Přes poetický název půjde opět o tragikomedii sázející především na skvěle napsané postavy a jejich dialogy. „Pokud bychom měli žánrově film přirovnat k některému dílu světové kinematografie, mohla by to být Americká krása nebo Hana a její sestry. Je to hodně konverzační film, který zkoumá z mnoha úhlů fenomén manželství a vše, co k němu patří. Tedy mateřství, otcovství, nevěry… To, jak je někdy manželství rozkládáno plíživě, nebo naopak, jak i velké zásahy zvenčí ho nerozklíží. Těžiště je tedy v postavách a jejich psychologii,“ vysvětluje Jan Hřebejk. Petr Jarchovský k tomu podotýká, že kdyby neexistoval film Tajnosti a lži, jeden z jejich nejoblíbenějších filmů, nynější Medvídek by se takto mohl jmenovat. „Zajímají mě příběhy, ve kterých věci nejsou pod povrchem takové, jaké se jeví navenek,“ dodává Jan Hřebejk.
V příběhu o trojici kamarádů a jejich partnerkách se opět sešlo několik herců, se kterými režisér již spolupracoval: Nataša Burger, Jiří Macháček a také Aňa Geislerová a Roman Luknár. Ti budou stejně jako v Krásce v nesnázích hrát partnery. Autoři ovšem pro ně vymysleli naprosto odlišné postavy, a tak bude pro diváky jistě velice zajímavé sledovat, jak se může vztah mezi dvěma herci na plátně vyvíjet. Šestici uzavírají Táňa Vilhelmová a Ivan Trojan.(oficiální text distributora)
Dlouho jsem váhal přesně mezi troj- a dvojhvězdím. Medvídek ze mě rychle vyprchal, s přibývajícími dny rovnou vyhníval. Pořád je snesitelnější než Kráska v nesnázích, o tom žádná. Ale když si pročítám Hřebejkovy výroky připodobňující Méďu k Americké kráse a Haně a jejím sestrám anebo když vidím tradičně shovívavé recenze v Cinemě nebo v Premiere za 80%, z nichž by se pořád zdálo, že Trojanův tvůrčí tým nevrávorá poslední roky u dna, nemůžu Medvídka brát jen jako jednoduchou oddychovku, která volně plyne, řetězí scénky a nemá vyšších ambicí. Bohužel má. Pak hodnocení klesá. A strmě. Naplno se ukazuje, jak zoufale je Medvídek napsaný - jak se pokrytecky, pod rouškou laskavosti vtírá, aniž by dokázal ty vážné věci narovinu popsat a zachytit. Medvídek nemá dramatický tah, protože místo vývoje postav a příběhu v něm sledujeme bohapusté přežívání tří rozvracených párů v rádoby silných nebo významných situacích. Ano, provází je hezká hudba, malebná kamera, solidní herecké výkony (hlavně Luknár a Geislerová) a geografické popisky "pro debily" (Praha - Řím - Praha - Řím...), ale výsledek je přesto tragicky matný, rozplizlý a bezobsažný. Těch pár slušných momentů Jarchovského sterilní kafemlejnek úspěšně demontuje a zapouští do tradičně povrchní člověčiny pro svátečního diváka, jenž si nevšimne nesmyslných postav (Issová) nebo zmatečně a "studeně" nastíněných vztahů (Trojan a Burger). Zadrhne se už tenhle tým příště definitivně? V zájmu sebe sama by alespoň na rok, dva měl...(4.9.2007)
