Electroma
Daft Punk's Electroma
Obsahy(2)
Electroma od Daft Punk je výprava dvou robotů napříč bájně krásnou americkou krajinou za cílem stát se člověkem. Jejich symbolická pouť, která začíná na nekonečné jednoproudé dálnici, vede přes idylické městečko až do vyprahlé pouště, dokazuje již po několikáté vzdor Daft Punk vůči konformismu. Experimentální celovečerní film jedné z nejslavnějších elektronických kapel. Dechberoucí kamera, inovativní technika snímání a zejména urputné hledání lidskosti v dnešní společnosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (74)
3* jen za to, že je to má nejoblíbenější DJ dvojice. Čekal jsem něco víc než prostě snímek, který sice dává smysl a určitě má svůj náboj a autoři tím chtěli jisto jistě něco ukázat, ale prostě když se člověku z toho ticha zavíraj oči, tak je to hodně špatný. BTW nejsou to housový skladatelé, ale je to electro! ()
Tak toto bolo celkom sklamanie. Vedel som síce do čoho idem ale aj napriek krátkej stopáži to bol dosť problém vydržať. Určite tým autori chceli mnohé povedať no akosi som nezachytil nič. Ďalšou vecou je samotná hudba. Elektro moc nemusím ale Daft Punk mám veľmi rád a keby sa celý film netočil kvázi okolo nich tak by ma ani vo sne nenapadlo že hudbu k tomuto robili oni pretože tam vonkoncom nepasovala hoci vyslovene zlá nebola. Čudný film ktorý ani ten najväčší optimista nemohol produkovať so zámerom komerčného úspechu aj keď je to klubovka. ()
“Many rooms to explore, but the doors look the same.” Daft Punk je absolutně fenomenální hudební duo, které za svojí 28 letou existenci vyprodukovalo neskutečně poutavé, kvalitní a originální hudební počiny, které doslova a do písmene definovaly zásadní ''evoluci'' v historii elektronické taneční hudby (EDM). A stejně tak poutavá, zajímavá, originální a zvláštně svérázným způsobem působí právě i jejich filmový kousek Electroma, který v divákovi vyvolá řadu zvláštních pocitů. Celý film je z velké většiny skoro úplně tichý, tedy až na části, které by logicky podle data vydání (2006) mohly fungovat jako samostatná propagace jejich v té době nejnovějšího, rok starého alba, nesoucího název Human After All. To se však nestalo, nýbrž tyto části byly vyplněny skladbami od jiných hudebníků, kteří svou tvorbou zásadně ovlivnili celou kariéru našich dvou robůtků. Svůj názor na film více rozebírat nebudu, přece jenom se stačí kouknout na mé hvězdičkové ohodnocení :) A i přesto, že když si film pustíte v dnešní době, tak vám může být místy i do pláče, jelikož se duo roku 2021 rozdělilo, tak si jenom vzpomeňte na citát jednoho moudrého člověka, Dr. Seusse: „Don't cry because it's over. Smile because it happened.“ ()
Režiséři tohoto filmu jednoho dne zavolali G. Lucasovi a zeptali se, jestli by jim na odpoledne nepůjčil masky z Hvězdných válek, protože přijedou kámoši, dovalí pytel ganji a bude legrace. No a bžunda to byla řádná. Kluci se bavili tak dobře, že se rozhodli to home video, které na párty natočili, pustit do světa. Jenže zapomněli upozornit, že tahle podívaná funguje, jenom když jste na pořádným tripu. V opačném případě budete mít nutkavou potřebu pomočit své domácí kino a odplazit se umřít do pouště. ()
