Přes poetický název půjde opět o tragikomedii sázející především na skvěle napsané postavy a jejich dialogy. „Pokud bychom měli žánrově film přirovnat k některému dílu světové kinematografie, mohla by to být Americká krása nebo Hana a její sestry. Je to hodně konverzační film, který zkoumá z mnoha úhlů fenomén manželství a vše, co k němu patří. Tedy mateřství, otcovství, nevěry… To, jak je někdy manželství rozkládáno plíživě, nebo naopak, jak i velké zásahy zvenčí ho nerozklíží. Těžiště je tedy v postavách a jejich psychologii,“ vysvětluje Jan Hřebejk. Petr Jarchovský k tomu podotýká, že kdyby neexistoval film Tajnosti a lži, jeden z jejich nejoblíbenějších filmů, nynější Medvídek by se takto mohl jmenovat. „Zajímají mě příběhy, ve kterých věci nejsou pod povrchem takové, jaké se jeví navenek,“ dodává Jan Hřebejk.
V příběhu o trojici kamarádů a jejich partnerkách se opět sešlo několik herců, se kterými režisér již spolupracoval: Nataša Burger, Jiří Macháček a také Aňa Geislerová a Roman Luknár. Ti budou stejně jako v Krásce v nesnázích hrát partnery. Autoři ovšem pro ně vymysleli naprosto odlišné postavy, a tak bude pro diváky jistě velice zajímavé sledovat, jak se může vztah mezi dvěma herci na plátně vyvíjet. Šestici uzavírají Táňa Vilhelmová a Ivan Trojan.(oficiální text distributora)
Povrchní, snobské, útržkovité, často nedávající smysl, zbytečně barvité, idealistické, rádoby suverénní. Z totálního průseru se film dostává v posledních patnácti minutách. Korunu všemu dává samotný Hřebejk s neuvěřitelně sebevědomým a drzým přirovnáním Medvídka k několika zahraničním filmům, jež jsou kvalitativně úplně, ale úplně někde jinde.(6.4.2013)
Total hovnart mrddívek... %-/ . . . Já si asi to repete neměl dávat! Protože tohle je fakt totální análně mentální banalita. Formou i obsahem zas! Takže kdysi jsem v nějakém pominutí mysli nadělil pošetilé dvě hvězdy a při novoidním opáčku jednu střihnul od háčku. Za tu sračku Hřebejku, protože tohle není film, to si sice hraje jako že na nějaký tušašský nezávisláček, ale je to sráček, matérie uklohněná a vyvrhnutá jen proto, aby se zas jednou otočily pro kemouše prachy z erárního fondu na podporu tušašské šmejdomanie a z nějakejch dalších pofiderních institucí (viz titulky, že...) - a je fakt jedno, s kým si ve VejVarech honíte děcka ty svoje myslidla (jak jinak než paraziti na erár, že...) a že vám provařený pražský žurnanálistky a klucí z Cinéma (jo, ještě ten plátek nezkrachoval, kolečko se točí...) píšou pěkný recenze. Sračky totiž sračkami jsou a sračkami zůstanou, i kdyby celá ta pražská čudlárna dostala >Stádní cenu Klementa Šmause< . Šmytec... °-[.. - - - - - (Poprvé viděno kdysi v době uvedení na >levném< dvd /ano, opravdu už na české sračky do kina chodit nehodlám/ , hodnocení dávné, otrávený komentsrář při novoidním repete zde jako čtyřiťsratbědaosmdesátý - 09.10.11)(9.10.2011)
