Reklama

Reklama

Kupředu levá, kupředu pravá

VOD (1)

Obsahy(1)

Jsou mladí, zapálení pro ideály, politiku... a jednou nám možná budou vládnout. Oceňovaný dokument režisérky Lindy Jablonské o členech levicového Komunistického svazu mládeže a pravicových Mladých konzervativců.  Kdo jsou mladí lidé, kteří nám mohou za pár let vládnout? Režisérka Linda Jablonská sleduje činnost mladých konzervativců a komunistů v období před parlamentními volbami v roce 2006. Co najdete v knihovničce mladé levice a co u mladé pravice? Dovedli by si jedni představit, že by chodili s člověkem, který kope za druhou stranu? Jaké mají rodinné zázemí, co je k politice přivedlo? A hlavně – co se stane, když se sejdou všichni dohromady, třeba na 1. máje?
David z Komunistického svazu mládeže by po vyhraných volbách nejradši odjel s traktorem budovat kolchoz, s Veronikou se seznámili na zájezdu po stopách Slovenského národního povstání. Jirka by bral post ministra vnitra, Honza se klaní památce sestřeleného sovětského letce, Marek obětuje veškerý volný čas kandidatuře na předsedu Mladých konzervativců a druhý Honza dal mamince k Vánocům plakát Václava Klause. Ve filmu se tak obrazně potkávají Stalin, Che Guevara a Miroslav Grebeníček s Georgem Bushem a Václavem Klausem, panelákové 1+1 stojí proti luxusnímu darovanému bytu a revolta proti rodičům kontrastuje s pokračováním v otcovské tradici. Ať už se šestice hrdinů dokumentu Kupředu levá, kupředu pravá dívá nalevo nebo napravo, všichni si k problémům, které věk kolem dvacítky obnáší, přibrali navíc starost o věci veřejné.
Mohla by to celé být jen zábavná hra na politiku, kdyby někteří z hrdinů filmu už teď skutečně nefigurovali na kandidátkách parlamentních stran. Pokud chcete vědět, jakým způsobem hodlají ovlivňovat věci, které se týkají nás všech, Kupředu levá, kupředu pravá vás s nimi seznámí. Za deset let by totiž mohlo být pozdě. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (132)

Karlos80 

všechny recenze uživatele

No snad se z toho jednou ti mladí vyspí, protože je až k nevíře taková zaslepenost falešnými idoly a zhoubnou ideologií. Kam to vždy vedlo, nám dostatečně ukázala historie a člověk se snad nikdy neponaučí. Žádné pořádné vzory, jen strany, strany (to nejhorší co nám přinesla ona Masarykovská demokracie, a ono se to stále drží, a není téměř žádných sil tomu jednou pro vždy udělat přítrž) a naučený lehkoživismus od malička, mají být pokom. Fanatismus je v jakékoliv podobě strašně nebezpečný. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Mladí ideologickí papagáji alebo Náhľad do života politickej vaty. Juniori, poskytujúci hopsaním s transparentami mediálne krytie straníckym bossom. Zúfalo sa snažia prebiť nedostatok vlastnej voľnočasovej invencie zaobalením do rôznych farieb politickej dúhy. S nádejou, že ak budú poslušnými mopslíkmi, raz budú riadiť. Takéto figúrky však vrcholovú politiku zväčša netvoria (príkladom je matka mladej komunistky z filmu, celý život aktívne politicky činná, no výzorom utiahnutej myšky a sociálnym postavením na hony vzdialená biznisu vedenia strany). Výsledný súbor bizarností miestami pôsobí, akoby základná situácia bola vymyslená len pre účely filmu, čím sa stráca dojem autentickej výpovede. Túžba žiť pod kuratelou sovietskej armády, vylepenie plagátu Václava Klausa v matkinej obývačke alebo ladenie bytu vo farbách milovanej strany sú na hranici pochopenia, ale čo už čakať od ľudí, ktorí vymenili spektrum možností oddychu za plávanie v politických sračkách. Kultúrna úroveň, siahajúca od nadšeného tanca v rytme diskotékových popevkov o Husákových deťoch k zaľúbenému tancu pri druhotriednej dychovke napovie viac ako otrepané politické frázy. ()