Žádné agresivní rozrývání vztahů, žádná velkohubost, žádná manýra. Hřebejk šokuje už jenom tím, s jakou pokorou k látce přistupuje, jak si je vědom toho, že mu nemusí vyjít všechno a v neposlední řadě tím, že mu právě Medvídek vyšel. Paradoxem je, že mu nejvíc ubližuje právě jeden z režisérových trademarků - jeho oblíbené "rodiče sedí u jídla a rozebírají své chyby". Dvojice Menzel-Křesadlová sice potenciál má, ale jejich intermezzo je v důsledku naprosto mimo a do té doby vystavěnou atmosféru sráží o pořádný kus dolů. Jarchovského scénář naštěstí nespěchá, ale zároveň nepřetahuje, dává všem postavám dostatek prostoru na to, aby závěrečná katarze do puntíku fungovala a nechává zapomenout na umělé momenty typu "běžné odpoledne nešťastné vdané ženy". Pořád je to sice jenom zamyšlená tragikomická vztahovka, ale pospojovaná tak šikovně, že se autoři znovu stávají konkurenceschopnými.(8.3.2009)
„Proboha, Emo! Ja jsem přece tvůj švagr! Zeptám se Romana.“ Hřebejk (PELÍŠKY, MUSÍME SI POMÁHAŤ, PUPENDO) mal doteraz tri dôležité veci. Scenár, hercov a seba. Seba a skvelých hercov má stále, bohužiaľ scenár mu tentokrát hapruje a sťahuje so sebou i kvalitných hercov (Menzel, Vilhelmová, Macháček, Roman Luknár). Otvorený koniec, priveľa postáv, náročná divákova orientácia v ich vzťahoch, niekedy je príbeh príliš doslovný, inokedy zasa príliš zahmlený, melancholická atmosféra je fajn no miestami nudí a (čo však už nie je mínus, pozor na to osemnásťroční!) snímka vás osloví len ak ste muž nad tridsaťdeväť rokov. Hřebejk stále výborne režíruje dlhé konverzačné scény „okolo stola“, v ktorých sa behom minúty trikrát zmení nálada (!) a stále je vtipný (tanec, torta). Len to tentokrát príliš nefunguje tak „univerzálne“, ako jeho predchádzajúce počiny.(12.5.2009)
První hodina je slušná. Zbývajících 40 minut mi ale bylo úplně výfuk, jak kdo dopadne. Od takového hereckého ansámblu (Trojan, Vilhelmová, Geislerová, Issová, Menzel) jsem přece jen čekal něco mnohem lepšího. Třetí hvězdu dávám právě za Trojana a Issovou. A jestli tohle fakt Hřebejk přirovnal k Americké kráse, tak zcela ztratil soudnost!(1.9.2009)
Bohužel i Viewegha českého filmu, hitmakera Hřebejka postihla nemoc nemohoucnosti a jeho nový počin je ještě zbytečnější, než minulá Kráska. Chabé výkony herců, kteří nemají co, proč a o co hrát, jen podtrhují prázdno ve scénáři a nulovou invenci režie. Není to špatný film, ale od Hřebejka jsem čekal víc.
2 lebowski: tak to teda fakt ne:-)) A jsem rád, že můj život ženatýho čtyřicátníka je docela někde jinde:-))(8.10.2007)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
V kinech
od:
Cival
Dlouho jsem váhal přesně mezi troj- a dvojhvězdím. Medvídek ze mě rychle vyprchal, s přibývajícími dny rovnou vyhníval. Pořád je snesitelnější než Kráska v nesnázích, o tom žádná. Ale když si pročítám Hřebejkovy výroky připodobňující Méďu k Americké kráse a Haně a jejím sestrám anebo když vidím tradičně shovívavé recenze v Cinemě nebo v Premiere za 80%, z nichž by se pořád zdálo, že Trojanův tvůrčí tým nevrávorá poslední roky u dna, nemůžu Medvídka brát jen jako jednoduchou oddychovku, která volně plyne, řetězí scénky a nemá vyšších ambicí. Bohužel má. Pak hodnocení klesá. A strmě. Naplno se ukazuje, jak zoufale je Medvídek napsaný - jak se pokrytecky, pod rouškou laskavosti vtírá, aniž by dokázal ty vážné věci narovinu popsat a zachytit. Medvídek nemá dramatický tah, protože místo vývoje postav a příběhu v něm sledujeme bohapusté přežívání tří rozvracených párů v rádoby silných nebo významných