Medvídek to má velmi složité. Musí překonávat řadu stereotypů v uvažování diváků - mnoho z nich poměřuje se staršími filmy Jana Hřebejka a stále čekat na nové Pelíšky je jistě demotivující, jiným nesedí nimrání se v duši moderního městského člověka, což v posledních filmech Hřebejk rád dělá, mnohým divákům jasně nekonvenuje ono spojení tragického a komického, zvláště pak ta normotvorná Svěrákovsko-Hřebejkovská linie... Za nic z toho však Medvídek nemůže a faktem zůstává, že je to dobrý film... Má jistě řadu slabin a jeho doslova Achillovou patou je motivovanost a snad i sama existence některých postav - proč je do kostry příběhu implantována postava Emmy v podání Kláry Issové, to ví snad jen tvůrci samotní, jakož i některé scenáristické kličky a peripetie (doslova modelová přeměna zapadlé cukrárny v prosperující firmu vyrábějící cukrovinky mi přišla minimálně silně vykonstruovaná...), smysl a významová rovina filmu jsou však nosné a mají pevnou strukturu. Tento film rozhodně plně neocení mladší divák, konvenuje s generací třicátníků a výš, navíc řeší problémy spjaté s městským způsobem života. Reflexe středostavovské životní vyprázdněnosti, existenciálních pochybností a prázdnoty, stereotypu, života beze smyslu, plného mělkosti a plochosti vztahů, což nezaceluje ani dnes tolik devalvovaná instituce manželství... Vždyť si to zrekapitulujme: muži - rozvádějící se katolík, dva životy žijící doktor, ambiciózní diplomat raději setrvávající ve lži a klamu, který jediný vytváří zdání harmonie a funkčnosti dlouholetého vztahu, plus ženy - nešťastná manželka reflektující silný nesoulad mezi bohémským životním stylem kdysi a usedlostí nyní v proměně svého manžela, klamaná a obelhávaná družka marně čekající na dítě a třetí žena podvádějící svého muže a plánující rozbití navenek ideálního svazku... V opozitu k tomu stojí fungující harmonický, byť běžnými šarvátkami skřípající, manželský svazek rodičů jednoho z hrdinů, vystavěný na zcela jiných hodnotách a přetrvávající coby relikt jiné doby. Dnes, v době posvátného individualismu, to možná ale ani jinak nejde. Že Hřebejk s Jarchovským nemluví do větru, dosvědčují statistiky - více než 50% rozvedených manželství v ČR. Je tedy moudré a potřebné reflektovat zjevné sociologické tendence ve společnosti, byť se to děje vulgární formou filmové tragikomedie... Medvídek je prostě funkční tvar - Hřebejk si může dovolit obsadit takřka do všech rolí hereckou špičku, má dostatek peněz pro vizualizaci svých filmových nápadů (a product placement je navíc dosti vkusný a neruší...), scénář obsahuje dosti nosnou zápletku i celou řadu komických situací a pro komedii tohoto typu potřebných replik - hlášek, povedená je i stylizace (zvláště závěrečných titulků)... Mne osobně Medvídek nezklamal, jelikož jsem ho čekal zhruba takového, jakým je... (a vy všichni dvacetiletí, podívejte se na tenhle film znovu za deset, patnáct let...a pochopíte...)(23.10.2007)
Osvědčené autorské duo, luxusní herecká sestava, rozpad několika vztahů i přátelství, přesto to tak úplně neladí. Jak se zadrhlo několik manželství, zadrhlo se i lehké Jarchovského psaní i Hřebejkův laskavý (a zároveň hořký) směr vyprávění. Až moc se snažíme, aby to bylo „ze života“, jenže občasnou vyprázděnost děje a plochost postav přehlédnout nelze. Intimní přemítání o ženách a mužích středního věku totiž občas neví, kam chce směřovat. Ivan Trojan a jeho broučínek a džemíček jsou výborné. Jen samotný Ivan je nevyužitý, jen odvykládává, co dostal na papíře a není to ono. Stejně jsem to cítil u Aničky Geislerové, která je nevýrazná, vychází z toho ovšem lépe, než otravná Vilhelmová. Jakoby je Hřebejk nikterak nevedl. Ztotožnění je tak obtížné. Ve výsledku divák tak nějak zdvořile řekne, že to bylo fajn (je to přeci Hřebejk), ale v ústech máme pachuť, že to nikterak nepobavilo, nepohladilo, ani nějakým nečekaným zvratem nepřekvapilo. To způsobí, že za několik dní si z filmu téměř nic nevybavíte, mnohým situacím chybí pointa, žádná replika ve vás neutkví tak silně, jak by si tvůrci přáli.(2.4.2017)
