Slídil

Nový Slídil je jako ten nový dům. Mnohem chladnější, méně osobní a divadelní, než starší bratříček. Role se otočily, svět se stal moderním místem pro černou a bílou, na kterou dopadá počítačem řízené světlo a mění tak podobu interiéru. Už samotná architektura a design filmu nasvědčuje změnám ve vnímání světa. Ostatní však zůstalo na svém místě, jen někdo nezapomněl přidat to nejmodernější a to homosexuální ladění. Popravdě si nepamatuji nic víc gay než je posledních 15náct minut filmu (čemuž dost pomáhá Lawův vzhled:)). Je to lepší nebo horší, těžko říct, je to rozhodně jiné a v druhé části si to víc hraje na sexuální napětí, které mezi dvojicí mužů příliš nefunguje. Problémem kromě hi-tech pohledů a domu může být i jakési nestíhání ústřední dvojice. Caine hraje svůj standard, ale se vší úctou k Judeovi, tohle není veřejný dům laděný v italském stylu (toho itala jsem mu nevěřil ani minutu, to že se ohne pro mýdlo ve sprše ano:)). Film pro dvě herecké osobnosti, ale jedna si vzala volno a musel ji zastoupit dům... (24.06.2010)

Ani mysteriózní, ani thriller, ale skvělé psychologické drama, jehož scénář napsal skvělý dramatik podle skvělé divadelní hry. Divadlo je hlavním hrdinou, čouhá z režijního pojetí i z výkonu obou protagonistů, kteří rozehrávají své vlastní hry ve hře. Cynický a blazeovaný Caine i vystajlovaný páskovský Law si jdou po krku tvrdě a neúprosně a je těžké se rozhodnout, který z nich je odpornější a sebestřednější. Odlidštěná dekorativnost interiéru je posilovaná objektem sporu - Cainovou manželkou Maggií, která je přítomná jen jako obraz a symbol, jako kořist, o kterou v posledku ani tak nejde. Brrr! (09.01.2009)

Řada skromných hodnocení a kritických komentářů mě vedla ke skepticismu a nízkému očekávání, které se naštěstí ale nepotvrdilo. Vyčítat divadelnost tomuhle dílku, které skutečně vychází z divadelní hry a navíc se odehrává celý v interiéru, je totéž, jako vyčítat filmu, který se odehrává na lodi, že je tam přemíra vody. Oproti původní verzi je remake méně hravý, původní snímek vycházel z klasických detektivek psaných např. Agathou Christie a ctil fenomén hry. Oba dva protihráči byli hrou fascinováni a jejímu principu byli leccos schopní obětovat. Navíc se tam ještě projevoval prvek tradičního třídního rozdělení. Oba dva muže dělila hluboká společenská propast a děj byl hnán kupředu právě neochotou toho zdánlivě silnějšího uznat schopnosti plebejského vetřelce a ohrozit tak svůj šlechnický společenský status. Tady je kriminální komedie potlačená a vzniká spíš psychologické drama dvou mužů z odlišných sociálních skupin, kdy se ten bohatší snaží manipulovat s tím druhým. Je to celkově chladnější, představě, že se dá všechno koupit, odpovídá i studené osvětlení, které tlumí emoce. Na druhou stranu, hra kočky s myší zůstává zachována a především je tady ukázka špičkového herectví dvou skvělých herců různých generací. Jen to, co v původní verzi perfektně zapadalo do sebe, posunutí motivů v moderní verzi trošku skřípe. Ten poslední výstřel mě smysl v prvním filmu, tady je trošku navíc. Celkový dojem: 75 %. (04.01.2013)

"Slídil" je sice zajímavý film (remake), avšak za původní verzí výrazně zaostává. Kenneth Branag sice téma pojal po svém a to je dobře, ale většina změn oproti originálu je zkrátka na škodu, pointa není takové, napětí je méně... Přesto zrežíroval s citem, takže veškeré výtky směřují spíše ke scénáristovi této verze Haroldu Pinterovi. Hercům se nic vytýkat nedá, oba se snažili, ač se Michael Caine nevyrovnal Laurenci Olivierovi ani Jude Law Michaelu Caineovi. Lawovo přehrávání sice bylo dobré a roli zvládl, ale mladý Michael v původním snímku je zkrátka nedostižitelný a Michael se zase nemohl vyrovnat velikánovi Olivierovi, ale roli také pojal po svém (za to si oba pánové zaslouží pochvalu). Všehovšudy ve srovnání s původní verzí nejde jít výš než na 3*, ale bez znalosti origináu by to bylo i za silné 4*. PS: Slídil je již druhým filmem ve kterém si Jude Law zahrál postavu, kterou dříve ztvárnil Michael Caine (poprvé to bylo ve filmu "Zlatíčko"), že by pouhá náhoda? (12.02.2010)

Postmoderní zběsilost která se z netradičního "heist" filmu prudce přelévá do hry na kočku a myš, aby s pak vzápětí ukázalo že myší není ani jeden z herců, nýbrž samotný divák. Divadlo. Jen podium nahrazuje bizarně postmoderní interiér domu a místo hlediště jsou sledovací kamery. Zapojení do fikčního světa je nulové, realitu nikdo nepředstírá - Sleuth je jen hra. A neustále to diváku připomíná nejen Jude Law, přetahující své teatrální herectví ad absurdum, ale hlavně scénář ve kterém si oponenti ve stylu "každý chvilku, tahá pilku" pohrávají se svým protějškem a ještě u toho nezapomínají hlásit aktuální skóre, zatímco detailně zkoumající oko kamery odosobněně sleduje zdánlivě všechno co se děje a dává nezúčasněnému divákovi pocit že je vždy o krok před herci, aby vzápětí celou jeho představu rozbila na padrť... a začala ji budovat znovu, stejným způsobem. A hříčkou pak zůstává film až do konce, opona padá, katarze neexistuje. __Nervy drásajícím thrillerem Sleuth určitě není, ale zajímavou a zábavnou podívanou pro všechny, kteří se na film dokáží dívat s nadhledem a Lars von Trier jim není cizí být rozhodně může. 7/10 (23.04.2008)