Takové experimentální bezeslovné hudební sci-fi psycho art drama s prvky Bély Tarra a Lynchovité nesmyslnosti spojené s tragi-černo-komediálním nádechem, způsobující vážný problém vyjít po skončení na ulici a dívat se po lidech, udivující vyjádřením pocitů robotických tváří bez jákekoli mimiky, vhánějící divákovi do uší noisové dunění přístrojů a ohně, obrazně ukazující neschopnost autorit. Tak nějak bych to popsal. Roboti touží stát se lidmi, ale stále se jim to nedaří. Ale skutečně se jim to nepodaří? Nepřiblíží se přecijen svými činy člověku? Možná. Možná taky ne. U tohohle filmu je možný asi jakýkoli význam. Jisté ale je, že je to něco vyjímečného. ()
Artová snímka ťažkého kalibru, čo by samo osebe nevadilo, avšak mňa tento film skutočne nepotešil a ako priaznivca sci-fi ma zanechal skôr rozčúleného v tom, že si nárokuje toto žánrové zaradenie. Hovorené slovo nikde, efekty neefektné a silná myšlienka o hľadaní ľudskosti zanedbaná kdesi v pozadí chaotických obrazov. Ani hudba, ktorá vraj patrí medzi silné stránky Electromy, ma s výnimkou Haydnovej skladby (ktorú však možno vypočuť aj bez pozretia filmu) neupútala. Scéna v laboratóriu síce nesie znaky experimentálneho spôsobu filmovania, ale z pohľadu diváka úplne minula účinkom, nehovoriac o nechutnom oranžovom materiáli, ktorý by sa v tejto podobe hodil skôr do hororu. Jednu hviezdičku dávam iba za záverečnú scénu a, síce nezreteľne vyjadrené, no aspoň prítomné, posolstvo. Zhliadnuté v TV [FILM EUROPE] [originálne znenie] (14.7.2012) ()
Filmový debut Thomase Bangaltera a Guy-Manuela de Homem-Christa nese všechny znaky moderních fascinovaných cestopisů, v nichž se minulostí zatížení Evropané konfrontují s naprostou prázdnotou americké pouště. ()
Pro mě osobně je Daft Punk hlavně hudba, takže tento film je tak trochu Daft Punk bez Daft Punk, přesto ale zajímavý kousek, který se doufám za pár let stane kultovní. Absence hudby od Daft Punk možná trochu zamrzí, ale chápu, že chtěli pozornost diváka soustředit hlavně na samotný film, myšlenku a ztvárnění, a nechtěli, aby lidé hodnotili jen jejich hudbu. ()
Úchvatná, úchvatná a ještě jednou úchvatná kamera, originální myšlenka, ale poněkud rozvleklé... Kdyby to byl půlhodinový kraťas, má to pět hvězdiček jak vyšitých, tak to budou "jen" čtyři. Rozhodně mi ale tenhle film zůstane v paměti ještě dlouho, protože něco tak originálního se jen tak nevidí... Edit: Po 24 hodinách jsem nedokázal překonávat cukání v palci a zvedl jsem hodnocení na pět, protože to byl prostě a jednoduše krásně smutný film.... ()
Lidi by očekávali že to je dlouhý doprovodný klip k jejich hudbě ale Daft Punk opravdu udělali jen neo-expresionistický, ártový film. Solidní na svůj žánr. ()
Mystická cesta dvou robotů, která má neskutečný symbolický záběr. Ačkoliv roboti nemluví ( nikdo ve filmu nemluví), dokáží jednotlivé scény evokovat pocity, které by divák od robota nečekal. Problém je v tom, že krabice, které mají místo hlav, postrádají jakoukoli mimiku a pohyby obličeje. I přesto dokážeme v těchto (ne)tvářích číst a přesně víme co, kdo a v jaké chvíli cítí. Ať už je to radost, strach, smutek, zoufalství či odcizení. Nemyslím si, že by tvůrci ke konci ztráceli dech. Právě naopak. Člověk se jen musí už na začátku jaksi přeladit na pomalejší tempo a s plným soustředěním sledovat tuto meditativní "road-movie" ( skoro se až bojím použít tento termín, protože ve své komplexnosti film tento žánr překračuje obrovským krokem), která graduje ve dvou momentech a to ve scéně u zrcadel na záchodcích a na konci. Srovnání s Tarkovským mě na začátku taky napadlo, ale to by bylo hodně pošetilé. Jediné, o čem by se dalo mluvit jako o společném, je schopnost promlouvat k divákovi pomalými, rozvleklými, ale přitom nesmírně silnými záběry. Rané němé filmy dokázali mluvit jen pomocí mimiky a hudby, tento film to dokáže i bez mimiky. Fascinující.. ()