To Hřebejk s Jarchovským opravdu nejsou schopni uhnout jinam? Zase o velkých problémech malých českých lidí a zase čím dál tím hůř. Pořád se to sice drží v koukatelné sféře, ale proč nepředvést i něco jiného? Pánové by si měli do klobouku pořídit jiného králíka, protože tohle je stále ten z prvního představení a už mu očividně docházejí síly. 5/10(25.11.2007)
V kinech
od:
ORIN
Povrchní, snobské, útržkovité, často nedávající smysl, zbytečně barvité, idealistické, rádoby suverénní. Z totálního průseru se film dostává v posledních patnácti minutách. Korunu všemu dává samotný Hřebejk s neuvěřitelně sebevědomým a drzým přirovnáním Medvídka k několika zahraničním filmům, jež jsou kvalitativně úplně, ale úplně někde jinde.(6.4.2013)
igi B.
Total hovnart mrddívek... %-/ . . . Já si asi to repete neměl dávat! Protože tohle je fakt totální análně mentální banalita. Formou i obsahem zas! Takže kdysi jsem v nějakém pominutí mysli nadělil pošetilé dvě hvězdy a při novoidním opáčku jednu střihnul od háčku. Za tu sračku Hřebejku, protože tohle není film, to si sice hraje jako že na nějaký tušašský nezávisláček, ale je to sráček, matérie uklohněná a vyvrhnutá jen proto, aby se zas jednou otočily pro kemouše prachy z erárního fondu na podporu tušašské šmejdomanie a z nějakejch dalších pofiderních institucí (viz titulky, že...) - a je fakt jedno, s kým si ve VejVarech honíte děcka ty svoje myslidla (jak jinak než paraziti na erár, že...) a že vám provařený pražský žurnanálistky a klucí z Cinéma (jo, ještě ten plátek nezkrachoval, kolečko se točí...) píšou pěkný recenze. Sračky totiž sračkami jsou a sračkami zůstanou, i kdyby celá ta pražská čudlárna dostala >Stádní cenu Klementa Šmause< . Šmytec... °-[.. - - - - - (Poprvé viděno kdysi v době uvedení na >levném< dvd /ano, opravdu už na české sračky do kina chodit nehodlám/ , hodnocení dávné, otrávený komentsrář při novoidním repete zde jako čtyřiťsratbědaosmdesátý - 09.10.11)(9.10.2011)
Radek99
Medvídek to má velmi složité. Musí překonávat řadu stereotypů v uvažování diváků - mnoho z nich poměřuje se staršími filmy Jana Hřebejka a stále čekat na nové Pelíšky je jistě demotivující, jiným nesedí nimrání se v duši moderního městského člověka, což v posledních filmech Hřebejk rád dělá, mnohým divákům jasně nekonvenuje ono spojení tragického a komického, zvláště pak ta normotvorná Svěrákovsko-Hřebejkovská linie... Za nic z toho však Medvídek nemůže a faktem zůstává, že je to dobrý film... Má jistě řadu slabin a jeho doslova Achillovou patou je motivovanost a snad i sama existence některých postav - proč je do kostry příběhu implantována postava Emmy v podání Kláry Issové, to ví snad jen tvůrci samotní, jakož i některé scenáristické kličky a peripetie (doslova modelová přeměna zapadlé cukrárny v prosperující firmu vyrábějící cukrovinky mi přišla minimálně silně vykonstruovaná...), smysl a významová rovina filmu jsou však nosné a mají pevnou strukturu. Tento film rozhodně plně neocení mladší divák, konvenuje s generací třicátníků a výš, navíc řeší problémy spjaté s městským