Medvídek

Což o to, reálné to je, ale ... Tohle prostě Hřebejk s Jarchovským odflákli, to se na mě nezlobte (anebo se klidně zlobte, když vám to pomůže). Povrchní a plytké zpracování nemohou výše vytlačit ani herecká esa typu Trojana, Geislerové, Vilhelmové či Macháčka. Z toho, co jsem od Hřebejka viděl je tohle zatím nejslabší... (02.08.2015)

Dlouho jsem váhal přesně mezi troj- a dvojhvězdím. Medvídek ze mě rychle vyprchal, s přibývajícími dny rovnou vyhníval. Pořád je snesitelnější než Kráska v nesnázích, o tom žádná. Ale když si pročítám Hřebejkovy výroky připodobňující Méďu k Americké kráse a Haně a jejím sestrám anebo když vidím tradičně shovívavé recenze v Cinemě nebo v Premiere za 80%, z nichž by se pořád zdálo, že Trojanův tvůrčí tým nevrávorá poslední roky u dna, nemůžu Medvídka brát jen jako jednoduchou oddychovku, která volně plyne, řetězí scénky a nemá vyšších ambicí. Bohužel má. Pak hodnocení klesá. A strmě. Naplno se ukazuje, jak zoufale je Medvídek napsaný - jak se pokrytecky, pod rouškou laskavosti vtírá, aniž by dokázal ty vážné věci narovinu popsat a zachytit. Medvídek nemá dramatický tah, protože místo vývoje postav a příběhu v něm sledujeme bohapusté přežívání tří rozvracených párů v rádoby silných nebo významných situacích. Ano, provází je hezká hudba, malebná kamera, solidní herecké výkony (hlavně Luknár a Geislerová) a geografické popisky "pro debily" (Praha - Řím - Praha - Řím...), ale výsledek je přesto tragicky matný, rozplizlý a bezobsažný. Těch pár slušných momentů Jarchovského sterilní kafemlejnek úspěšně demontuje a zapouští do tradičně povrchní člověčiny pro svátečního diváka, jenž si nevšimne nesmyslných postav (Issová) nebo zmatečně a "studeně" nastíněných vztahů (Trojan a Burger). Zadrhne se už tenhle tým příště definitivně? V zájmu sebe sama by alespoň na rok, dva měl... (04.09.2007)

Od Pelíšků až po Horem pádem jsem byl spokojen, Kráska byl pro mě v podstatě průměr, po kterém jsem byl zčistajasna zklamán a na Medvídka se spíš netěšil, takže jsem teď docela v pohodě. Snaha se cení, praví otřepané přísloví, ale tady je brát za své nebudu, protože i přes věci, které mi byly sympatické (Macháček, Menzel a i když jde o herecký film, sem tam nějaký pěkný záběr či režijní nápad), byla každá scéna z osmdesáti procent nedotažená, postavy nepropracované, situace víceméně nevěrohodné, takže v následné debatě o snímku padaly otýzky typu "kdo" "proč" "s kým" "kdy" "jak" "jak to myslel/a" a v hádankách se pokračuje. I kvůli poslední, naprosto úžasné větě Ivana Trojana (která na mě zapůsobila stejně, jako na mé přátele), je vidět, že Medvídek se snaží a právě proto mě mrzí, že jediný pocit, který ve mě zůstal po jeho skončení, bylo: prázdno. H + J se vrací k Š ;-) Jsem opravdu zvědav... (11.10.2007)

Problém s tímhle filmu u mě rozhodně není v tom, že jsem skoro o generaci mladší než jeho představitelé. Problém je v tom, že jsem nebyla schopná s jedinou postavou sympatizovat, nenašla jsem v příběhové linii žádný hlubší smysl ani nějaký silnějsí motiv a celé to působilo velmi rozklíženým dojmem. Párkrát jsem se pousmála, několikrát jsem si řekla, že Ivan Trojan je opravdu dobrý herec a že Jirka Macháček ještě nikdy nepůsobil tak příjemně civilně a pobavila se u scény rozhovoru mezi Jiřím Menzelem a Věrou Křesadlovou, ale to je asi tak všechno... 50%. (12.05.2009)

Alergik na psy a kočky, flegmatický umělec, ještě flegmatičtější zazobanec, neplodná žena, žena, která nerada uklízí, žena trpící sociální fobií - lehce načrtnuté postavy bez jasných životních cílů, postojů a motivací, si naše sympatie usilují získat výhradně přes vynikající herecké výkony. Herci jsou to známí, pro svou účast v každém významnějším české filmu pomalu již okoukaní, nicméně film od filmu lepší. Pod hustým vousem schovaný Macháček předvádí zatím nejcivilnější výkon své kariéry. Dle rozhovorů, které jsem viděl a slyšel soudím, že i v reálu podobným způsobem balancuje mezi komickým a vážným. Chytrým tahem bylo rovněž obsazení jeho skutečné dcery – dojem věrohodnosti dotažen k dokonalosti. Jedna z mála postav se jménem odlišným od jména své herecké představitelky, je zároveň postavou duševně nejvyhrocenější. Této s vervou zahrané chorobné povalečce, Vandě v podání Táni Vilhelmové, v pozitivním slova smyslu konkuruje Anna Geislerová, přeladěna do utišenější polohy než v předchozí Krásce. K nejlepším patří scény vzájemné konfrontace libovolného ze tří manželských párů, případně nezávazné „kecání“ kamarádů/kamarádek, v jehož průběhu několikrát vyplynou na povrch netušené skutečnosti. Krásný je například dialog dvou filmových i reálných kamarádek, Vilhelmové a Geislerové, o jejich „špecích“ – je přirozený, je nenucený a je radost se na něj dívat. Dojem z podobných momentů kazí nejasnost scénáristova záměru a občasná křeč (rušivě působí i takový detail jako anglický ekvivalent pro výraz „opičárny“). Film pořádně neví, kam chce jít, jak tam jít a pro koho tam být. Tentokrát ani obratná Hřebejkova režie nedokáže vyvážit či zcela zastřít příběhovou zmatenost a těkání mezi několika žánry. Pouhých pár desítek minut po doběhnutí závěrečných titulků mi v paměti zůstala jenom matná vzpomínka. Vzpomínka na malé, bezbranné stvoření. Vzpomínka na medvídka, který navzdory chvástavým řečem nedokázal vytasit drápy a zarýt se pod kůži. Je to zase jenom to staré dobré, nic neřešící hlazení po srsti, méně vydařené paradoxně právě kvůli občasné, nekomplexní a účinkem se míjející, snaze změnit směr. 60% Zajímavé komentáře: imf, Radko, Lennnnna, bullshitski, ScarPoul, Heraldika, JohnFarst, winstonik (17.07.2008)