Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení
-
Alas for the One through Whom the Umbrage Comes
(festivalový název)
(více)
Alas for the One through Whom the Umbrage Comes
Beda tomu, cez koho prichádza pohoršenie
Režie:
Přemysl FreimanKamera:
Josef RobekHrají:
Josef Toufar (a.z.), Věra Kalendová (vypravěč), Emil Kavan (vypravěč), Zorka Kolovratová (vypravěč), Jaroslav Mareš (vypravěč)Obsahy(1)
Krátkometrážní propagandistický dokument Přemysla Freimana je ukázkou praktik komunistického režimu, zde s cílem pošpinit katolickou církev a zastrašit věřící. Dokument je situován do konkrétní vesnice Číhošť na Havlíčkobrodsku, kde dne 11. prosince 1949 došlo k nevysvětlitelnému pohybu křížku na oltáři v místním kostele. Tento krátký film, promítaný ve většině kin v republice, nebyl ničím jiným než záměrnou lží. Až krátce v době kolem r. 1968 a po roce 1989 se veřejnost mohla dozvědět více o tomto případu. Obětí teroru se stal místní kněz P. Josef Toufar, kterého komunisti mučili tak, že poté, co jej přivezli z vězení do Číhoště za účelem natáčení dle lživého scénáře, nebyl schopen stát na nohou a musel být v dokumentu zastoupen fingovanou osobou. P. Toufar na následky mučení ve vězení zemřel. (Mariin)
(více)Recenze (81)
Všechno je klidné, pohodové (zkrátka klid všedního dne), až najednou...„Co tu však dělá tohle?“. Zpočátku Freimanova paskvilu se ještě člověk směje hlouposti filmu, postupně mu však čím dál víc mrzne úsměv na rtech. „Odporná jarmareční komedie“ když použiju slova tvůrců. Kritika imperialistů, Vatikánu, ale především vykonstruovaná obžaloba kněze Toufara. A i přes můj silný odpor k církvi musím uznat, že s přibývající stopáži bylo tohle „veledílo“ příliš silným kafem i pro mě. Od nejnižšího hodnocení film zachraňuje těch pár nechtěně směšných scén, proto ještě 1*. ()
Jasně že by tento dokument neměl dostat ani ň. Byl vytvořen na objednávku STB. Tedy skoro celý je vylhaný. Asi. Pár pravd v něm zaznělo, to se zase musí přiznat. Ale jinak je to jednoznačně natočeno zručně. To se také musí uznat. Hodnotím tedy průměrem, ale toto hodnocení se týká čistě technického zpracování. ()
Já osobně bych byl rád, kdyby všechny propagandistické filmy vypadaly takhle – na něco podobného by totiž komunistům neskočil ani mrtvý kůň bez mozku. Mnohem rizikovější jsou podle mého názoru kvalitně odvedené práce se skrytou a na první pohled nezřetelnou snahou o ovlivnění diváka. Je to vlastně zajímavá věc, když se nad tím tak zamyslíte – zatímco důmyslnost a sofistikovanost je v umělecké tvorbě velmi žádaná, v rámci manipulace je pro diváckou obec mnohem lepší, když je filmař idiot a neumětel. Nehledě na to, že by se pak člověk vyhnul dilematu, zda tvůrce jakými byli Griffith nebo Ejzenštejn má obdivovat pro jejich talent nebo odsuzovat za jejich poplatnost nepříliš morální ideologii. ()
"Je klidný, obyčejný zimní den. Den, kdy se člověk rád zamyslí, zavzpomíná. Je všední, prostý den. Klidný den, jeden z korálků v řadě všedních dní. Boží pohoda. Den ze dne sílí a mohutní tábor pravdy, sdružující pracující všech vrstev a všech náboženských vyznání. Protože den ze dne se poctiví lidé víc a víc přesvědčují, kdo mluví pravdu a kdo lže. Naše je právo, naše je pravda. A proto vítězí!" Zlatí komunisti? Ne. ()
Hlavne si myslím, že táto komunistická sračka tu nemá čo robiť, pretože to nie je ani dokument, ani nič, len prachsprostá propaganda. Naviac, keď čítam, že niekto sa na tom celú dobu smial, je to ešte viac do očí bijúce. P.S. Dajte sem filmové archívy z koncentračných táborov zverejnené nacistami o tom ako skvelo si tam žili. Budeme sa na nich smiať, jaká je to propaganda! :( ()
Zajímavosti (4)
- Zločinecké natáčení proběhlo v kostele v Číhošti v noci z 23. na 24. února 1950. Natočil jej filmový pracovník StB Jaroslav Černý, do svého dokumentu jej zakomponoval Přemysl Freiman. Přítomno byl na 20 dobře živených a rozverných komunistů. Polomrtvého kněze P. Josefa Toufara přivezli "estébáci" z Valdic (3 hodiny cesty autem), ale on byl tak zmučený a zesláblý, že ani sám nemohl vystoupit na kazatelnu. Udělali s ním jen několik záběrů poté, co jej na místo vynesli. Postava, která tahá za estébáky nainstalované dráty a vystupuje na kazatelnu, již není Toufar, ale československý farář Vladimír Průša z Hostivice, který zesláblého P. Toufara zahrál. (Mariin)
- Snímek byl při uvedení 10. března 1950 do československých kin nasazen v počtu 376 kopií, což je počet, který nebyl ani 60 let po premiéře překonán. (alonsanfan)
- Podle tohoto skutečného příběhu natočil v roce 2004 režisér Jaromír Polišenský televizní film In nomine patris. Děj se nedrží ve všech detailech skutečnosti, důležitá fakta jsou ale zachována. (=woody=)
Reklama