Reklama

Marek1991 

všechny recenze uživatele

Keď som videl, že to bude dokument o panoptiku politického spektra, najmä u mladých ľudí, bolo mi jasné, že to bude zlé, ale že až takáto tragédia to bude, tak to by som si možno dopredu rozmyslel, čo si pozriem. Obraz hlúposti a možno aj obraz hlúposti väčšiny ľudí. Mnohí ľudia ešte nechápu, že akýkoľvek „izmus“, možno okrem humanizmu, ich nespasí. Človek potrebuje slobodu, no zároveň je tvor spoločenský a tiež potrebuje aj nejaké tie istoty, vzhľadom na to, že doba pokročila a v jaskyniach žiť nemusíme. Práve vzhľadom na akúsi hlúposť väčšiny a na to, že najväčších odborníkov je málo, začali vznikať centralistické modely, avšak vo všetkých systémoch sa akosi dopredu nepredrali len tí najlepší a najmorálnejší, ale často najväčší prospechári, korupčníci, rodinní príslušníci, tí ktorí mali lepšiu východziu pozíciu, mali kapitál, prípadne zastávali vyhovujúce názory. Takéto systémy postupne stratili prepojenie so životom obyčajných ľudí, prestali mať motíváciu niečo zlepšovať a tak sa vždy vynárali decentralizované ideológie napríklad anarchizmu, či libertariánstva. Problémom však je, že aj napríklad u liberálnejšieho prúdu sa začali tvoriť veľké rozdiely na základe podobných nerovností a také privatizácie len poškodili spoločné verejné statky a mnohé následky dospeli buď do korporativizmu alebo rovno fašizmu, či nejakej diktatúry ako aj v iných modeloch. Na druhej strane anarchizmus síce dáva slobodu a život v komunite, no tiež popiera niektoré autority, napríklad náboženské a to proste nejde, lebo svet je rozmanitý a aj o ten poriadok v globále sa musí niekto postarať, ak nejaká skupinka a komunita začne vyvádzať. Komunity tiež môžu byť nebezpečné a ubíjajúce jedinca a tak pevne dúfam, že sa postupne dostaneme cez priamu či polopriamu demokraciu do akéhosi novodobého poňatia anarchizmu v zdrojovej ekonomike a Venus projecte, ktorý je tolerantný a technické otázky necháva na technológiu, lebo ľudia sa skrátka neosvedčili, máme skrátka zlé vlastnosti, ktoré po uchopení moci vedia tým, ktorým vládneme ublížiť. Musíme skrátka nájsť ten správny pomer a začať sa venovať podstatnejším veciam ako politické kariéry, honba za mamonom, či inými úchylkami. Toto je len jednoduchá ukážka nezmyslu partokracie, niet divu, že ľudí už omrzela. Politici by mali byť odborní a mali by byť zároveň akýmisi manažérmi, no ani tak cez tú byrokraciu a nastavaný systém nemusia dokázať pomôcť ľuďom, vlastne často skôr pomáhajú vlastným mecenášom, či lobistom a prinášajú a schvaľujú svoje vlastné nápady, ktoré môžu ísť úplne proti ľudovým. Ani priama či polopriama demokracia nie je liek, ľudia môžu ísť proti sebe z neznalosti, či iných dôvodov, no môže ich nasmerovať zas ďalej. Nechce sa mi veľmi rozoberať charakter vystupujúcich postáv, tí ľudia boli takí obyčajní, tieto veci, čo som písal by asi nepochopili, boli priam exhibicionisti, podaktorí s akoby jemnou dávkou psychopatie a sociopatie. Každopádne vládnu podobní ľudia, akurát možno múdrejší a skúsenejší s vysokým egom a predsudkami, či pochybnými filozofiami, ktorými ovládajú masy, zaraďujem sem aj tých, čo ťahajú za nitky. Film by sa mal skôr volať marxisti proti konzervatívcom, aj keď vzhľadom na českú politickú scénu tam dosť plietli aj liberálne myšlienky. Nedivím sa, že Česi z toho tiež chcú už nájsť cestu von, podaktorí to nevydržia a odchádzajú nadobro z krajiny, avšak problém je to celosvetový, akurát vo svete sú rôzne kultúry, niektorí sa viac vzdelaní, materiálne bohatší, uvedomelejší, no nájsť ideálnu krajinu je takmer nemožné. Film je dosť amatérsky, nejde hlbšie do politiky, je to len akoby zdokumentovanie správania na volebnej kampani, bez nejakých režisérskych pikošiek, zvratov, dokonca aj tá dĺžka vzhľadom na to, že dokument nie je nejak zmysluplný, je to len náhľad do smutného stavu, neponúka nič s wow efektom, čiže je premrštená. Amarickí režiséri ako Stone, Moore a podobne vám vedia odhaliť povahu a smerovanie politiky, života ľudí a národov behom pár scén. Toto mi príde ako také pozorovanie, zostrihanie a skompletizovanie nezaujímavého materiálu akoby len kvôli cenám, skúškam, sponzorom. Toto nie je pre intelektuálov, maximálne, ak sa intelektuál potrebuje vyzvraciať. () (méně) (více)

Marze 

všechny recenze uživatele

Je to bohulibé, když se někdo chce veřejně angažovat. Ty plesy stran vypadaly ospale. Já bych chodil s radikální feministkou, protože by si v restauraci nebo v kině za sebe vždy zaplatila. Hnědé a rudé košile jsou si podobné. Dokument vypadá jako když se sejdou příbuzní. Každý má jiný politický názor. ()

Saishi 

všechny recenze uživatele

Půvabné spojení a přiblížení dvou extrémů. Ačkoli jsou názory mladých bolševiků otřesné, přesto se člověk neubrání pousmání nad máváním rudých praporů a jejich snění o normalizaci a umakartovém panelákovém bytě se soudruhem Stalinem na zdi. A paní s hláškou: "Pámbíček má komunisty rád," tuhle parodii rozsekla úplně. Tyhle pomatené děti nejsou děsivé, nejde z nich strach, spíše baví okolí a musí přihlížet, jak jejich voličské osazenstvo vymírá. To mladí konzervativci jsou oproti tomu reálnější sebranka zavánějící sektou: "Tobě už je 17 a nejsi u nás? Já vstoupil v 16!" Z party mladých cílevědomých lidí v oblecích, kde se neúspěch neodpouští a kde už i malá dítka dělají vše pro to, aby byla mezi vrcholnými politiky, běhá mráz po zádech. To ten chlapec v rudé čapce, který spílal slečnám, že nectí památku padlého parašutisty, alespoň působil upřímně a zaníceně. Tak jako tak autorka opět potvrdila, že extrémy ať už napravo nebo nalevo nemůžou být dobrou volbou ani se sebelepšími úmysly. ()

Galerie (3)

Reklama

Reklama