데이지
Chu ju
Obsahy(1)
Film se odehrává v Nizozemí a je zobrazen ze tří rovin: První je z pohledu nájemného vraha Park Yi (Woo-sung Jung), který se zamiloval do malířky Hye-young (Ji-hyun Jun), ale nechce se jí vyznat z citů právě proto, že je zabiják, tak jí alespoň nosí každý den tajně sedmikrásky, které má strašně ráda. Druhý pohled je ze strany právě Hye-young, která maluje portréty na náměstí a stále chce zjistit, kdo jí nosí ty sedmikrásky. Jednoho dne se objeví policista Interpolu Jeong Woo (Sung-jae Lee), který se nechá od ní nakreslit a má u sebe právě ty sedmikrásky, ona se domnívá, že on je právě ten tajemný ctitel a tak se do něj zamiluje. Třetí pohled je policisty Jeong Woo, který využil pouliční malířky, jen jako krytí při sledovačce, jenže jak se postupně začal scházet s Hye-young, tak se do ní zamiloval. Jenže vše se nějak zkomplikuje a Hye-young je postřelena při přestřelce a přijde o hlas. Policista je odvolán zpět do Koreje a na scénu se opět vrací zabiják. Jestli vše dopadne dobře? No to se nechte překvapit. (c.tucker)
(více)Recenze (131)
May pěkně a trefně shrnula vše podstatné, tak jen přidám pár nadšených dojmů :-) Jak málo jsem o filmu samém věděl, o to větší zásah mezi oči i do srdíčka jsem dostal... Wai Keung Lau je obrazový virtuos, spousta obrázků by se dala z filmu vyjmout, zarámovat a pověsit na zeď, kamera je precizní, její plynulé nájezdy a neobvyklé úhly záběru dávají filmu do vínku lehkost a grácii. A když se k tomu přidá úžasná hudba... Co se mi tolik líbilo na, zřejmě dosud nejlepším režisérově filmu, strhujících Infernal Affairs, poskytla mi Daisy také v neméně strhujícím balení, navrch vpletené do jímavě romantického a křehkého (omlouvám se May za opakování, ale vhodnější slovo mě zkrátka nenapadá) příběhu a tvořící překrásný a ladný celek. Nádhera! Po prvním dostaveníčku s Daisy mohu směle prohlásit, že jsem právě viděl jeden z filmových vrcholů tohoto roku, možná ten největší ze všech. S delším časovým odstupem jsem se podíval na Director's Cut verzi. Všiml jsem si několika menších změn, leč po tak dlouhé době od zhlédnutí korejského sestřihu nemohu říct, zda se jedná o změnu k horšímu či lepšímu. Co říct mohu: opět se jedná o mistrovský kus filmařiny. ()
Nečekejte dynamický akční příběh - jedná se o pravověrnou romanci toho nejtěžšího kalibru ... o romanci s nevtíravou vůní lučního kvítí a se syrovou pachutí střelného prachu. A vězte, že všechny kulky, které jsou s ostrým či tlumeným prásknutím vypáleny, najdou svůj cíl - zůstanou vám vězet hluboko v srdci a nelze je vyoperovat. Uvidíte love story, jejíž emoce nejsou stavěné na odiv - přesto vás ovládnou, neboť v jejím pomalém tempu je síla, před kterou není úniku. Má smysl pro detail a do finále je dovedená s asijskou důkladností a s citem pro velká, nezapomenutelná dramata. ()
Woo-sung Jung se pro mě stal v kategorii herců z Jižní Korei absolutní jedničkou. Miluju jeho herectví. Miluju jeho výraz ve tváři, a to jak se vždycky tak trochu hrbí. Jinak Sedmikráska je další výbornej jihokoreják, kterýmu ale to zasazení do Holandska podle mě trochu uškodilo. Ztratil pro mě tim totiž jednu ze svejch ingrediencí, a to je asijský prostředí, architektura domů, příroda a tak dál. Jako dodatek bych ještě řekl, že jestli je nějakej film, kterej jsem někdy viděl, podobnej snímku V Bruggách, tak je to právě Sedmikráska. A pořádně ani nevim proč. ()
Kórejci umí. Neverím, že by sa v súčasnosti niekomu iného podarilo tak dokonale a s takou ľahkosťou skĺbiť romantickú linka s linkou akčnou (miestami som mal pocit, že sa pozerám na dva filmy). Príbeh assassina so srdcom, ktorý sa zaľúbi do dievčiny a sleduje ju z diaľky bez toho aby sa vymačkol až do chvíle keď ho najviac potrebuje, by s veľkou pravdepodobnosťou skončil v americkej i európskej produkcii ako nechutný zliepanec, ktorý by buď prehnane tlačil na pílu, alebo by naopak nedokázal vôbec diváka citovo angažovať. To sa Daisy darí hneď od začiatku najmä vďaka výborne napísaným, uveriteľným a skvelo zahraným postavám (Ji-hyun Jun je k nakusnutiu o to viac, že tentoraz nikoho vo filme neogrcia:-)). Propočítajte k tomu geniálny vizuál a skvostný hudobný podmaz a dostanete pre všetkých milovníkov Ázie povinnú jazdu. ()
Velké zklamání. Buď ta moje režisérská verze je úplně jiná než to, co viděli místní pětihvězdičkoví hodnotiči, nebo je procentní průměr jen důsledkem nadhodnocování všeho korejského. Docela nudný, předvídatelný a dýchavičný film dokazuje jen to, že Jun Ji-hyun rozhodně není dramatická herečka (i když to měla od poloviny filmu fakt ztížené), a My Sassy Girl byla vlastně spíš výjimka než pravidlo (zvlášť po nedávné trpké zkušenosti s Windstruck). Od scénáristy a hlavní hvězdy MSG a režiséra Volavky bych čekal něco výrazně chutnějšího. Až budu chtít dojímavý film o citlivém nájemném vrahovi, pustím si radši Leona. ()
Reklama