Renesance

Tak jsem šel do kina na francouzké animované film-noir sci-fi a místo toho tam promítali britskou animovanou bondovku. První záběry filmu skvěle naladí. Je kouzelné sledovat téměř neomezené možnosti animovaného filmu. Bombastické celky a různé kamerové kejkle nejsou problém. Jen to nepřehnat a vyřádit se v únosné míře. Legrace Renesance tkví v první řadě v hudbě. Ta je totiž daleko bondovštější, než soundtrack z Casina Royale. Hlavní hrdina navíc nemá příliš dobře vybudovaný charakter, je to takový ten typ sportovního dobře stavěného chlapíka, tudíž k detektivům klasických film-noir filmů má celkem daleko. Proč je tento film označován jako sci-fi je dobře vidět na několika technických hračkách (autech, koptérách, monitorech), které velmi připomínají věci z Minority Report. Děj filmu je pro změnu podobný tuctu již viděného. Občas připomene nějakou bondovku, já jsem v Renesanci viděl kopii filmu Já, robot, akorát ovšem bez robotů. A nejlépe jsem se pobavil, když mi nejen hudba připomínala bondovky, ale i hlavní hrdina mi byl nějak podezřelý. V půli filmu jsem naznal, že má hlas jako Daniel Craig, což se v titulcích potvrdilo, tak mohu závěrem jen konstatovat, že Renesance je pro mě lepším Casinem Royale. Sice vykrádá kde co, ale bavil jsem se dobře. (15.08.2007)

Ouuuu. Syndrom Sin city a jeho stylu se tu ukázal s velmi podobnými důsledky. Renaissance trochu nezvládá cit pro postavy a všechno ve filmu je ušité na míru stylu, ale ne divákovi. Divák je postaven do role naprosto zbytečného pozorovatele, který si ve filmu nemá najít oblíbence, který nemá nic cítit, jen chytat hlavní myšlenku filmu. Bohužel na tento odstup od diváka film rozhodně dojíždí a zklamává. I přes své poslání zůstává spíš takovou počítačovou animací bez života a bez citu. (28.10.2006)

Z příjemně stráveného času u Renesance jsem si odnesl několik neoddiskutovatelně zajímavých poznatků a dojmů. Za prvé: Asi jako každému druhému mi zalichotila silná a temná vizuální forma, které se dá zazlívat snad jen jistý "modus" plošnosti - pominu-li jiné, drobné technické mušky okolo zlobivého kontrastu. Plasticita je patrná pouze ve chvílích, kdy je důrazněji pracováno s vícero plány v obrazové kompozici, nicméně i onen "2-D efekt", plochost má v mnoha momentech svou výtvarnou opodstatněnost a tím spíše se tvůrcům daří docílit svérázu komiksového podání. Nutno však poznamenat, že narozdíl od častokrát zmiňovaného Sin City, se kterým je R. neustále uváděna v otevřenou konfrontaci, má pojetí evropských umělců větší šťávu, nápad i dynamiku a to navzdory všem negativům. Možná právě zde se projevuje nesporná výhoda v neexistenci kultovní předlohy a s ní spojených adaptačních úskalí. Za druhé: neživotnost, prázdnost a odosobněnost v naraci i ve figuraci jednotlivých charakterů, kterou bylo lze možno vytýkat Sin City se bohužel nalezla cestu i k Renesanci - k mému velikému zklamání. Příběh, osudy hlavních ani-protagonistů (kteří strádají bez opory silné a vůdčí postavy) i jejich skicovitá psychologie se ztrácí pod diváckou fascinací lahůdkovým obrazem (kamerovými lety, linií i mistrovským komponováním jednotlivých políček, hrou s černobílým spektrem...) a nezabrání tomu ani - pro někoho rádoby - filozofický přesah otevřené závěrečné katarze. Za třetí: Nocholas Dodd měl a stále má dobrý vzor a zdroj pracovních zakázek, k jeho překonání ale bude potřebovat ještě dlouhou, dlouhou cestu. Za čtvrté a závěrem: Renesanci chybí k dokonalosti (nesmrtelnosti) mnohé, počínaje předvídatelným příběhem a konče postavami, s nimiž se není možno jakkoli ztotožnit a chápat je, ale naopak jí nelze upřít vydařená atmosféra, osobitost a elegance po stránce vzhledové. A vůbec, veškeré experimentování s progresivní výtvarnou stránkou a specifickou filmovou řečí by se mělo oceňovat povinně. Rozhodně jeden z nejzajímavějších filmů, jaké jsem měl možnost za poslední měsíc zhlédnout. (11.12.2008)

Moc to nefunguje a nějak nevím, kde hledat příčinu. Vizuálně zajímavé a i samotný příběh stojí za pozornost, ale možná to prostě jen neklape dohromady. Nebo mají oba tyto základní prvky filmy pouze slušný nástřel a samotné provedení už není takové. Šlo si ještě více vyhrát s animací? Šlo se více zaměřit na jednotlivé postavy než na samotné kličkování děje? Nebo by to tomů vůbec nepomohlo? Nemám páru. Výsledek je, že ač mi vizuál přišel hodně zajímavý a z námětu se evidentně dá vykřesat hodně zajímavých myšlenek...spíše jsem se nudil. (11.05.2014)

Podobne ako v prípade bábkových Strings, aj príbeh Renaissance je klasický až natoľko, že nie je problém predvídať, kam sa jeho zápletka bude uberať. Lenže rovnako tak ani nepredstiera inú ambíciu, než potešiť diváka modernou variáciou dôverne známych momentov. Vrúcne ho víta vo svete spomienok, vracia do čias, kedy hltal podobné potemnelé dobrodružstvá či sa v nich vo svojich predstavách strácal a až do samotného záveru zostáva v tomto svojom snažení úprimný a poctivý - na rozdiel od hraných filmov (Minority Report, napríklad) neuhne pred nevyhnutným, nezničí tú drsnú krásu, ba práve naopak - s úspechom vracia žánru noir jeho lesk, podmanivosť i smútok. Čistá práca! (31.10.2007)