Teddy Bear
Medvídek
Režie:
Jan HřebejkKamera:
Jan MalířHrají:
Jiří Macháček, Roman Luknár, Ivan Trojan, Tatiana Dyková, Aňa Geislerová, Nataša Burger, Klára Issová, Zuzana Fialová, Jiří Menzel, Věra Křesadlová (více)Obsahy(1)
Bývalé spolužáky z gymnázia zavál život každého jinam. Jirka je majitelem galerie a jeho žena Vanda vede cukrárnu. Ivan je ambasador v Itálii a je ženatý s nenápadnou Johankou. Roman je gynekolog a manžel zdánlivě ušlápnuté Anny, která ráda peče dorty s medvídkem. Postupně se ukazuje, že každý před ostatními něco tají. Například Vandina plachá sestra Ema by chtěla dítě, ale bojí se navázat vztah, a tak přemlouvá nejprve Jirku a poté Romana. Slovenka Jutka udržuje několik let milenecký poměr s Romanem a má s ním dceru Natálku. Situace se vyhrotí, když navštíví Annu a vyjde najevo, že jim oběma Roman osm let lhal. Obě ženy ho vyhodí a totéž vzápětí potká i Jirku. Zdá se, že jen Ivan je v pohodě, i když zjistí, že jeho děti nejsou jeho, ale řidiče limuzíny Dina. Mrzí ho však, že mu to nikdo z přátel neřekl. Když partnerské krize vyvrcholí, ukáže se, že silnější a odolnější jsou v krizových situacích ženy. (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (611)
Hřebejk natočil námětem nesporně ambiciózní film, který konečně vybočuje z řady typicky jarchovsko-hřebejkovských počinů. Působí však pouze jako sestřih nejdůležitějších, nikoli nutně tedy i nejlepších, momentů mnohem rozsáhlejší látky. Ve své podstatě Medvídka potkal stejný osud jako Zdivočelou zemi. Až na nepřehlednutelný detail, že nebyl sestříhán z materiálu mnohadílného seriálu, ale byl takto rovnou natočen. Ne, že by chyběla návaznost či že by postavy nikam nesměřovali. Směřují... Jenže zbytečně skokově. Každá dostane svých pět minut na výsluní a honem se jde na další. Obvzláště Romanova linka je touto formou vyprávění zcela zabita. Medvídek je dobrý snímek, kterému by prospěla buď výrazně delší stopáž nebo méně postav. Rovněž zbytečné snahy o vtipné hlášky výsledku nepřidávají, byť fungují. ()
Marný pokus o autentický náhled na manželské soužití. Osudy tří manželských párů, kterým se následně hroutí jejich manželství, doplatily na scénář, který předkládal slabé argumenty pro rozpad manželství. Dílo zkázy dokonala Hřebejkova nevzrušivá režie, pokoušející se o autentické přiblížení manželské krize lidí středního věku, co spolu spí, a asi se mají rádi, ale přesto nemohou spolu být. Jak se hroutí dvě manželství ze tří, tak se hroutí i film. Po stránce dialogů jsem čekal víc, ale čekal jsem, že to někam vyústí, ale film mě svým nijakým poselstvím slibně ukolébával. Ze tří párů, tvořících kruh přátel pro dobré i zlé, si moje sympatie nikdo moc nezískal, ale to neznamená, že by jednotlivé postavy zahráli Hřebejkovi dvorní herci špatně. Právě oni byli tím nejlepším na celém filmu. Z prázdných dialogů, ke kterým film nejednou sklouzl, vytěžili herci maximum, ale ani to dobrý dojem neudělalo. Nevěra nebo vzájemné partnerské odcizení se tady řeší nudným způsobem, vrcholem je odhalení promlčené nevěry postaršího páru rodičů jedné z postav, vidět Menzela pokoušet se hrát, je docela utrpení. Zakončeno je to zase tak nějak plytce. Z celého filmu se mně asi nejvíc vybaví dorty z cukrárny, kterou vedla Tatiana Vilhelmová, její sádelnatá postava a dort hozený Macháčkovi do obličeje. Nevím, k čemu sloužilo to, že mužským postavám jsou ponechána občanská jména herců, kteří je hrají. A podivností je na tomto podivně inscenovaném filmu bez gradace, bez vtipných a trefných dialogů, víc než dost. Opravdu nevím, co Jarchovský s Hřebejkem chtěli tentokrát divákovi sdělit. Ať to bylo cokoliv, tak se jim to rozhodně nepodařilo. 40% ()