Mě se tento film moc líbil. Vizuálně nádherné zpracování s velmi příjemnou hudbou. Pro mě úplné pohlazení po duši. Ale určitě to není snímek pro každého. Kdo ale dokouká do konce, jistě to v něm něco zanechá. ()
Velice příjemný počin od Daft Punk. Původně to měl být videoklip k Human After All, no nakonec z toho vznikl celovečerák. Je to roztahané jak prase a někomu to bude připadat nudné, což byl ale záměr. Na tento film je nutno dívat se jako na obraz a hned je to lepší. Prostě artovka... a navíc od Daft Punk, takže jasná volba! ()
Silný surrealistický film o lidech,i když všechny postavy jsou roboti. ()
tohle je umělecký film jako prase... takhle to vypadá, když se dva hudebníci rozhodnou natočit hraný film, na rozdíl od Interstelly ale Electroma postrádá nějaký děj a spíše bych řekl, že se jedná o relaxační dílko. Zdlouhavé scény nezapřou svojí inspiraci ve filmech jako je 2001: Space Oddysey a celý retrostyl filmu to ještě utvrzuje. Co mne ale zklamalo byl soundtrack. Daft Punk se moc nepřetáhly a to co jsem čekal jako hlavní tahák se jaksi nekonalo. Snad krom úvodní scény s projezdem automobilu nebo průlet nad pouští, jinak ale filmem provázejí klavírní melodie... Záleží ovšem na vás, jak si Electromu vyložíte, dva roboti se snaží stát lidmi, působí to částečně jako karikatura moderní společnosti, kdy se mnoho lidí snaží tvářit jako někdo jiný, ovšem oni dva roboti tak nečiní se zlým úmyslem, nakon ec to všechno končí docela skličující bezmocností obou hlavních postav... sakra jak rád bych dal tu čtvrtou, ale už jen kvůli výslednému dojmu nemůžu. 3,75/5 ()
We are human... after all. Much in common.... after all. Títo dvaja chlapíci /Thomas/Guy/ situujúci sa do rolí robotov sú asi viac ľudskí ako všetci ľudia dokopy ()
Chápal bych to jako videoklip, kdyby to tak mělo deset minut. Jenže film trvá minut 70 a na takové ploše se myšlenka velmi snadno rozmělní, což je případ i Electormy. ()
Nuda 74min... Skrátiť na 15 a je to za 4*. A hudba... Ak by mi do toho hral album Discovery tak by to pekne prebiehalo ale toto ma nezaujalo. Nápad dobrý. ()
Milujem Daft Punk, mám rada artové záležitosti a zbožňujem kvalitnú hudbu. Keď sa tieto tri veci spoja, je to pre mňa neodolateľné. Electroma je dôkazom, že netreba mať vo filme siahodlhé hlboké dialógy s prešpekulovanou pointov... 5 hviezd dávam za skvelú kameru, krásne zábery krajiny a mojho milovaného Death Walley, za príbeh, za Daft Punk, za hudbu a za to, že to dokázal pozerať aj môj otec, ktorému nevyhovuje nič a aj sa mu to páčilo a nevedel sa od toho odtrhnúť!:) ()
Schopný a nápaditý kameraman nezachrání banální námět (a hlavně provedení) stokrát viděného jakože experimentování (na téma odcizení). A především, z hudby Daft Punk v tomto snímku nezbylo téměř nic, což není sice nutnost, ale potom trochu uniká, proč se i zde takto prezentují a využívaj lacinej branding... Že by intimní zpověď tvůrčí krize? ()