도마뱀
Love Phobia
Obsahy(1)
Jako malý chlapec Jo-kang (Seung-woo Cho) pozná podivnou dívku ve žluté pláštěnce a zamiluje se na první pohled. Lee Ari (Hye-jeong Kang) je ve škole nová a vypráví se, že patří na jinou planetu; je prokletá a kdokoliv se jí dotkne, tomu se něco zlého stane, proto nosí žlutou pláštěnku a ještěrku, která ji chrání. Všichni ve škole se Ari bojí, kromě Jo-kanga, který její příběhy rád poslouchá a je ochoten cokoli pro ni udělat. Jejich přátelství sílí, když se schovávají před deštěm pod žlutou pláštěnkou, Jo-kang onemocní a Ari nato zmizí. O deset let později se znovu setkávají a zjišťují, že k sobě mají stále blízko, její prokletí však přetrvává... (Denila)
(více)Recenze (16)
Zo začiatku mi to pripomenulo film A Man Who Went to Mars. Znova vidíme pár, ktorý si je súdený od detského veku a v úvode ako deti zažívajú pekné spoločne príhody. Tentokrát mi pripadali aj detskí predstavitelia roztomilí. Potom sa ich cesty rozdelia a dej posunie už do ich dospelosti, keď sa znova stretnú. Zažijú ďalšie pekné chvíle a zase sa rozdelia a tak stále dookola sa stretávajú a rozchádzajú a nikam zmysluplne dej nesmeruje. Až v poslednej tretine sa dozvieme prečo sa ona správala tak divne a neustále od neho utekala. Akotak to dáva jej konaniu logiku, ale mohla to riešiť aj zmysluplnejšie. Tragické finále ma preto tentoraz nechalo chladným. U neho ma zase trochu štvalo to, že bol extrémne naivný. Aj v dospelosti sa správal jak male naivné decko. Kým sa všetko vyjasní, tak film miestami dosť nudí a nemám vôbec chuť si film pozrieť znova, aj keď teoreticky by mohol s poznaním pointy fungovať intenzívnejšie. Pochvalu si zaslúži aspoň pekný soundtrack, ktorý ale často podkresluje scény v ktorých sa nič poriadne nedeje. Takže celkovo to je u má zase len za mierny nadpriemer. Už som videl oveľa lepšie kórejské melodrámy. 6/10. ()
Líbil se mi příběh o jakési osudovosti, lásce od dětství, je to milé a roztomilé. Herci oba skvělí, ale ta poslední třetina to hrozně ubila. Úplně se tu nedaří konec udělat nějak originálně a nebo netlačit moc na pilu. Je to prostě korejský must have romantických filmů, jen se to už párkrát podařilo i lépe a proto nižší hodnocení. ()
Tomuhle říkám milá, zábavná a dojemná romantika jak se sluší a patří. Oba dva hlavní představitelé podávají ve svých rolích parádní výkon jež se na celkovém dojmu podílí velkou mírou, celý příběh od dětství po dospělost se sleduje nesmírně pohodově, o silné momenty není nouze, ale ti dva dokáží též svým špičkování člověka fakt rozesmát - no a hezká hudba všemu napomáhá, takže ač to na plný počet není, těch 71% zde považuji za nepřiměřené číslo, u mne 82%. ()
Mal som pocit, že vidím seba samého pri sledovaní svojej prvej kórejskej romantiky. Romantiky, ktorá ma naplnila nežnosťou, smútkom, bolesťou, ale i úsmevom a nehou v jednoduchom a áno - prečo to nepovedať, predpovedateľnom príbehu. A konečne som spoznal slovné označenie pre typický (väčšinou záverečný) akt kórejského randenia - chlapec nesie dievča na svojom chrbte -> piggyback ride. Treba uznať, že to znie vážne romanticky... ;-) ()
V Domabaemu (=jesterka) je sice prehrsel krasnych a kouzelnych scen, nad kterymi se clovek nutne musi pousmat, ale dohromady pusobily, nebo alespon na me pusobily, jako nesourody slepenec cehosi, co jen pomalu plyne ke konci, do ktereho se uz od druhe ctvrtiny filmu clovek musi propracovavat skrz neotrele emocionalni utoky majici za cil dostat clovek do faze, kdy jen se slzou v oku profnuka cely zbytek. Cinkavy a magicky soundtrack, ktery vazne zboznuju, to bohuzel vsechno jen osklive umocnuje. Moje letosni pravdepodobne nejvetsi filmove zklamani... 4/10 ..Nikdy by me ani nenapadlo, ze me dokaze Kang Hye-jeong stvat tak strasne, jako me stvala tady. ()
Reklama