One Night in City
Obsahy(1)
Víte, co se stane, když si člověk přišije cizí ucho? Můžete v noci na Žižkově potkat džina, který splní všemožná přání? Myslíte si, že jsou ještě místa, kde se zastaví čas? Víte, co může narušit vystoupení hmyzího cirkusu, jaké má cíle městský myslivec a co vzrušuje jeho sousedy? Může se přátelit kapr se stromem? Může! (oficiální text distributora)
Recenze (110)
Loutkové filmy mám velmi rád, ale kde nejsou příběhy promyšleny a navíc postrádají i pointu, tam já nejsem a ani nemohu být spokojen. A když mě jednotlivé příběhy až na jednu světlou vyjímku začnou nudit... Ta vyjímka je povídka o Větvičkovi a Ploutvičkovi. Roztomilý příběh, kde nehrají vůbec žádní lidé a Větvička kalí velmi stromovým způsobem :) bych jako jediný pustil i dětem. Loutky jsou skvělé, ale je škoda, že nemluví a jen huhlají (snaha ušetřit ?). P.S. : U první povídky Ulity jsem si vzpoměl na Knoflíkáře. ()
16. 10. 2009 (280.); z povídkového animovaného filmu mě pouze zaujala Větvička, která chtěla prodat své tělo zcela zdarma ()
Velké zklamání na poli českého animovaného filmu :-( ()
Balej zmixoval několik povídek do prazvláštního loutkového-povídkového filmu. Bohužel výber povídek je z hodně velkého spektra. Nejpodařenější je Větvička a Ploutvička (dojemný příběh o přátelství, životě a smrti), ta se celkovým vyzněním do spíše temného filmu vůbec nehodí. Některé povídky jsou zajímavé maximálně zpracováním a hračičkářskou snahou tvůrců pohrávajících si i s těma nejmenšíma detailama (láhev od fernetu atd). Bohužel velkou část filmu jsem se nudil a čekal, až to zkončí a upřímně pochybuji, že si to někdy ještě vcelku pustím. Jan Balej je zajímavá tvůrčí osobnost, ale příště by se měl i vyřádit na scénáři a nejen na kulisách a loutkách. ()
Ačkoliv nejednoho zamrzí, že tahle kolekce nesourodých povídek postrádá výraznější příběh a většina z nich vybouchne bez jakékoliv pointy, máme všichni tu čest opět popatřit na kvalitní kus české animační tradice a myslím, že předeším nás Žižkováky tahle pocta bizardním věkům naší čtvrtě nemálo rozehřála u srdíčka. A ani já výletu do kina nelitoval. A spíše než k plnohodnotnému filmu bych přirovnal k překrásně úchylné obrázkové knížce o roztodivných lidičkách a jejich osudech v uličkách města Žižkovského. ()
Tento snímek je složen z několika příběhu, a jak už to tak bývá, jsou některé lepši a některé horší. První mini-série příběhů s názvem Ulity se odehrává uvnitř domu. Muž s cirkusem v němž účinkuje zdechlý hmyz (***), Lovec na číhané v obýváku (****), Věštec (**), Nevěrná manželka v psím krematoriu (***+), Osel jako král (*****) a "Kokainista"(****). Ulita bývá stočená a navíc už samo slovo může mít vícero významů. Tyto bizarní miniatury mohou připadnou divákovi jen jako potřeštěný autorský exhibicionismus, ale já tam našel přinejmenším pár zajímavých myšlenek a jednu otázku: Jak by vypadala moje ulita? Střední část , O Větvičkovi a Ploutvičkovi, je postavena ze čtyr episod (ročních období). Nápaditost příběhu je úchvatná nemluvě o skvělých vánocích (*****). Poslední třetinu povídkového filmu vyplňuje Jedné noc v jednom městě (****), Zastavený čas (**+) a Džin (**). V posledním příběhu jakoby přicházela únava ne jen na flamendry, ale i tvůrce, ale co by jste čekali po probdělé noci. Animace, design postav a hudba do sebe velmi dobře zapadá a tvoří pěkný celek. Protože jsem film bral jako soubor povídek tak mi nesourodost částí nevadila. ()
trošku nesourodé,ale alespoň vím,co se stalo s Van Goghovým uchem. ()
Hm, ale toto už jsem hodnotil. Zase se ztrácejí hodnocení. 60%. ()
je mi líto, ale takováto "poetika" je mi opravdu cizí... ()
Jedné noci v jednom městě není pro každého a na zdejším hodnocení je to znát. Neřekl bych, že jediná povedená povídka je o Ploutvičkovi a Větvičkovi, každá má něco do sebe... i když ano, právě tahle zmíněná má vůbec nejjasnější a nejpochopitelnější scénář. Také se ale od zbytku filmu velice odlišuje, že by její zařazení uprostřed měl být takový oddech od jinak všudypřítomného šílenství a podivnosti? Úvodní povídka Ulity se mi líbila pravděpodobně nejvíc, i když je škoda, že nebyly některé "ulity" více rozpracované. Nejvíc si autor pohrál pravděpodobně s pánem který vlastnil soukromé krematorium... tato část mi mimochodem velice připomínala Spalovače mrtvol. Zbytek je spíše takový nástin příběhů a nechť si divák domyslí sám, tedy snad až na "myslivce". Dále přichází výše zmíněná povídka o Ploutvičkovi a Větvičkovi, která je taktéž velice povedená a nejvíce vtipná, spíše pohádková. Je zde spousta chytrých detailů, jako květináče a zalévání. Ale to nejen v této povídce, ono jich není málo ve filmu samotném. Závěrečná povídka stejného jména, jako film se mi zdá být nejslabší, ale rozhodně ne špatná. Tady se mi nejvíce líbilo "ucho", i když bylo jasné jak to asi dopadne. Atmosféra všech příběhů je opravdu hutná a loutky dokonalé! 70% ()