situacích. Ano, provází je hezká hudba, malebná kamera, solidní herecké výkony (hlavně Luknár a Geislerová) a geografické popisky "pro debily" (Praha - Řím - Praha - Řím...), ale výsledek je přesto tragicky matný, rozplizlý a bezobsažný. Těch pár slušných momentů Jarchovského sterilní kafemlejnek úspěšně demontuje a zapouští do tradičně povrchní člověčiny pro svátečního diváka, jenž si nevšimne nesmyslných postav (Issová) nebo zmatečně a "studeně" nastíněných vztahů (Trojan a Burger). Zadrhne se už tenhle tým příště definitivně? V zájmu sebe sama by alespoň na rok, dva měl...(4.9.2007)
novoten
Žádné agresivní rozrývání vztahů, žádná velkohubost, žádná manýra. Hřebejk šokuje už jenom tím, s jakou pokorou k látce přistupuje, jak si je vědom toho, že mu nemusí vyjít všechno a v neposlední řadě tím, že mu právě Medvídek vyšel. Paradoxem je, že mu nejvíc ubližuje právě jeden z režisérových trademarků - jeho oblíbené "rodiče sedí u jídla a rozebírají své chyby". Dvojice Menzel-Křesadlová sice potenciál má, ale jejich intermezzo je v důsledku naprosto mimo a do té doby vystavěnou atmosféru sráží o pořádný kus dolů. Jarchovského scénář naštěstí nespěchá, ale zároveň nepřetahuje, dává všem postavám dostatek prostoru na to, aby závěrečná katarze do puntíku fungovala a nechává zapomenout na umělé momenty typu "běžné odpoledne nešťastné vdané ženy". Pořád je to sice jenom zamyšlená tragikomická vztahovka, ale pospojovaná tak šikovně, že se autoři znovu stávají konkurenceschopnými.(8.3.2009)
tron
„Proboha, Emo! Ja jsem přece tvůj švagr! Zeptám se Romana.“ Hřebejk (PELÍŠKY, MUSÍME SI POMÁHAŤ, PUPENDO) mal doteraz tri dôležité veci. Scenár, hercov a seba. Seba a skvelých hercov má stále, bohužiaľ scenár mu tentokrát hapruje a sťahuje so sebou i kvalitných hercov (Menzel, Vilhelmová, Macháček, Roman Luknár). Otvorený koniec, priveľa postáv, náročná divákova orientácia v ich vzťahoch, niekedy je príbeh príliš doslovný, inokedy zasa príliš zahmlený, melancholická atmosféra je fajn no miestami nudí a (čo však už nie je mínus, pozor na to osemnásťroční!) snímka vás osloví len ak ste muž nad tridsaťdeväť rokov. Hřebejk stále výborne režíruje dlhé konverzačné scény „okolo stola“, v ktorých sa behom minúty trikrát zmení nálada (!) a stále je vtipný (tanec, torta). Len to tentokrát príliš nefunguje tak „univerzálne“, ako jeho predchádzajúce počiny.(12.5.2009)
viperblade
První hodina je slušná. Zbývajících 40 minut mi ale bylo úplně výfuk, jak kdo dopadne. Od takového hereckého ansámblu (Trojan, Vilhelmová, Geislerová, Issová, Menzel) jsem přece jen čekal něco mnohem lepšího. Třetí hvězdu dávám právě za Trojana a Issovou. A jestli tohle fakt Hřebejk přirovnal k Americké kráse, tak zcela ztratil soudnost!(1.9.2009)
paascha
Bohužel i Viewegha českého filmu, hitmakera Hřebejka postihla nemoc nemohoucnosti a jeho nový počin je ještě zbytečnější, než minulá Kráska. Chabé výkony herců, kteří nemají co, proč a o co hrát, jen podtrhují prázdno ve scénáři a nulovou invenci režie. Není to špatný film, ale od Hřebejka jsem čekal víc. 2 lebowski: tak to teda fakt ne:-)) A jsem rád, že můj život ženatýho čtyřicátníka je docela někde jinde:-))(8.10.2007)