Filmy Jana Hřebejka mám velmi rád, ale i po shlédnutí Medvídka mám pocit, že po Pelíškách a Musíme si pomáhat jsou jeho filmy stále slabší. První půlhodinu jsem měl dvakrát chuť film vypnout a ani ho nedokoukávat. Pak se to, ale nějak zlomilo a začalo se mi to hodně líbit. Jediný, kdo mě celý film štval byl Ivan Trojan, jeho role mi opravdu trošku vadila. Zbytek hereckého obsazení byl na jedničku. Hlavně Jiří Macháček, Roman Luknár a Aňa Geislerová byli výborní. Pro mě tři a půl hvězdičky, ale kvůli první půlhodině dávám tři...... ()
Žádné agresivní rozrývání vztahů, žádná velkohubost, žádná manýra. Hřebejk šokuje už jenom tím, s jakou pokorou k látce přistupuje, jak si je vědom toho, že mu nemusí vyjít všechno a v neposlední řadě tím, že mu právě Medvídek vyšel. Paradoxem je, že mu nejvíc ubližuje právě jeden z režisérových trademarků - jeho oblíbené "rodiče sedí u jídla a rozebírají své chyby". Dvojice Menzel-Křesadlová sice potenciál má, ale jejich intermezzo je v důsledku naprosto mimo a do té doby vystavěnou atmosféru sráží o pořádný kus dolů. Jarchovského scénář naštěstí nespěchá, ale zároveň nepřetahuje, dává všem postavám dostatek prostoru na to, aby závěrečná katarze do puntíku fungovala a nechává zapomenout na umělé momenty typu "běžné odpoledne nešťastné vdané ženy". Pořád je to sice jenom zamyšlená tragikomická vztahovka, ale pospojovaná tak šikovně, že se autoři znovu stávají konkurenceschopnými. ()
Jestli Hřebejk tuhle svojí sračku přirovnává k Americký kráse, tak to asi nemá v hlavě v pořádku. Celý to na mě působilo jako nějakej zmatenej slepenec z domácího videa, ze kterýho nakonec vyjde najevo, že všichni podváděj všechny. Příběh o hovně, dialogy vycucaný z prstů a postavy jsou strašně nesympatický. Jediná postava, která se mi nestihla za celej film zprotivit byl asi ten italskej řidič - inseminátor. Doufám, že žádnou českou "tragikomedii" teď aspoň pár tejdnů neuvidim. ()
Galerie (42)
Zajímavosti (14)
- Roman Luknár (Roman), Slovák, žijící v Maďarsku, vzpomínal na své první (hlasové) setkání s režisérem Janem Hřebejkem: "Zazvonil mi telefon a v něm se ozvalo: 'Dobrý den, já jsem Honza Hřebejk, já jsem na vás dostal číslo od asistenta režie Ládi Ondráčka a já bych byl moc rád, kdybyste si na mě udělal někdy chvilku času a sešel se se mnou.' Já jsem mu řekl: 'Hele, podle hlasu nebudeš starší, než jsem já, tak poď, budeme si tykat a ještě jednou mi řekni, kdo jsi?' - 'Já jsem Honza Hřebejk.' - 'To je fajn, Honzo, a už jsi někdy něco natočil?' Na druhém konci bylo slyšet dlouhé kuckání a pak se ozvalo: 'Ježišmarjá, ty vole, tohle mi ještě nikdo nikdy neřekl!' Tak mu povídám: 'Promiň, ale když jsem z Československa odcházel, tak nemám pocit, že byl měl natočený nějaký film, a tam, kde žiju, tam se o tobě moc nepíše, takže promiň, ale já o tobě fakt vůbec nic nevím.' Hned mi poslal všechny svoje filmy, a tak vzniklo naše přátelství. (...) Setkání s Honzou beru jako dáreček. Ne v tom smyslu, že můžu pracovat s režisérem, který dělá jedny z nejlepších filmů v Československu, ale v tom smyslu, že mě vzal do party lidí, tkeré má okolo sebe, a že mi umožnil prožít s ním těch dvakrát šest nebo osm týdnů. Každá ráno mám příjemné lechtání v žaludku, co všechno mě dnes na place čeká, co se zase bude dít? Nikdy to úplně přesně nevím a vždycky si to náramně užiju. Tahle si představuju svůj život - žit si, jak žiju, a jednou za čas udělat film s Honzou Hřebejkem. Ale i kdyby mělo zůstat u těch dvou filmů, které jsme spolu natočili, u Krásky a Medvídka, tak mu hrozně děkuju." (NIRO)
- Ivan (Ivan Trojan) cvičí tai chi před Andělským hradem v Římě. Castel Sant'Angelo, původně Hadriánovo mauzoleum, je monumentální kruhová stavba v Římě. Vybudována byla na pravém břehu Tibery mezi lety 135–139, v průběhu věků byla několikrát pobořena, opravena a přebudována. Původně ji nechal vybudovat římský císař Hadrián jakožto rodinné mauzoleum, později sloužila jako papežská pevnost spojená tunelem ve hradbách s Vatikánem, rezidence a vězení. Následně v ní sídlilo muzeum věnované historii budovy a města Říma. (sator)
- V jedné verzi scénáře se příběhy jednotlivých postav vůbec neprolínaly, ale odehrávaly se zvlášť. (xjane)
Reklama