návštěvu ze Slovenska. Chybí jí však víno, a tak ho jde koupit. Cestou zpátky ale uvízne ve výtahu a nenajde se nikdo kompetentní, kdo by ji vyprostil, protože je víkend a správce není doma.... (Česká televize)
(více)Recenze (13)
Bakalářské povídky vždy byly především k pousmání nad realitou všedních dní, které zažil snad každý. Případ s výtahem není výjimkou pro všechny, kdo bydlí v bytovém domě právě výtah obsahující. Scenárista Jiří Melíšek danou situaci podchytil dobře, nebo ti malé se stane vždy, když to člověk nejméně potřebuje. A tady se na vyřešení situace především vsadilo na šikovnost dětí. Aktivita sousedky v podání Stelly Zázvorkové je spíše na diskuzi, ale povídku to alespoň oživilo. Ano, i tato povídka by se dala považovat za událost ze života. Komu se nikdy zaseknutí ve výtahu v tu nejnevhodnější dobu nestalo, něco takového nepochopí. ()
Dáša uvězněná v dost divným výtahu. Jen hlava jí z něj kouká. To fakt vypadalo srandovně, obzvláště když měla vedle sebe retro model trambusu na dálkové ovládání a na jeho korbě víno. Bohužel to bylo jediné dobré na téhle povídce. Jinak je to naivně divná blbost s ještě divnějším opravářem výtahů, listonošem Jiřím Wimmerem. [87. hodnocení, 9. komentář, 62%] ()
"Holky, poplach! Budete vařit, máma zase visí mezi patrama." Veškrnová potřebuje koupit víno pro návštěvu, která asi nasává jak tepláky hozený do potoka, jinak si neumím vysvětlit Dáši stres z nedostatku chlastu v domácnosti. Cestou výtahem se ten zastaví jak hodinky v zastavárně a to má být vtipný příběh. Pro mě moc ne. Já se jednou ve výtahu zasekla a od té doby chodím po schodech... ;-) ()
"Už mi to troubí!" Rodinný příběh, natočený podle zadaného tématu "Táto, mámo, já to chci zkusit sám", vyprávějící o čtyřech dětech, které by chtěl mít snad každý, o tom, že nešťastným dnem není pátek třináctého, ale sobota třináctého a o tom, že poštovní doručovatelé roznášejí dopisy i ve dnech pracovního klidu a v němž se opět objevila i malá Klára Špálová, která si o rok později zahrála i v Bakalářské povídce "Křeček" a to opět s bývalou paní prezidentovou. ()
Sólo pro Dášu a výtah! Rok 1983 byl asi dobrý rok. Vznikla v něm originální a příjemná povídka, která dokonce vyzněla i realisticky. Tedy nic pro klaustrofobiky, zůstat viset ve výtahu není nic příjemného ani dnes, natož v erárním činžáku, ve kterém se poslušně čeká, až se uráčí pan správce vrátit z víkendové návštěvy fotbalového zápasu. Do té doby matka čtyř dětí musí vytrpět "muka", jak si bez ní její dvě malé dcerky poradí s vařením náročného oběda, nejmenší dítko s náročným vytlačením nálože na nočníku a nejrozumnější synátor, křížený s Láďou Hruškem a MacGyverem, s okamžitými zlepšováky, ale také s nástrahami tehdejší "moderní" technologie a následným vyproštěním vystresované pasažérky. Příznivý dojem přesto kazí zbytečnosti, které se měly odbourat. Příběh se odehrál o prázdninách. Z tranzistoru se linou typické socialistické poučky, jak chránit své děti před nebezpečím, které na ně číhá, zůstanou-li bez dozoru. Zoufalá matka uvězněná v kabině výtahu to slyší a hned si to spojí se svými ratolestmi. Nic proti, ve výtahu trčela přímo před svým bytem, cca 1.5 m vzdálenost od dveří k výtahu, byla tedy úplná pičovina strachovat se o téměř dospěle se chovající děti. Jejich chování taky zrovna nebylo moc uvěřitelné. Vzhledově sotva do čtvrté třídy, uvědomělé byly ovšem mimořádně. Nepochopitelné bylo, že nikdo z nájemníků nevolal nějakou vyprošťovací službu, když viděli svoji sousedku v nesnázích. Roli gentlemana v nouzi sehrál Jiří Wimmer v roli poštovního doručovatele, škoda, že se u diváků zapsal jen svými humornými scénkami, protože měl evidentně na víc. A v neposlední řadě vidím za neuhlídaný detail velký otvor, kterým se dalo ze zaseknutého výtahu vylézt. Kdyby se chtělo, štíhlá i pružná Veškrnka by se tou zející dírou protáhla. A kdyby ne, tak jako pokus, by to nebylo marné. Ostřílený Jaroslav Dudek se tentokrát musel obejít bez svého dvorního scenáristy Dietla, k ruce dostal o poznání dynamičtějšího Melíška. Společně dali na malém prostoru, v téměř divadelním aranžmá, vzniknout sympatické bakalářské povídce, které těch mých 60% bude muset stačit. ()
Galerie (4)
Photo © Česká televize / Karel Jelen
Reklama