Medvídek

O Hřebejka začínam mať seriózne obavy. To, čo mnohí postrehli už pri predchádzajúcich filmoch som si ja začal uvedomovať až teraz. Postupné upadanie kvality u režiséra, ktorého filmy za posledných desať rokov patrili k topke vo svojom žánri, neveští nič dobré, rovnako ako aj jeho ďalšie rozrobené projekty. Z filmov sa postupne stáva rutina, ktorá svojou podstatou už nemá čo povedať a tak upadá len do klasických konverzačných a vzťahových tragikomédií. 'Medvídek' sa poriadne rozbehne až poslednú polhodinku, a keď sa už zdá, že by z toho mohlo niečo byť, a že ten pomalý rozjazd speje k niečomu, čo má zmysel, tak následne bol záver odpálený niekam do stratena a ja nechápem jeho plytkému zavŕšeniu. Škoda, lebo charaktery postáv mali nato, aby sa film stal niečím viac. Stačilo precíznejšie ťahať za nitky. 65%. (08.10.2008)

Medvídek je pre mňa filmom, vyzdvihujúcim na príkladoch zopár súčasných vzťahov ženskú silu, presne v duchu úvodného citátu gurua new ageovej filozofie: Osha. Mdlá forma, vedomé potlačenie koloritu prostredia, obrazových ozvláštnení a kvalitatívne nevyrovnaná úroveň epizód posunuli túto sympatickú snahu do pásma čistého priemeru (podobne ako Cival som dho rozhodoval medzi ** a ***). Akoby sa autori rozhodli pracovať nielen s Oshovou myšlienkou, ale aj spôsobmi t. j. pritiahnuť k všeobecne známej pravde, zjavenej ako čosi úchvatné, všetkých tak, aby sa nik necítil príliš urazený - a ako dokazuje hodnotenie tohto filmu tu na čsfd, aj jeho návštevnosť, podarilo sa. Všetci chlapi vyznievajú len ako smiešne, submisívne a pitvoriace sa figúrky, tancujúci šašovia (čo v jednej scénke aj naozaj robia), prištipcovaní na šnúrke vôľovo silnejších, rozhodnejších, akčnejších a cieľavedomejších polovičiek. Oni posúvajú riešenia vzťahov dopredu: iniciujú rozvody, stretnutia, vyhadzujú chlapov z bytu, hľadajú otcovské alternatívy. (05.02.2008)

"Tak tobě na mně vadí všecko. To ale nebyl ten důvod, proč jsi mě sbalila. Nebo jo?" Ve vztahu se nemůže nic nenávidět, když by se to předtím nemilovalo. Tu pasáž, kdy se to milovalo, však Medvídek nebojácně přeskočil a hupsnul rovnou do světa, ve kterém se to obviňuje, nenávidí, přetvářkuje a rozchází. TO mi ovšem moc dobře nedělá, protože TO je život, TO je všude kolem mě a já před TÍM utíkám do světa filmu. V tomto případě marně. (28.12.2016)

„Proboha, Emo! Ja jsem přece tvůj švagr! Zeptám se Romana.“ Hřebejk (PELÍŠKY, MUSÍME SI POMÁHAŤ, PUPENDO) mal doteraz tri dôležité veci. Scenár, hercov a seba. Seba a skvelých hercov má stále, bohužiaľ scenár mu tentokrát hapruje a sťahuje so sebou i kvalitných hercov (Menzel, Vilhelmová, Macháček, Roman Luknár). Otvorený koniec, priveľa postáv, náročná divákova orientácia v ich vzťahoch, niekedy je príbeh príliš doslovný, inokedy zasa príliš zahmlený, melancholická atmosféra je fajn no miestami nudí a (čo však už nie je mínus, pozor na to osemnásťroční!) snímka vás osloví len ak ste muž nad tridsaťdeväť rokov. Hřebejk stále výborne režíruje dlhé konverzačné scény „okolo stola“, v ktorých sa behom minúty trikrát zmení nálada (!) a stále je vtipný (tanec, torta). Len to tentokrát príliš nefunguje tak „univerzálne“, ako jeho predchádzajúce počiny. (12.05.2009)

Hřebejk s Jarchovským už několik let směřují jinam, než kde začínali. Vyvíjejí se. Těžko říct jestli k lepšímu, každopádně k něčemu jinému. Těžko by jste hádali, že Medvídka a Pelíšky natočil stejný tvůrčí tým. Od hřejivých komediálních sond jako Šakalí léta a Pelíšky nastává postupný přerod a každý nový film tohodle dua obsahuje menší množství humorných situací, naopak přidává na syrovosti. A já doufám, že tento trend bude pokračovat, protože zhruba za tři, čtyři filmy bychom se mohli dočkat skutečného otevřeně syrového a brutálno dramatu stylu Kdysi byli bojovníky reflektujícího situaci v ČR! Potenciál tu je! Medvídek zůstáva ještě na půli cesty! Chybí mu kompaktnost a především katarze! Nijak nevrcholí, prostě skončí, což je věc nepříjemná, nejen u filmu, že? Herecky je, hmmm, jak to říct…skoro až nepříjemný…stejný jako většina současných českých filmů. Trojan, Vilhelmová, Geislerová a Macháček jsou jak čokoláda! Je výborná, ale nemůžete jí mít k jídlu pořád! Nakonec je vám z ní blbě! Ale objektivně – není jim co vytnout, jsou skvělí! Až na Issovou, která mi přijde nepatříčná (v tomhle filmu – jak prošlá čokoláda na vaření). Komedie o dětech. Komedie? Ani v krizi! O dětech? Ani náhodou! Regulérní drama o vztazích a rodině! Docela ostré – na miloučké české poměry. Hnusné, špinavé, postižené, sexuálně otevřené! Jen tak dál! (07.01.2008)