způsobem života. Reflexe středostavovské životní vyprázdněnosti, existenciálních pochybností a prázdnoty, stereotypu, života beze smyslu, plného mělkosti a plochosti vztahů, což nezaceluje ani dnes tolik devalvovaná instituce manželství... Vždyť si to zrekapitulujme: muži - rozvádějící se katolík, dva životy žijící doktor, ambiciózní diplomat raději setrvávající ve lži a klamu, který jediný vytváří zdání harmonie a funkčnosti dlouholetého vztahu, plus ženy - nešťastná manželka reflektující silný nesoulad mezi bohémským životním stylem kdysi a usedlostí nyní v proměně svého manžela, klamaná a obelhávaná družka marně čekající na dítě a třetí žena podvádějící svého muže a plánující rozbití navenek ideálního svazku... V opozitu k tomu stojí fungující harmonický, byť běžnými šarvátkami skřípající, manželský svazek rodičů jednoho z hrdinů, vystavěný na zcela jiných hodnotách a přetrvávající coby relikt jiné doby. Dnes, v době posvátného individualismu, to možná ale ani jinak nejde. Že Hřebejk s Jarchovským nemluví do větru, dosvědčují statistiky - více než 50% rozvedených manželství v ČR. Je tedy moudré a potřebné reflektovat zjevné sociologické tendence ve společnosti, byť se to děje vulgární formou filmové tragikomedie... Medvídek je prostě funkční tvar - Hřebejk si může dovolit obsadit takřka do všech rolí hereckou špičku, má dostatek peněz pro vizualizaci svých filmových nápadů (a product placement je navíc dosti vkusný a neruší...), scénář obsahuje dosti nosnou zápletku i celou řadu komických situací a pro komedii tohoto typu potřebných replik - hlášek, povedená je i stylizace (zvláště závěrečných titulků)... Mne osobně Medvídek nezklamal, jelikož jsem ho čekal zhruba takového, jakým je... (a vy všichni dvacetiletí, podívejte se na tenhle film znovu za deset, patnáct let...a pochopíte...)(23.10.2007)
castor
Osvědčené autorské duo, luxusní herecká sestava, rozpad několika vztahů i přátelství, přesto to tak úplně neladí. Jak se zadrhlo několik manželství, zadrhlo se i lehké Jarchovského psaní i Hřebejkův laskavý (a zároveň hořký) směr vyprávění. Až moc se snažíme, aby to bylo „ze života“, jenže občasnou vyprázděnost děje a plochost postav přehlédnout nelze. Intimní přemítání o ženách a mužích středního věku totiž občas neví, kam chce směřovat. Ivan Trojan a jeho broučínek a džemíček jsou výborné. Jen samotný Ivan je nevyužitý, jen odvykládává, co dostal na papíře a není to ono. Stejně jsem to cítil u Aničky Geislerové, která je nevýrazná, vychází z toho ovšem lépe, než otravná Vilhelmová. Jakoby je Hřebejk nikterak nevedl. Ztotožnění je tak obtížné. Ve výsledku divák tak nějak zdvořile řekne, že to bylo fajn (je to přeci Hřebejk), ale v ústech máme pachuť, že to nikterak nepobavilo, nepohladilo, ani nějakým nečekaným zvratem nepřekvapilo. To způsobí, že za několik dní si z filmu téměř nic nevybavíte, mnohým situacím chybí pointa, žádná replika ve vás neutkví tak silně, jak by si tvůrci přáli.(2.4.2017)
KarelR
To Hřebejk s Jarchovským opravdu nejsou schopni uhnout jinam? Zase o velkých problémech malých českých lidí a zase čím dál tím hůř. Pořád se to sice drží v koukatelné sféře, ale proč nepředvést i něco jiného? Pánové by si měli do klobouku pořídit jiného králíka, protože tohle je stále ten z prvního představení a už mu očividně docházejí síly. 5/10(25.11.2007)