Přes poetický název půjde opět o tragikomedii sázející především na skvěle napsané postavy a jejich dialogy. „Pokud bychom měli žánrově film přirovnat k některému dílu světové kinematografie, mohla by to být
Americká krása nebo
Hana a její sestry. Je to hodně konverzační film, který zkoumá z mnoha úhlů fenomén manželství a vše, co k němu patří. Tedy mateřství, otcovství, nevěry… To, jak je někdy manželství rozkládáno plíživě, nebo naopak, jak i velké zásahy zvenčí ho nerozklíží. Těžiště je tedy v postavách a jejich psychologii,“ vysvětluje
Jan Hřebejk.
Petr Jarchovský k tomu podotýká, že kdyby neexistoval film
Tajnosti a lži, jeden z jejich nejoblíbenějších filmů, nynější
Medvídek by se takto mohl jmenovat. „Zajímají mě příběhy, ve kterých věci nejsou pod povrchem takové, jaké se jeví navenek,“ dodává Jan Hřebejk. V příběhu o trojici kamarádů a jejich partnerkách se opět sešlo několik herců, se kterými režisér již spolupracoval:
Nataša Burger,
Jiří Macháček a také
Aňa Geislerová a
Roman Luknár. Ti budou stejně jako v
Krásce v nesnázích hrát partnery. Autoři ovšem pro ně vymysleli naprosto odlišné postavy, a tak bude pro diváky jistě velice zajímavé sledovat, jak se může vztah mezi dvěma herci na plátně vyvíjet. Šestici uzavírají
Táňa Vilhelmová a
Ivan Trojan.
(oficiální text distributora)
V kinech
od:
Radyo
Což o to, reálné to je, ale ... Tohle prostě Hřebejk s Jarchovským odflákli, to se na mě nezlobte (anebo se klidně zlobte, když vám to pomůže). Povrchní a plytké zpracování nemohou výše vytlačit ani herecká esa typu Trojana, Geislerové, Vilhelmové či Macháčka. Z toho, co jsem od Hřebejka viděl je tohle zatím nejslabší...(2.8.2015)
DaViD´82
Hřebejk natočil námětem nesporně ambiciózní film, který konečně vybočuje z řady typicky jarchovsko-hřebejkovských počinů. Působí však pouze jako sestřih nejdůležitějších, nikoli nutně tedy i nejlepších, momentů mnohem rozsáhlejší látky. Ve své podstatě Medvídka potkal stejný osud jako Zdivočelou zemi. Až na nepřehlednutelný detail, že nebyl sestříhán z materiálu mnohadílného seriálu, ale byl takto rovnou natočen. Ne, že by chyběla návaznost či že by postavy nikam nesměřovali. Směřují... Jenže zbytečně skokově. Každá dostane svých pět minut na výsluní a honem se jde na další. Obvzláště Romanova linka je touto formou vyprávění zcela zabita. Medvídek je dobrý snímek, kterému by prospěla buď výrazně delší stopáž nebo méně postav. Rovněž zbytečné snahy o vtipné hlášky výsledku nepřidávají, byť fungují.(25.9.2007)
Djkoma
(Všem milovníkům Jana Hřebejka radím nečíst) S trochou nadsázky jde o 100 minutovou verzi "ordinace v růžové zahradě" bez doktorů, ale s třemi kamarády a jejich manželkami. Nic víc než vztahová a milostná problematika, děti a neustále podvádění tu nenajdete. Pro mě osobně naprosto povrchní a laciný film. A pak se někdo diví, že tahle společnost stojí na tom samém (chyběly tam ještě peníze)... Nejhorší je, že ani jakémukoliv vtipu jsem se nezasmál tak, jak bych si přál a jen trapně uhýbal pohledy. Honzo, máš na víc, už si to ukázal, přestaň točit tyhle komerční blafy pro masy u televizí... PS: Jirku Macháčka mám rád, ale v čím více filmech ho vidím, tím ta obliba klesá...:((15.3.2010)
Legas
Co vytknout? Že bych si dané téma dovedl představit lépe zpracované? Tak to každopádně. Ale nudil mě Medvídek? Ne. Byl mi vyloženě něčím nesympatický? To také ne. Přirozený Macháček, výborný Luknár, standardně dobrý Trojan, zajímavá role pro Geislerovou (až netypická by se dalo říct) a k tomu nádherný závěr (a závěrečné titulkové scény). Kdyby byl celý Medvídek, jako jeho závěr, byl bych nadšený. Z takového nádherného rozuzlení mi po místy příliš průměrně scénáristicky i režijně koncipovaných scénách spadla čelist.(9.10.2007)
Subjektiv
Tři manželství, tři krize, každá s trochu jiným důvodem a trochu jiným průběhem. Téma je aktuální, rozvodovost vysoká. Medvídek bezpochyby pravdivě ukazuje, že manželství mívají své problémy, jaké problémy to jsou a proč vznikají... nám už moc neukazuje. Vlastně je popisný jak tento komentář, jeho umělecké i bavičské amice jsou na úrovni vědecké sociologické studie, postrádá však její přesnost, objevnost a informační hutnost. Postavy jsou neživotní reprezentanti příslušných statistik. Nejsou to průměrní lidé svého stavu, jsou to průměry samy. Navíc, což je u filmu dost zvláštní, vědecký článek graduje mnohem znatelněji. Žel, film touží tak moc získat nálepku pravdivosti a uměřenosti, až sklouzává ke sterilnosti (s výjimkou minima nezapadajících odlehčujících scén). Silné **(2.1.2009)