Smrt krále Václava IV.

Myslím, že Bělka s předlohou Jiřího Šotoly nic moc velkého udělat nemohl; způsob vidění panovnických postav a jejich okolí mi tu přijde velmi limitovaný dobou svého vzniku. Vzít pár historických postav, pár vděčných motivů (prodejnost bohatých, prostý lid bojující za svá práva atd.), protřepat nemíchat... Jak mám Rudolfa Hrušínského ráda, tady mi v některých chvílích dal svou "národnědivadelní" dikcí vzpomenout na Karla Infelda Prácheňského. (15.05.2016)

Doba vzniku filmu vpašovala do díla jasně definovaný názor, zda je lepší vláda panovníkova a jeho proradných poradců, šlechty a bohatých měšťanů či stavů. Rudolf Hrušínský podle mého názoru svůj výkon až moc dramatizoval a přehrával. Jako by hrál v divadle. Slabší dílo, až moc autorské na úkor historických fakt. (15.05.2016)

Tahle inscenace se tedy povedla. Určitě zde Rudolf Hrušínský hraje civilněji, než v inscenaci Zikmund liška ryšavá. Tam taky umíral a bylo to až příliš sugestivní. Tady mu pan režisér tolik křiku nepovolil, jen v rámci své postavy- krále Václava IV.- alkoholika v Říši řečeného Líný. Opuštěn vlastním národem, kterému přestal rozumět, král tráví poslední chvíle na hrádku v Kunraticích. Bilancuje v kruhu prelátů, univerzitních mistrů a své manželky, královny Žofie. Odborný poradce Jiří Spěváček tento film nasměroval dobře. 85% (26.09.2010)

Film, ve kterém se 78 minut pateticky řve, což střídá divadelní ztišování hlasu a vážné pronášení podivných filozofických úvah, místy dochucených historickým dějem. Špatné kulisy tomu nesvědčí, ale Věra Galatíková měla neskutečný šmrnc a Cupákův hlas je prostě geniální skladba vážné hudby. A Hrušínský? Nemohu si pomoci, neviděl jsem v něm Václava. Ano, cholerické alter ego Václava IV. zahřál dobře, ale kam se jen poděla ta složka jeho duše, která dala stvořit vyspělému umění a překrásné architektuře? Neztratila se scénáristovi mezi řádky? Nebo v levné kořalce čepované tehdejším režimem? Chutná hořce a má nepříjemnej ocas - jako tenhle film. (15.06.2016)

V Jiřím Šotolovi získala česká kultura vedle jeho básnického vkladu právě v této době dalšího výrazného představitele historické beletrie. Navazuje na Aloise Jiráska, ale i Václava Kaplického nebo Františka Kožíka obohatil (s jistou nadsázkou by bylo možné mluvit o osmdesátých letech jako o době rozkvětu české historické dramatické a televizní tvorby; jistou setrvačností dramatizací některých děl Peroutkových nebo Daňkových tato přínosná vlna vyznívá ještě v devadesátých letech) obohatil tuto část české literatury o svůj výrazný a nezaměnitelný autorský vklad . Závěr života předposledního Lucemburka a nejstaršího Karlova syna, zobrazený v této televizní inscenaci, tyto skutečnosti a vnosy jen zvýrazňuje a potvrzuje. Je velká škoda, že i tato inscenace nebyla již dávno zdigitalizována. (19.03.2008)