Povídkový pokus s hezkými loutkami a pár dobrými nápady a vtipy, který ale jako celek nic moc nesděluje, nenabízí a nesedí a nenavazuje dohromady. Třeba plánovaný celý film od Jana Baleje dopadne lépe - Jedné noci v jednom městě je spíš jakýsi soubor návrhů a pokusů. ()
Bábkový film nemá veľa konkurencie, preto aj moje hodnotenie je podriadené tomuto nedostatku. Napriek voľnejšej stupnici ;-) je však tento film zručne zanimovaný, postavičky sú veľmi svojské a výpovedné. Ide však o akúsi koláž poviedok, z ktorých niektoré sú svojím námetom lepšie či horšie. Súhlasím s názorom, že poviedka o Ploutvičkovi a Větvičkovi stojí nad ostatnými, ale globálne mi príde cela kompilácia ako sympatický počin. ()
Ty figurky jsou naprosto epesní! Příběhy občas trochu pokulhávají, ale často je to vrchovatě nahrazeno výtvarným zpracováním. Škoda jen, že se mi celý film chtělo čůrat a tak jsem si to plně nevychutnal. Viděno v ramci festvalu v Boskovicích 2008 --- 72% ()
Je to trochu ošidné hodnotit všechny povídky dohromady, neboť nebýt povídek Větvičky a Ploutvičky a Jedné noci v jednom městě je celý tento filmový špalíček o ničem. V několika prvních povídkách zaujme pouze výtvarná stránka a chaotická snaha o sdělení příběhů bez jakékoli pointy. Animace je sice dobrá, ale hýbe se jen "kostra" loutek, žádné vychytávky nejsou a při šňupání bílého prášku se do animace navíc vloudí docela dost viditelná chyba, která si myslím by se neměla v běžně distribuovaném filmu objevit - v prášku, co zbyl na stole se objeví prázdná místa, patrně poté, co někdo z animátorů sáhnul do scény rukou. Větvička a Ploutvička je pak příběh z jiné stránky, je krásně poeticky naservírován, postavičky mají odlišné výtvarné zpracování, které se mi líbilo mnohem více a současně je propracována základní mimika, tedy pohyb pusy Ploutvičky a pohyby očí. Jenom ten konec povídky zase vyšumí poněkud do ztracena. Povídka Jedné noci v jednom městě působí sice asi nejméně originálně, ale jako jediná má slušnou pointu a animace je zde na podobné úrovni jako ve Větvičkovi a Ploutvičkovi. Povídky na konci jsou lepší než ty začátku, ale na dvě vyzdvižené zdaleka nemají. Zejména v úvodních povídkách mi lezla na nervy až příliš výrazná hudba s nějakým trianglem, který cinknul vždycky, když se zrovna nic extra důležitého nedělo, což bylo opravdu až příliš často. *** Ve zkratce: Soubor animovaných povídek, z nichž několik je alespoň co se týče animace a výtvarného zpracování špičkových. Jen ten děj a způsob předání nějakého zážitku divákovi většinou dost pokulhávaly. ()
Bezva džin ve tvaru močového měchýře. ()
Kromě děje po všech stránkách vynikající! ()
Sednul jsem do kina a cekal co bude a najednou byl konec. Vubec jsem nepochopil co timto filmem chtel reziser a scenarista v jedne osobe rict. Lepsi by bylo kdyby reziser zustal u veci jiz napsanych jako bylo Fimfarum, vymyslet povidky mu moc nejde. ()
Výtvarně naprosto perfektní, o tom žádná. Ale k čemu to je, když ve většině povídek chybí nějaký zajímavý děj nebo pointa. Takhle nám zbývá jenom panoptikum méně či více bizarních sekvencí (nedovoluji si to ani nazvat příběhem). Pochybuji, že bych si na mnoho z tohoto filmu za týden vzpomněl. V paměti mi tak nejspíš uvíznou jen části. Titulní Jedné noci v jednom městě s opravdu vynikajícím nápadem, závěrečný Džin, který v některých momentech připomíná až tvorbu mistra surrealismu Jana Švankmajera a možná Větvička a ploutvička, ale to je asi tak vše. ()
Jediná dobrá povídka je Větvička a Ploutvička. To je vtipný, hravý, roztomilý, zbytek je de facto blbost bez pointy. ()
mám rád loutky, tady jsou parádní, a povídka o dvou alkáčích a džina mě dostala natolik, že musím dát čtyři hvězdy ()